Jak vybírat v kalendáři
SKRÝT KALENDÁŘ
ZOBRAZIT KALENDÁŘ

Druhá strana mince

/ Aleš Smutný, 13.01.2011

Agent komunistického režimu, nesmělá úřednice a žánrový mix.


Polské drama Druhá strana mince ukazuje, že s žánrem se dá hrát více, než jsme zvyklí, a i monochromatické zpracování může být barvitější než leckterý blockbuster.


Tenhle film na první pohled smrdí intelektuálštinou. Brutálním, nemilosrdným útokem na vaše smysly, které chce umrtvit, zatímco do vás bude pouštět černobílé obrazy za slastného pomlaskávání milovníků polské kinematografie, kteří by se mainstreamového filmu nedotkli ani klackem. Prostě něco, co většinový divák nezvládne a podvolí se onomu umrtvování. Jenže chyba lávky. Ano, Druhá strana mince je intelektuální, ale ve smyslu inteligentního, nápaditě natočeného snímku, který nerušeně boří stereotypy, které o polském filmu existují.


Polsko, komunismus, černobílý pohled na svět i film
Přitom ani zápletka nenaznačuje, že by šlo o něco, co by mohlo průměrného konzumenta, jenž za filmovou událost roku považuje Hanebné pancharty, zaujmout. Hlavní hrdince, Sabině, už roky vyměřují čísla začínající na třicet – a nějaký vyvolený se stále neobjevuje. Je příliš plachá, bojácná a nejistá, což se ovšem v dobách tvrdé stalinistické normalizace v Polsku svým způsobem hodí. O šedou myšku z kanceláře se nezajímá nikdo, kromě její matky.

 

Tedy alespoň do chvíle, kdy se objeví muž s magickým odznáčkem, jenž otevírá všechny dveře a za těmi, kteří se mu znelíbí, je navždy zavírá. Je atraktivní, je mužný, Sabina jej přitahuje a on ji. Má to jeden problém. Je z tajné služby a od Sabiny také služby vyžaduje. Ale co byste neudělali pro svou životní lásku...?


Smějeme se a děsíme se – tohle je jízda na horské dráze emocí
Pokud byste chtěli Druhou stranu mince osedlat nějakými žánrovými postroji, budete mít problém. Je to komedie a přitom jsou tu momenty mrazivé jak současné počasí. Je to drama a přitom velmi často svou tvrdost zjemňuje humorem přecházejícím od situačního k černočernému. Už projekce na posledním karlovarském festivalu ukázaly, že diváci mají problém „přeladit“ se z jednoho stylu na druhý. Druhá strana mince chce hodně vnímavosti a empatie, jinak budete jako mnozí jiní těm ostatním kazit prožitek tím, že se budete chechtat i u scén, které jsou brutální a nemilosrdné.

 

Takže ano, je to intelektuální film. Ale v dobrém slova smyslu. V kině debutující režisér Borys Lankosz si skvěle hraje s atmosférou betonového věku komunismu a doplňuje jej jak stylovým černobílým obrazem, tak humornými absurditkami pramenícími z podobně absurdního režimu. Nemusíte být Poláky, abyste pochopili všechny provokace, které režisér ke svému národu směřuje, ostatně, můžeme je klidně vztáhnout i na sebe. A určitě nemusíte být Poláky na to, abyste se u tohoto komediálního detektivního thrilleru s příchutí brutality dobře bavili.


Komentáře