Jak vybírat v kalendáři
SKRÝT KALENDÁŘ
ZOBRAZIT KALENDÁŘ

Železná lady s Maryl Streepovou - dusí ji laciný sentiment

/ Aleš Mečíř, 02.03.2012

Film Železná lady, který natočila Phyllida Lloydová (Mamma Mia!), na sebe poutá pozornost hlavně kvůli výkonu Meryl Streepové (nutno dodat, že oprávněně), která si zahrála lehce senilní Margaret Thatcherovou.

 

Film je vyprávěn z její perspektivy a snaží se přiblížit, jaké to je, když kdysi mocná a obáváná politička bojuje se stíny stáří. Nemalá pozornost je také věnována podstatným okamžikům jejího života, jež formovaly její názory.


Mít život pevně ve svých rukou
V první řadě je potřeba zdůraznit, že film příliš neřeší její mnohdy kontroverzní politické kroky, i když se ve filmu objeví například válka o Falklandy či boj s odbory. Ale o jejích názorech na sjednocení Německa nebo o její náklonnosti ke kontroverzním politikům se divák nedozví nic. Smířlivý tón filmu, který klade důraz na současný život Thatcherové, vychází už ze zvolené perspektivy vyprávění. Aniž by byla Alzheimerova choroba, se kterou bojuje i skutečná Thatcherová, ve filmu přímo pojmenována, tak právě jí je hledisko vyprávění do velké míry přizpůsobeno. Zřejmé je to už z toho, že i filmová železná lady trpí ztrátou krátkodobé paměti, ale často se ve vzpomínkách noří hluboko do minulosti. Navíc trpí halucinacemi, zjevuje se jí totiž její zesnulý manžel Denis Thatcher (potměšile rozverný Jim Broadbent). Jedním z témat filmu je také to, jak se Thatcherová vyrovnává s tím, že kdysi mocnou ženu její okolí už považuje jen za trochu pomatenou stařenku.

 

Věrná svým zásadám
Velké množství flashbacků, v nichž se Thatcherová vrací do minulosti, slouží hlavně k tomu, aby zdůraznily, jaké obtíže musela překonat – ve světě vysoké politiky v tehdejší době vadilo už to, že je žena, navíc dcera malého hokynáře. Film naznačuje, že obojí se podařilo překonat i díky diplomu z Oxfordu a podpoře manžela Denise, ale také kvůli lpění na zásadách, které jí vštípil její otec. Thatcherová je představena jako tvrdohlavá a cílevědomá žena, která toho musela hodně překonat a obětovat, než jako první žena v historii Velké Británie zasedla do křesla ministerského předsedy.

 

Po kolena v sentimentu
Celý film je rámován rozhodnutím Thatcherové vypořádat se s šatníkem po Denisovi (a tím se zbavit halucinací, v nichž se zjevuje) a věnovat ho charitě. Ono prohrabávání lze vnímat i jako pomyslné bilancování života, často právě ono motivuje vybavování si vzpomínek. I když někdy Lloydová sklouzne k přílišnému sentimentu (vzpomínky na děti), tak v mnoha momentech přesvědčivě stavěný film srazí na kolena až závěrečná scéna, v níž dokončí třídění věcí a loučí se s Denisem. Jednak je jí porušena zvolená „alzheimerovská“ perspektiva (zbaví se halucinací), jednak působí jen jako laciné smiřující gesto, sentimentální klišé.


Komentáře