Jak vybírat v kalendáři
SKRÝT KALENDÁŘ
ZOBRAZIT KALENDÁŘ

Jeden svět 2012 ve znamení revolt a protestů

/ Aleš Mečíř, 18.10.2012

Již 14. ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět se v hlavní tematické sekci letos věnuje navýsost aktuálnímu tématu, jímž jsou právě probíhající nepokoje v rozličných částech světa. Hlavní tematická sekce Protesty, nepokoje, revolta se však nezaměřuje jen na arabské revoluce. Také v zavedených demokraciích, jakými jsou Japonsko či USA, se totiž mladí lidé bouří proti stávajícím poměrům.


Přehlídka proběhne od 6. do 15. března v Praze a pak se přesune do dalších čtyřiceti českých a moravských měst. Těšit se můžete na více než stovku dokumentů a stejný počet hostů. Připraveny jsou debaty s dokumentaristy či panelové diskuse s odborníky a lidskoprávními aktivisty. „Řada filmařů se na Jeden svět pravidelně vrací, ať už je to Čecho-Kanaďan Petr Lom, který byl na festivalu v roce 2007 s filmem Provazochodci, a letos přijede se snímkem Zpět na Tahrir, jež bude festival zahajovat. Anebo renomovaný britský dokumentarista Marc Isaacs, který přijíždí po třech letech s filmem Před soudem,“ doplňuje ředitelka Jednoho světa Hana Kulhánková.

O hlavní ceny Jednoho světa se utkají snímky zařazené do Hlavní soutěže a sekce Máte právo vědět. Dalšími filmovými kategoriemi festivalu budou mimo jiné sociálně zaměřená sekce Spolu navzdory nebo Takzvaná civilizace, která zase nabídne dokumenty s environmentální tematikou. Promítat se budou také nejnovější dokumenty tuzemské provenience.
 

Rozhovor s ředitelkou Jednoho světa Hanou Kulhánkovou:

Tématem letošního ročníku festivalu jsou nepokoje a protesty. Vzhledem k tomu, co se teď v mnoha koutech světa děje, mělo vůbec toto téma nějakého vážnějšího „konkurenta"?
Není možné celosvětové protesty v programu Jednoho světa ignorovat. Najít ale kvalitní dokumentární filmy, které zobrazují, co se na náměstích „revoltujících“ měst děje i nyní, byla opravdu mravenčí práce. Chtěli jsme od začátku do hlavní tematické kategorie zahrnout snímky jak z arabských zemí, tak filmy ukazující protesty v demokratických zemích a hledat mezi nimi paralely a rozdíly. Vybrané dokumenty upozorňují, že klíčovou roli při protestech v těchto zemích hrají mladí lidé a jejich nespokojenost se stávajícím režimem či sociálně-ekonomickým systémem. V letošním programu je nakonec 106 filmů, tudíž témat, která přinášejí, je celá řada.


V jakém duchu se nesou filmy, které se týkají hlavního tématu? Lze u nich mluvit o nějaké převažující perspektivě?
Jsou především velmi autentické, plné energie a také očekávání, že je možné nastolit změnu. Vyzařuje z nich obrovská odvaha především mladých lidí z arabského světa. Ukazují také na skutečnost, že nové technologie sice umožňují přenášet informace v momentě, kdy se dějí, ale je potřeba se taky koukat na to, zda jsou tyto informace srozumitelné. Proto máme v programu třeba film Zakázáno a nepovoleno, jenž popisuje situaci v Egyptě ještě před revolucí, a dává současný stav do kontextu s různými nařízeními, které lidé museli dodržovat a zároveň se je snažili obcházet.

 

Zaznamenali jste v průběhu existence festivalu, který se snaží upozorňovat na ohýbání lidských práv, snahy zamezit promítání nějakého filmu?
To ani ne. Spíš se někteří filmaři z velmi diktátorských zemí bojí být spojováni s tematikou lidských práv, přitom ale nemají problém být promítáni na „uměleckých“ festivalech. My toto jejich rozhodnutí samozřejmě respektujeme. Jinak si dokážu živě představit, že když uvádíme snímky o situaci v Tibetu či porušování lidských práv v Číně, pracovníky čínské ambasády v Praze jistě moc nepotěšíme. Nikdy se nám ale nestalo, že by z jejich strany přišla žádost o stáhnutí těchto filmů z našeho programu. Asi dobře vědí, že bychom to stejně neudělali.

 

Jaká kritéria musí podle vás snímek splňovat, aby se na přehlídce objevil?
Předně nesmí být datum jeho výroby starší dvou let. Při samotném výběru filmů klademe stejný důraz na jeho obsah i technickou kvalitu. Formální stránka je velmi důležitá, protože její případné nedostatky vyniknou na velkém plátně v kině o to více. Jinak tematika lidských práv je natolik široká, že se do ní drtivá většina přihlášených filmů bez problémů vejde. Při užším výběru už pak samozřejmě přihlížíme nejen k programovému kontextu Jednoho světa, ale také k tematickým specifikám jednotlivého ročníku. Letos jsme vybírali z více než 1600 filmů.

 

Jak vůbec probíhá fáze výběrů filmů? Určitě obrážíte podobně tematicky laděné přehlídky, kde jinde ale ještě hledáte?
Jezdíme samozřejmě na filmové festivaly různě po světě a zdaleka nejen na lidskoprávně zaměřené, řadu snímků si vybíráme i na těch „umělecky“ laděných. Na festivalech trávíme většinu času ve videotékách, kde se snažíme zhlédnout co nejvíce filmů, které by se k nám mohly hodit. Během 14 let jsme si již v zahraničí vytvořili výbornou reputaci a získali spoustu kontaktů, na které zasíláme nabídku přihlásit film na náš festival. Většina zahraničních filmařů už si nás ale najde sama a rovnou nám zašlou svůj snímek. Samotný výběr filmů a sestavení programu trvá tak půl roku.


Stane se vám někdy i po tolika letech, co se zabýváte lidskoprávní tematikou, že se objeví snímek, který se zabývá problematikou, o níž jste do té doby nevěděla?
Každý rok se pár takových filmů objeví a já z nich mám vždy velkou radost. Nejen, že mě obohatí, ale jistým způsobem mě v mojí práci „nakopnou.“ V letošním roce je to třeba australský snímek Šarlatová cesta, který velmi otevřeným způsobem pojednává o tabuizovaném tématu handicapovaných lidí a jejich přístupu k sexu. Osobně se velmi těším na debatu po tomto filmu.


Komentáře