Jak vybírat v kalendáři
SKRÝT KALENDÁŘ
ZOBRAZIT KALENDÁŘ

Vlk z Wall Street: odvrácená strana amerického snu

/ Aleš Mečíř, 16.01.2014

V Americe se točí hodně věcí kolem snů. Měli je bojovníci za lidská práva, masově je prodává i Hollywood, kterému Američané bezelstně říkají továrna na sny. Ale hlavně téměř každý občan Spojených států sní svůj malý americký sen. A Scorseseho zběsilá jízda z Wall Street 90. let jen ukazuje, kam až takové snění může zajít. Stačí, aby jeden odhodil zábrany, cynicky ovládl situaci a začal svůj velký americký sen snít na úkor naivnějších snílků. Dá se na tom hodně vydělat. Stačí se jen usmívat a ti nebožáci si pak ani nevšimnou, že jim při poklepávání po ramenou nenápadně taháte portmonku z kapsy...

 

Jakkoli to vypadá na první pohled zvláštně, hlavní postavou snímku Vlk z Wall Street je, ale zároveň i není burzovní makléř, podvodník a miliardář Jordan Belfort, kterého ztvárnil ve výborné formě hrající Leonardo DiCaprio. Belfort, jehož oba rodiče byli účetní, už od útlého mládí snil o tom, že zbohatne. Na tom by nebylo nic divného, ale Belfort uspěl velmi rychle, ještě před třicátými narozeninami už počítal miliony. Ale nehrál fér. Jeho hlad po penězích a moci ho hnal silněji než ostatní, byl nejchamtivější a bezohledný, a tak uspěl.

 

Scorsese jeho příběh, který pro film podle Belfortovy stejnojmenné autobiografické knihy zadaptoval scenárista Terence Winter, natočil právě jako svérázný komentář k americkému snu. A to v podobném duchu, jako to dělal už kdysi třeba ve svých Mafiánech. Drsné chlapíky s revolvery jen vystřídali burzovní makléři v nažehlených oblecích. A nebyl by to Scorsese, kdyby jen barvitě převyprávěl to, jak se vidí sám Belfort. Naopak, komediální drama Vlk z Wall Street lze vnímat i tak, že co se ve filmu odehrává ve vztahu Belforta a jeho anonymních obětí (ve filmu je neuvidíte), které si nakoupily bezcenné akcie, funguje podobně i na rovině film versus divák (který si užívá humorné situace, jichž je film plný). A stejně jako Belfortův důvěřivý klient, tak i divák nakonec zjistí, že vše je trochu jinak, než se původně zdálo. Místo skvělých akcií měli okradení důvěřivci v ruce jen bezcenné papíry, místo nevázané komedie zase divák dostává pomyslnou facku za to, čemu se směje. Bezesporu největší políček však dostane ve scéně, v níž je za skandování Belfortovy vlčí smečky za úplatu ostříhána do hola jedna z jeho sekretářek. Na takové ponížení musíte mít opravdu hodně silný žaludek.

 

Scorcese a Winter ale Belfortovi z ruky rozhodně nezobají, ale na druhé straně ho ani nezobrazují jako ohavného ničemu (svůj podíl na tom má jistě i DiCaprio). Jejich návod, jak si od jeho knižního vyznání udržet odstup, je totiž celkem prostý: Belfort je coby spolehlivý vypravěč diskvalifikován hned od počátku a první scénou, kterou divák vidí, je fiktivní reklama na Belfortovu makléřskou firmu Stratton Oakmont coby ztělesnění solidnosti a moci. Zkrátka jako místa, kde budou vaše peníze v bezpečí a budou se množit. Po ironickém šťoulci ale následuje pohled pod pokličku Belfortova byznysu. Ten ukazuje Vlka z Wall Street (další jeho přezdívkou byl zvrácený Robin Hood, který okrádal bohaté a obdarovával své kumpány) jako sugestivního vůdce smečky, která bez reptání a ráda splní vše, co mu na očích vidí. Stratton Oakmont ctí pravidla burzovní džungle počátku 90. let, jíž dominuje jeden zvrácený zákon: urvat pro sebe co možná největší podíl bez ohledu na možné ztráty. Do hodnotového řebříčku divokých obchodníků s akciemi na Wall Street Belforta nejprve zasvětil makléř Mark Hana (výborný Matthew McConaughey), který v jedné z nejsilnějších scén filmu vytyčí sugestivním způsobem pravidla hry, jež tehdy mladičký Belfort přijme za své a dál je pak ve své vlastní firmě přivede k nechutné dokonalosti. Podvodem získané peníze upevňují pocit vlastní důležitosti, což roztáčí kolotoč alkoholového a drogového opojení a nestřídmosti. Vzniká tak nebezpečný koktejl vzájemně se umocňujících a zničujících závislostí.

 

Scorsese Belfortovu jízdu na vrchol podává s filmařskou bravurou a vypravěčskou lehkostí, totiž jako zábavnou jízdu lunaparkem bizarností (tříhodinový film uteče subjektivně velmi rychle). V paměti utkví třeba scéna s předávkováním se prošlými a již zakázanými prášky na spaní, v níž DiCaprio předvede obdivuhodnou pohybovou kreaci ve stavu „mozkové obrny“. K vrcholům filmu patří i dvě scény s agentem FBI (Kyle Chandler), který jde stále troufalejšímu a sebevědomějšímu Belfortovi po krku. První se odehraje Belfortově jachtě, kde se oba jen vzájemně oťukávají a Belfort se ho pokusí uplatit. V herecky bravurně zvládnuté psychologické přetlačované rozhoduje každý detail. Ta druhá se odehraje v metru, jímž jezdí Chandler do práce, a je jen letmým dozvukem předchozí scény z jachty. Smyčka kolem Belforta se ale stahuje a členové Belfortovy smečky už myslí jen na to, jak si zachránit krk. Nakonec přichází i zasloužený trest.

 

Nenápadný vrchol filmu ale přichází až v poslední scéně. Ta působí zprvu jen jako špatný vtip. Její síla se ale projeví až v okamžiku, kdy si naplno uvědomíte její až banální obludnost. Tato scéna navíc jen umocňuje již vyřčenou tezi, že hlavní postavou filmu není jen samotný Jordan Belfort. Stejnou měrou jí je také Jordan Belfort v každém z nás. V tomto ohledu ani nelze naplno docenit, jak je důležité, že Scorsese má dar vyprávět s odstupem a bez doslovně návodných scén. To podstatné totiž sděluje jaksi bokem, elegantně a ne příliš nápadně.

 


Hodnocení: 90 %
Režie: Martin Scorsese
Předloha: Jordan Belfort (kniha)
Hrají: Leonardo DiCaprio, Matthew McConaughey, Jonah Hill, Kyle Chandler, Jean Dujardin, Rob Reiner...
USA, 2013, 180 minut


Komentáře