Jak vybírat v kalendáři
SKRÝT KALENDÁŘ
ZOBRAZIT KALENDÁŘ

Xavier Baumaxa a Vladimír Michálek nejen o dokumentu EM a ON

/ Aleš Mečíř, 02.12.2011

Tuzemská hudební produkce, která v lepším případě slouží maximálně jako dobrá kulisa do kadeřnictví, má naštěstí i své spodní proudy, které vyvěrají tu a tam na povrch. Jedním z takových stále čerstvých pramenů je bezpochyby i tvorba hudebníka, který si říká Xavier Baumaxa.


Narozdíl od konejšivého mainstreamu, který zhusta používá texty jen k tomu, aby nějak obalil hudební základ, tne Baumaxa do živého. Má velký cit pro jazyk, je skvělý a vtipný pozorovatel, navíc dokáže přesně a bez obalu pojmenovat to, co ho zrovna pálí. A právě o jedné etapě jeho hudebního putování českou kotlinou je i nový dokument Vladimíra Michálka (Amerika, Anděl Exit, O rodičích a dětech) s názvem EM a ON. Kromě Baumaxy se v něm objevuje také svérázný umělec EM Rudenko, který o sobě mluví jako o ukrajinském básníkovi. Film je mimo jiné také road movie po severních Čechách, která se občas hekticky rozjede, jindy zase na chvíli uvízne v pivním oparu. Ale nejen pro ty, kteří vnímají Baumaxu jako „toho potetovaného“ (i to v dokumentu zazní) nebo jako toho, kdo často nechodí pro slova daleko, je dokument EM a ON skvělou příležitostí, jak objevit za jeho chlapáckým obrazem mnohem subtilnější postavu umělce, který rozhodně nehladí posluchače po srsti. Nehledáte-li tedy odpovědi, ale otázky, je EM a ON jasnou volbou. Hledáte-li přesto odpovědi, začtěte se do rozhovorů s Baumaxou a Michálkem.

 

Xavier Baumaxa

Jakého Baumaxu jste viděl na plátně po projekci dokumentu EM a ON? Shodujete se to s vaší představou o sobě samém?
Je to samozřejmě ostuda, ale páni muzikanti, kteří film zhlédli, říkají: „Jako by to bylo o mně..."


Dva roky za vámi slídilo všetečné oko kamery, jak jste to snášel?
Oko neslídilo, oko slzelo nad tím, co vidí. Je o mně známo, že kameru nesnáším, takže jsem prosil hochy, aby byli pokud možno nenápadní.


Mluvil jste Vladimíru Michálkovi do natáčení, chtěl jste třeba něco vynechat? Měl jste nějakou hranici, kam už jste kameru nechtěl pustit?
To je jako kdyby mi on mluvil do hraní, jen si to představte: „Xavi (on by řekl Luboši), prosím tě, tenhle akord tam nehraj, neladí ti to ke košili!"

Nakolik je pro vás jako umělce sepětí s konkrétním místem, Litvínovem, či okolní krajinou důležité? Z filmu lze vyčíst, že vás to žene pryč z Litvínova, ale zároveň zase táhne silně zpátky...


Díky za nápovědu, skutečně se do Litvínova vracím, jelikož tam žije moje matka Vlasta Bouchačka a pár mých dobrých kamarádů. A pak tam žije ještě spousta ahojkamarádů, stejně jako v jiných maloměstech, kámen „p..á“ cihlu a já utíkám zpět k nám na ves, kde, když nechci, nemusím se s nikým stýkat. Také tu nemáme herny, sázkové kanceláře a dealeři to sem mají daleko. Hospodu nám konečně zavřeli, takže poměrně dost ušetříme!


Ptám se i proto, že mi to přijde jako analogie k tomu, jak jste se ne/zabydlel v nějakém konkrétním hudebním žánru, nějaké poloze. Variujete, střídáte parodie s reflexivnějšími a introspektivnějšími kousky, hrajete si, ale přitom to myslíte vážně. Takové „čtení" EM a ON nabízí. Je v tom podle vás nějaká hlubší souvislost?
Hudební nomád projíždí měnící se krajinou, nikde dlouho nezůstává a přesto každý další kus cesty neodvratně zapisuje do svého hudebního deníku. Jelikož nemá mapu, ocitá se nakonec zpátky na startu, aby zjistil, že opakování je matka moudrosti a hraje C-dur. To jej uklidní, jelikož ty tóny dobře zná a nemotají se mu tam pavouci ve formě křížků a jiných béček. Film EM a ON je hlubokou introspektivou do duše umělce, který je většinu cesty o tón vedle, což jej nutí jít si vlastní pěšinou, paralelně s mainstreamem.

