Jak vybírat v kalendáři
SKRÝT KALENDÁŘ
ZOBRAZIT KALENDÁŘ

Pipes and Pints: „Chtěli bychom, aby nová deska byla hudebnější, přesto pořád zůstáváme u tvrdé muziky, u punku.“

/ Honza Novotný, 08.08.2011

Není tomu dávno co se dali dohromady, vydali svou první desku a díky nespoutané energii, která z nich vyzařuje při koncertech si získali spousty příznivců. Nyní prochází velmi výraznou proměnou, kdy mění zpěváka. Řeč je o punkové kapele Pipes and Pints. Na mé otázky odpovídal dudák Pipes and Pints Vojta Kalina.


Není tomu dlouho, co se světem rozšířila zpráva, že vás opouští zpěvák Mike Syco. Jak se s jeho odchodem vyrovnáváte a jaký má Mikeův odchod dopad na kapelu?
Poznamenalo nás to tak, že my jsme měli už připravený písničky do studia na nové album. A tohle jsme museli všechno přerušit s tím, že deska vyjde až s novým zpěvákem. Měli jsme na nové album sehnaný i label I hate people records z Německa, těm jsme tu novinu také museli oznámit. Ale v kapele i s labelem jsme se dohodli, že budeme pokračovat dál, hned jak najdeme zpěváka. Label se za nás postavil, řekli že nám věří i s novým zpěvákem. Takže naše plány se jen odsunuly na později.


Jak náročné bylo/je hledat zpěváka s rodilou angličtinou, nebo perfektně anglicky mluvícího Čecha?
Myslím, že ve finále to až tak těžký není, protože ve chvíli, kdy se toho kolem kapely děje tolik, jako kolem nás, tak můžeš oslovit dost široký spektrum muzikantů. Takže my jsme se hned neomezovali na Čechy, kteří by uměli dobře anglicky, ale hledali jsme prostřednictvím labelu i známých z různých kapel, se kterými jsme hráli po světě. Ozývají se nám zajímaví lidi a v tuto chvíli je hledání zpěváka tak daleko, že příští měsíc přijede zpěvák, kterého jsme vybrali na základě určitých podkladů, které posílali všichni zpěváci. Přijede na zkoušku, týden si společně zahrajeme. Muzika, co hraje, nám sedí a pokud si sedneme lidsky, tak to asi klapne.

 

Prý jste uvažovali o druhém kytaristovi, jak je tento plán daleko?
Ti zpěváci, kteří se nám ozývali, byli dost často i kytaristi, včetně toho, kterého budeme zkoušet. Což je pro tvorbu muziky úplně to nejlepší, když si zpěvák může rovnou tu muziku zabrnkat a skládat si s kytarou písničky. A jestli to klapne tak nový zpěvák by zřejmě hrál i druhou kytaru, což by naší muziku hodně posunulo.


Co nového můžeme očekávat od nové desky? Změní se nějak projev Pipes and Pints?
Na čem bychom chtěli trochu přidat, jsou zpěvy. Chtěli bychom, aby nová deska byla hudebnější, přesto pořád zůstáváme u tvrdé muziky, u punku. My už vlastně některé písničky z nové desky hrajeme. Máme připraveno asi deset až dvanáct věcí, chceme udělat další písničky a pak vybrat přibližně deset věcí, za kterými si fakt stojíme a ty vydáme. Desku budeme nahrávat z poloviny na analog, až potom se to natáhne do počítače, kde se to bude dál editovat. To by nám mělo zajistit hutnější zvuk. Také bychom rádi do nové desky investovali více peněz a více času, což se na jejím zvuku také musí projevit.


