Jak vybírat v kalendáři
SKRÝT KALENDÁŘ
ZOBRAZIT KALENDÁŘ

Rozhovor s Matějem Homolou ze skupiny Wohnout

/ Honza Novotný, 21.07.2011

13. června vydali nové album, před pár týdny nakopli dodávku a vyrazili na festivalovou šňůru, chystají se do Indie, budou křtít nové album. Wohnouti toho zkrátka mají hodně co říct, a proto jsem se sešel s frontmanem skupiny, Matějem Homolou, a na vše důležité se ho zeptal.


Je to pár týdnů, co je venku vaše nová deska. Jak se vám na koncertech hraje?
Výborně. Ono to bývá s těmi novinkami kolikrát nevyzpytatelný. Jak lidi ty písničky ještě tolik neznají a jsou třeba horší podmínky (ozvučení atd.), tak je na ně někdy menší kotel, než třeba na starší věci, třeba Gramofón. Nicméně lidi zatím reagují suprově na písničky z nové desky a spíš se nám potvrzuje, že se nám nová deska povedla.


Klasická otázka: Čím je nová deska zajímavá a v čem je lepší než ta poslední?
Rozhodně byla daleko víc připravená, než deska předchozí. Půl roku jsme dělali písničky, vznikl nám velmi rozsáhlý demáč, takže ve finále byl největší problém vybrat správný písničky. Nebo správný, prostě ty, který by ne desce měli být. My jsme s novou deskou strašně spokojený, zvláště oproti minulé desce.


S Kartonem veverek tedy nejsi spokojený?
Nejsem. Bylo to takový špatný období, co jsme tehdy měli.

Na nové desce v písničce „Hledáme zpěváka“ vystupují tři hosté (Márdi z Vypsané fixy, Václav Bláha z Divokýho Billa a Tomáš Hájíček z Krucipüsku). V případě jejich nepřítomnosti odzpívá jejich text Honza, podobně tomu bylo i u Činelů, kde musel zpívat finský text Kärtsy Hataky. Čím to, že tyhle „záskoky“ vždycky odnese Honza?
Hele, protože Honza si to vždycky vymyslí. A když si to upeče, tak si to pak taky musí sníst. Ale někdy se to na nějakém festivalu povede, že se tam s Márdim, Vaškem Bláhou, nebo Hájíčkem potkáme.


Říkal si, že jste nahráli hodně písniček a bylo těžké vybírat, které dát na novou desku. Čím to, že jste se tak urvali z řetězu a nahráli tolik písniček?
Protože my jsme všechny desky předtím dělali tak, že já nebo brácha jsme si doma připravili nějakou písničku, nebo nápad na písničku a s tím jsme pak šli do zkušebny. A v té jsme jí zkoušeli jen ve třech, tedy buď já, nebo brácha a basák s bubeníkem. Při práci na nové desce jsme se po dlouhé době scházeli ve zkušebně všichni čtyři. Zkoušky byly pravidelný a najednou z toho začalo logicky vznikat hodně písniček. My jsme sami koukali, když jsme to chtěli před Vánoci nahrát na demáč, že tam najednou máme 30 věcí.


Jak s tím nepoužitým materiálem budete nakládat?
Máme takový plán, který ještě nechceme moc odkrývat. Plánujeme, že bychom na podzim udělali takový dodatek. Není to ještě domluvený a nechci se o tom podrobněji zmiňovat.


Na představovačce nové desky jsi mluvil o novém klipu k písničce Našim klientům. S kým jste na klipu spolupracovali tentokrát? S Jakubem Kohákem?
Ne, tentokrát jsme si vybrali Maťo Kardelise. To je člověk, který je poloprofesionální skejťák. Je to náš kamarád, jsme všichni ze stejné komunity. A vybrali jsme si ho proto, že mně se hrozně líbí, jakým způsobem se dělají skejtový videa, ta kreativita těch lidí. Je to naše premiéra s ním a vlastně já jsem poslední z kapely, kdo ten klip ještě neviděl.


Ještě k Jakubovi Kohákovi, asi před čtyřmi lety při vašem koncertě v Akropoli si s vámi Jakub Kohák zahrál a vy jste jej označili za oficiálního pátého člena kapely. Mysleli jste to vážně, nebo to byl takový váš tradiční žertíček? Zahrál si od té doby s vámi na nějakém koncertě?
Jo, hraje s námi tak tři koncerty ročně. Záleží na tom, jak se mu chce. Někdy má nějaký lukrativnější byznys, ale mi ho stále pokládáme za pátého člena kapely. Ale to máš tak, Tomáš Garique Masaryk je také pořád čestným občanem obce Říčany. No a s ním je to něco podobného.

 

Oficiální křest nové desky by měl být v listopadu na Folimance. Proč jste se rozhodli právě pro tento prostor?
Hledáme prostory v Praze podle počtu návštěvníků, které na křest můžeme očekávat. A taky abychom tam měli nějaký komfort. Rozhodovali jsme se mezi Lucernou, Tesla arénou a právě mezi Folimankou. A vybrali jsme Folimanku, protože se nám tam při posledním koncertě líbilo.


Na tom koncertě jsem byl, bylo tam prima. Až na ty záchody. Pánské byly zavřené, holky stály pořád ve frontě a pro chlapy byla venku jedna, nebo dvě toiky.
Tam nebyly záchody, jo? Ježíš, no vidíš. Tak ještěže to teď vím. To jsou přesně věci, které mě serou. Právě kvůli takovýmto věcem jsme přestali hrát v některých klubech v Praze.