 

Vladimír Michálek

Opravte mě, pokud se mýlím, ale k dokumentu jste se vrátil téměř po dvaceti letech, co jste točil hrané filmy. Dostal jste zajímavý námět, nebo jste si Baumaxu „našel" sám? Co bylo na počátku?
Myslím, že jsem se k dokumentu nevrátil. Nerozděluji filmy do těchto kategorií. Pro mě je film jenom jeden. Ve chvíli, kdy střihnete do materiálu, tak už tím začíná stylizace. No a pak film buď funguje, anebo ne. Baumaxu jsem si našel sám. Na počátku byla jeho hudba a koncerty a pak několik let, než jsem se odhodlal ho oslovit...


Ptám se i proto, že by mě zajímalo, čím přesně vás Baumaxa a Rudenko tak silně oslovili, že jste se s nimi rozhodl strávit dva roky života?
Logicky nejdřív byly texty a hudba, no a pak jsme se seznámili a zjistili jsme, že si máme co říct a nebylo toho málo. Věci těch kluků mi připomínají tvorbu a život Iva Vodseďálka a Egona Bondyho před padesáti šedesáti lety. U Vodseďálka to funguje dodnes. Ani nevím, jestli ho EM a Baumaxa znají, ale to je jedno. Jde to z nich. Nikoho nekopírují, jsou originální. Mají neuvěřitelný dar pro asociaci a ohromně přesný pozorovací talent. V Baumaxovi třímá velká energie a charisma. Nic z toho však nezneužívá. Je prostě originál, jakých je v této zemi opravdu velmi málo. Vtipné je to, jak některé lidi dráždí. Jako by jim viděl až do žaludku. Jako dráty vysokého napětí, které si jen tak bručí a nabádají k doteku... Můžou ho nesnášet, ale jenom proto, že jim říká bez obalu něco, co je jim krajně nepříjemné, a moc dobře vědí, že se jich to týká. Štve je, že jim to říká rovnou do obličeje. Štve je, že to ví, jaký jsou dobytek. Prostě jsou to slušný a statečný kluci, který nefňukaj o tom, jak je život těžkej. A o takových lidech mě baví točit filmy. Nechci vymetat kanály, a proto EM a ON vypadá, jak vypadá. Chce to se uvolnit. Dát si pivo a pěkně si to užít.


Jak moc jste promýšlel tvar filmu dopředu?
To se moc nedalo. Byla v tom velká dávka intuice. Vše vznikalo naprosto organicky. Věděl jsem, co nechci. Jako například Baumaxův soukromý život. Nejsem voyeur...

 

Jak probíhalo natáčení? Ve filmu jste nechal několik scén, kde je vidět, že vám oba protagonisté natáčení dvakrát neulehčovali?
Ale ne, to je na tom to nejzajímavější. Byla to ohromná legrace a jsem za to šťastný.


Jak moc se za ty dva roky, kdy jste s oběma trávil spousty času, měnil váš názor na Baumaxu a Rudenka, respektive na jejich tvorbu?
Vůbec se nic nezměnilo. Potvrdil se jenom předpoklad, že Baumaxa je inteligentní a citlivý člověk. Má spoustu energie a dokáže ostře reagovat na lidskou pitomost. Strašně jsem zvědavý na to, kam se budou posouvat dál. Moc se na to těším.


První reakce na váš film naznačují, že rozdělily diváky v tom, jestli znají Baumaxu a mají ho rádi, nebo naopak. Počítal jste s tím, že de facto děláte film hlavně pro jeho fanoušky?
Chtěl jsem zachytit určitou etapu jeho tvorby. Což se, myslím, podařilo. Rozhodně jsem to nedělal pouze pro jeho fanoušky. Naopak jsem použil tohoto média k tomu, aby si ho poslechlo daleko víc lidí. Podle reakcí diváků, kteří ho neznali, se to myslím podařilo. Ten film není rychlokvaška a ani tak nebyl koncipován. Viděli ho i starší (70- a 80letí) lidé, kteří jsou v klidu a byli jím nadšeni. Ten film má svůj čas a je dobře, že existuje...


Komentáře