Jak vybírat v kalendáři
SKRÝT KALENDÁŘ
ZOBRAZIT KALENDÁŘ

Drásavé drama Blízko od sebe nezapře svůj divadelní původ

/ Aleš Mečíř, 03.02.2014

Filmová adaptace slavné černokomediální divadelní hry Tracyho Lettse sází především na herecké obsazení v čele s Meryl Streepovou a Julií Robertsovou.

 

Převod divadelních her na filmová plátna je v Hollywoodu poměrně běžnou praxí. Hry, které uspěly na newyorské Broadwayi, se velmi záhy dostávají na filmová plátna. V poslední době takto zaujal Bůh masakru Romana Polanského, ke špičce v tomto ohledu pak patří filmy Mika Nicholse. Klasikou se stala jeho filmová adaptace hry Kdo se bojí Virginie Woolfové?, kladného přijetí se dostalo i jeho snímku Na dotek, který byl také natočen podle divadelní hry. Film Johna Wellse podle divadelní hry Tracyho Lettse s názvem August: Osage County se blíží více Polanského filmu, také Wells se totiž drží divadelní předlohy a jen minimálně ji obohacuje čistě filmovými prostředky. Ale především sází na výborný herecký ansámbl, jemuž dominují kromě Streepové a Robertsové také Chris Cooper či Margo Martindaleová.

 

Film se odehrává převážně v domě Beverlyho (Sam Shepard) a Violet (Meryl Streepová) Westonových během několika dnů horkého srpna uprostřed pustých oklahomských plání, po nichž se kdysi proháněli indiáni. Téměř všechna jeho okna jsou zatemněna, aby nebylo poznat, zda je den či noc. Hybatelem událostí, které které na chvíli dají dohromady širší rodinu Westonových, je pijan a básník Beverly, který se možná už nesnese dívat na to, jak se z jeho manželky Violet, která má rakovinu úst, stává díky množství léků, které polyká, emočně nevyrovnaná troska. Beverly jednoho dne prostě zmizí. Později se ukáže, že patrně spáchal sebevraždu. Na jeho pohřeb je sezvána širší rodina a životem zlomená Violet se bez jakýchkoli vytáček slovně pustí do všech přítomných, což omlouvá tím, že jen mluví pravdu. Nejvýrazněji to schytá její dcera Barbara (Julia Robertsová). Ale i ostatní dvě dcery, které jako Barbara nemají zrovna ideální vztahy s muži, nedopadnou o mnoho lépe.

 

Hlavní postava filmu Violet ale není jen černobíle vykreslená bestie, tvůrci ji líčí jako tragickou figuru v dvojím světle: pokud má černou paruku, je krutou tyrankou, pokud obnaží své původní šedé vlasy poničené chemoterapií, je politováníhodnou pomatenkyní. Navíc její rakovina úst se stává metaforou jejích slovních výpadů plných vulgarit, které rozkládají poslední zbytky rodinné pospolitosti. Nejsilnější scénou filmu je bezesporu pohřební hostina, v níž dojde i na rodinná tabu. V Lettsově podání jsou to právě muži, kteří dostávají nejvíc na frak, ženy se sice topí v problémech, ale vycházejí z nich mnohem silnější. V samotném finále se pak z domu, který se proměnil v zámek hrůzy, jen tak neodjíždí, ale doslova prchá.

 

Jedinou zdánlivě normální postavou v celém filmu tak zůstává indiánská pomocnice a kuchařka (Misty Uphamová), kterou Beverly najal těsně před tím, než zmizel. Její důstojný klid, rozvaha a mlčenlivost v domě plném žvanilů (Violet se také několikrát trefuje do politicky korektního označení „domorodí Američané“) na diváka pomyslně pomrkávají s poukazem na pláně kolem domu Westonových, jež dříve „patřili“ indiánům. Působí to trochu jako klišé o střetu svobodných a duchovně založených indiánů, kteří jednají v souladu s přírodou, se zkaženou západní civilizací, jež požírá sebe samu (ale na druhou stranu je pravda, že je to ještě podáno ještě celkem civilně a ne příliš doslovně). Indiánská žena je také jediná, kdo je v domě schopen nějakého činu, když dojde na lámání chleba.

 

Ve filmovém přepisu se tvůrci příliš nesnažili odbourat ty prvky, které hravě snesou divadelní prkna (a je to ku prospěchu věci), ale na filmovém plátně působí rušivě. Kulometné salvy dialogů a množství nenadálých zvratů a šokujících odhalení působí s přibývajícími minutami už poněkud stereotypně, v kině si navíc těžko uděláte - tak jako v divadle – dvě přestávky. Navíc, když se třeba mluví o horku, má to jiný význam na divadle než ve filmu, kde vidíte propocené košile protagonistů.

 

Černokomediální drama Blízko od sebe, jež je plné ostrých dialogů a nekorektních poznámek, je tedy spíš jen filmovým přepisem divadelní hry než svébytný film. Až na výše zmíněné výtky je proveden velmi slušně a řemeslně je na úrovni. Jak už to tak bývá u podobných snímků, největším kladem je kvalitní předloha a velmi slušné herecké výkony. Možná by se dalo jen trochu pochybovat o obsazení Benedicta Cumberbatche (televizní Sherlock ze série BBC), jemuž spíš než zastydlí troubové sedí sociopatičtí géniové.

 

Za hru August: Osage County získal dramatik a herec Tracy Letts v roce 2008 Pulitzerovu cenu. Na newyorské Broadwayi se s úspěchem hrála po dva roky. Pod názvem Srpen v zemi indiánů se objevila i v Národním divadle. Její loňská filmová adaptace teď vstupuje do tuzemských kin pod poněkud doslovným, i když celkem přiléhavým názvem Blízko od sebe. Na filmové plátno ji převedl jako svůj druhý celovečerní film scenárista a režisér (Manažeři) John Wells podle adaptovaného scénáře, jehož autorem je sám autor hry, oklahomský rodák Tracy Letts.

 

Hodnocení: 70 %
Režie: John Wells
Scénář: Tracy Letts (scénář, divadelní hra)
Kamera: Adriano Goldman
Hrají: Meryl Streep, Julia Roberts, Benedict Cumberbatch, Ewan McGregor, Abigail Breslin, Juliette Lewis, Chris Cooper, Margo Martindale, Dermot Mulroney, Sam Shepard, Julianne Nicholson, Misty Upham, Will Coffey, Newell
USA, 2013, 121 minut


Komentáře