V nedávné době jste absolvovali turné po Rusku, neměli jste při koncertech, nebo i při pobytu problémy s neonacisty, kterých je v Rusku velké množství? Člověk slyšel spousty historek o neonacistech v Rusku, neměli jste z toho trochu strach?
Strach ani ne. Slyšeli jsme také ty historky, jako ostatní, ale co jsme si tak ověřili, tak max. polovina z nich je pravdivá. Navíc jsme měli od pořadatele zařízené, že se o nás pořád bude starat někdo místní. Řekne nám, kam můžeme, kam je lepší nechodit. S těma náckama je to v Rusku trochu přísnější, je jich tam hodně. Jsou tvrdí, ale třeba oni to neberou až tak ideologicky, ale rádi se rvou. Mají to jako takovou zábavu v té šedi. Na některé naše koncerty naběhli, ale nikdy se nedostali dovnitř. Buď je zarazila policie, nebo se o to postarali místní kluci.


Na možné problémy v Rusku jsem se ptal kvůli vašim postojům. Kapela se hlásí k GNWP (Good Night White Pride). Mohl bys o tom čtenářům něco říct, co to pro kapelu znamená a jak se váš příklon k těmto názorům projevuje?
GNWP, nejsem si jistý, jestli čtenáři ví/neví o co jde. Asi by bylo lepší, kdybych to osvětlil celkově. Aspoň pro mě, on to také chápe každý jinak, to znamená nadšenecký sdružení muzikantů, jiných umělců i obyčejných lidí, kteří dávají najevo názor, že náckové mezi nás nepatří. Není to nic radikálního, nic násilného, i když to logo by k tomu mohlo navádět (stojící panáček kope do ležícího neonacisty). To poselství je „Nebavte se s náckama, odstrčte je na okraj společnosti.“

 

Na koncertech máte velmi energický projev, neustále běháte po pódiu, skáčete, někdy i mezi lidi. Kde berete tu energii, která se pak přenáší na lidi?
Je to o tom, že když tě muzika baví, tak se dokážeš vyhecovat. A lidi ti to vrátí. Na začátku toho nadšení bylo potřeba nepoměrně víc, kdy člověk byl schopný řádit klidně i před jedním člověkem, jako by tam bylo deset tisíc lidí. V současnosti nám lidi vracejí tu energii dřív, a ne třeba od desáté písničky. A to se pak člověk nemusí tolik hecovat sám, vyhecujou tě lidi sami.


Kde se vám nejlépe hraje? Festivaly, malé či velké kluby?
Nejraději hrajeme ve větších klubech, protože tam je taková nahuštěnější atmosféra. Co se týče festivalů, máme rádi ty, kam se přijeli lidi bavit a kde je dobrá atmosféra. Ale na festivalech hrajeme raději za tmy, nebo když už za světla, tak v nějakém velkém stanu.


Často jezdíte do zahraničí, hráli jste v Rusku, Němcku i v Americe. Jak jste se k tomu dostali? Kdo vám domlouvá zahraniční koncerty?
To všechno domlouvám já. Záměr hrát v zahraničí tam byl od začátku. Získával jsem kontakty a zpočátku jsem nás hodně nabízel, později jsem sehnal nějaké spolupracovníky, kteří si vzali na starost jednotlivé země a shánějí nám v nich koncerty. Já to pak dál kontroluju, aby to všechno klapalo jak má.


Jak vás přijímají v zahraničí? Je výhodou, že vlastně neexistuje „jazyková bariéra“ díky anglickým textům?
Jak kde. Výborný je to třeba ve Francii. Tam se nám podařilo získat dobré kontakty a lidi tam na nás chodí. V Německu to začíná být dobré, vzhledem k tomu, že tam máma label a hrajeme tam často. V Rusku to bylo taky fajn, ale tam se zase jen tak nepodíváme.


Na tuhle otázku se tě určitě ptali už stokrát, tak se zeptám po stoprvní. Co tě přimělo k tomu naučit se hrát na dudy a jak moc to bylo náročné, třeba i po finanční stránce?
Já jsem se na to chtěl naučit a vlastně i naučil jenom kvůli Pipes and Pints. Ten nástroj se mi líbil, ale neměl jsem ambice hrát třeba sólově. A pokud jde o učení, tak jsem sehnal člověka, jmenuje se Vašek Rout, který založil dudáckou školu. Léta jezdí do Skotska, dováží sem nástroje a učí ty, kteří o to mají zájem. Jinak dudy stojí asi jako kvalitní kytara.


Máš pořád své původní dudy?
Mám pořád ty první, jsou už docela rozlámaný, ale stačí to.

 

Co se týče vydání nové desky, máte stanovený nějaký termín, kdy byste už určitě chtěli desku vydat?
Já pevně doufám, že to všechno bude hotový do půl roku.


Plánujete nějaký křest nového alba?
Určitě, hned jak vyjde, tak s ním odjedeme na turné po Čechách a Slovensku. Víkendově si asi střihneme i Německo, protože ten náš label je větší a budeme tomu věnovat víc pozornosti. Pak asi na měsíc vyrazíme do západní Evropy. Uvidíme, jestli si nás kluci z Ruska nevezmou aspoň na víkend. Také je v plánu Austrálie. Spousta dalších zajímavých věcí.


Nelze přehlédnout, že členové kapely Pipes and Pints jsou více, či méně potetovaní. To přišlo s Mikem, nebo jste byli pokreslení už dříve?
Naopak, Mike se nechal tetovat u našich tatérů, které už léta máme. Pokud jde o další členy, tak já jsem dříve pracoval v tetovacím salónu, Ondra žil na squatu, takže ty kérky hrají roli v našich životech už dlouhou dobu.


Kdo z kapely píše texty a kdo skládá hudbu?
Hudbu skládáme tak nějak všichni, nejvíce asi kytarista Tomáš, který přijde s riffy, a potom to nějak dáme dohromady na zkoušce. Já si pak vymýšlím melodie pro dudy. Texty si psal čistě zpěvák Mike, já mám na svědomí jen jeden text. Ale většinou zpěvák nechce, aby se mu do toho někdo cpal. Ono je to tak asi i lepší.


Máš nějaký vzor, ať už dudáka, či přímo kapelu, která tě přiměla k založení Pipes and Pints?
Tehdy, když jsem se rozhodl založit Pipes and Pints, tak jsem hodně poslouchal Flogging Molly (americká celtic-punková kapela, pozn. Red) a dlouhodobým vzorem jsou pro mě Rancid.


Plánujete novou desku vydat také jako vinyl a abych to doplnil, jaký ohlas měl vinyl k albu Until We Die?
Docela slušný. Překvapilo mě, že se cédéček prodalo víc, čekal jsem, že to bude tak půl na půl. Ukázalo se, že to ještě jakž takž funguje, i když ne jako kdysi. U nové desky plánujeme vydat cd i vinyl jedním vrzem. Tentokrát uděláme k vinylu nějaké bonusy. Tenhle formát máme všichni moc rádi.


Chystáte k nové desce nějaký videoklip?
Určitě, novou desku bychom rádi vydali i s hotovým videoklipem. Uvidíme, jak se to vyvrbí. Až doposud jsme naše klipy dělali těžce DIY (Do it yourself – Udělej si sám, pozn. red.), ale ten příští klip bychom chtěli dát na starost někomu, kdo to umí.


Máš nějaký vysněný festival, kde by sis chtěl zahrát?
Takových je určitě hafo. V Čechách už jsme si na většině zahráli, tam ta spolupráce funguje dobře. Promotéři na nás slyší. Co se týče zahraničí, tak i tady se do toho pomalu dostáváme, už jsme objeli pár větších festivalů. Určitě bych si rád zahrál na Rock am Ring v Německu a na maďarském festivalu Sziget. To jsou zajímavé festivaly a chtěl bych mít tu možnost podívat se tam do zákulisí. Splněným snem pro nás bude festival Rebellion, což je legendární punkový festival, kde budeme hrát 4. srpna. Dokonce hrajeme na hlavní stage, takže to pro nás bude velká zkušenost.


Máš raději kečup nebo hořčici?
Hořčici, nejraději francouzskou.


Komentáře