Čím to, že jako pražská kapela nehrajete oproti některým svým kolegům tak často v Praze?
Chceme ty naše pražské koncerty udělat vzácnějšími. Nechceme dojet na to, že bychom častějším hraním v Praze tak nějak zevšedněli. A protože jsme Pražáci a máme to tu rádi, je pro nás koncert v Praze během toho roku určitým způsobem zásadní a chceme si na něm vždy dát hodně záležet.


Líbí se mi přebal a booklet vaší nové desky. Čípak je to práce?
Tohle dělal brácha. On je takový náš dvorní designér. Dělal už přebaly na Cundallu, Polib si dědu, teď si nejsem jistý, jestli ještě něco dalšího. Krom našich desek udělal přebaly i jiným kapelám, například Kurtizánám z 25. avenue. Je to šikovný grafik a je super, že takového člověka v kapele máme.


Jak vznikl nápad obléknout nové album do kvádra a udělat z Wohnout prosperující firmu?
Tyhle nápady se odvinuly od písničky Našim klientům, která vznikla jen tak z legrace. Pak se to nějak ve zkušebně domluvilo a asi za týden přišel Honza s těmi fóliemi v bookletu.


Na představovačce nové desky jsi také nakousl téma vinyl. Máte v plánu vydat některou svou placku na gramofonové desce?
Ano, plánujeme vydat vinyl, ale čistě jako sběratelský kus pro fajnšmejkry. Já si totiž myslím, že vinyl je super médium. Skvělá kvalita, a když člověk není prase, tak je to v podstatě nezničitelné médium. Deska ti může hrát dobře i po padesáti letech, což se nedá říct o cédéčkách. Takže my si tím chceme udělat radost. Navíc se gramofony a vinyly rozšiřují mezi stále větší množství lidí. Ale zatím je náš vinyl ve špatné fázi, protože o tom jen kecáme.


Jak se vám hrálo v Hrádku na Hrádek Rock Summer?
V Hrádku se nám tam hrálo výborně. Hráli jsme tam vlastně poprvé. A já byl překvapen, jaký je to super prostor. Přišlo dost lidí. Bohužel jsme tam měli konflikt s nějakým hlupákem. Ale skončilo jen nějakými šťouchanci a postrkovačkou. To se občas stane no.


Jak to, že jste hráli v Hrádku Banány. Nedávno jsi prohlásil, že už tuto písničku dáváte k ledu.
Hráli jsme je, jo? Banány jsou písnička, která nás provází už 15 let v dobrém i ve zlém. Vždycky je na ní neskutečný kotel. Na druhou stranu nevím o nějaké naší písničce, kterou bych víc neměl rád. Ale občas jí zahrajeme, protože cítíš z těch lidí, jak chtějí, abychom jí zahráli. Ale spíš se snažíme hrát ty novější věci.


Celou historií kapely Wohnout se line vůně konopí. Vadilo ti někdy, že především díky písničce Sejko-No-Pí, vám byla od některých lidí přidělena nálepka zhulené kapely?
Vůbec mi to nevadí. Já mám marihuanu rád. A mám pocit, že se na ní spousty lidí kouká se zbytečnými předsudky. Někdo pije pivo, někdo kouří trávu. U nás se ta nálepka netýká celý kapely, mně osobně ta nálepka nevadí, protože je vlastně pravdivá.


Jezdíš ještě na skejtu? Ať už rekreačně, nebo závodně.
Jezdím aktivně pořád. I když už nezávodím. Je mi už přece jen 38 let. Ale možná si sem tam dám nějaký veteránský závody. Ale pořád je ježdění na skejtu moje zábava číslo jedna a v podstatě mě to baví víc než hudba. Ale neživí mě to.


Mohl by si prosím zopakovat historku o vašem firemním banánovém večírku?
V době, kdy nám vyšla první deska, na které jsme měli písničku Banány, kapelu sponzorovala firma Chiquita. To vzniklo tak, že si nás oblíbil syn ředitele české pobočky Chiquity. A kromě toho, že nám vlastně zařídil ten sponzoring, tak si prosadil, že budeme hrát na jejich firemním večírku. Ten se odehrával ve skladišti v Holešovicích, což je budova, která v podstatě nejde ozvučit. Takže jsme měli hrozný zvuk. No ale přesto jsme tam začali hrát, na večírku byli samí kravaťáci a celé to bylo takové decentní. Nechali nás odehrát dvě písničky a pak přišla nějaká vysoce postavená manažerka a řekla, že bude lepší, když toho necháme. Takže jsme takhle neslavně skončili. Já jsem pak odešel, ale náš basák se tam s bráchou trochu prdli a ve výsledku je vyhodili. Takže to byla naše první zkušenost s firemním večírkem.

 

Kam se poděly písničky, které jste hráli ještě před vydáním Cundally? Pokud se nemýlím, tak jedinou přeživší je písnička Na horách.
Ano, přesně tak. To jsi pozorný. Těžko říct, kam to zmizelo z toho prvního koncertu. To takhle někdy objevíš nějakou kazetu ze starého koncertu a říkáš si, co jsi to vlastně dělal za písničky. To je přesně ten případ těch před Cundallou. My máme novějších věcí dost, takže ty před Cundallou asi skončí na smetišti.


Na který festival vás nikdy nepozvali a mrzí tě to, a kterého festivalu máš naopak plné zuby?
Dlouho jsme nemohli hrát na Trutnově. A to z důvodů…a já tak nenávidím to slovo, že jsme komerční kapela. A mně to tenkrát dost vadilo. Rádia tě nehrají, z důvodů, že jsi punkáč a na některých festivalech tě nechtějí, protože jsi komerční. Absurdnější je to o to víc, že některé ty festivaly sponzorují normální firmy. Takže tohle mě dost mrzí. Když ti někdo řekne, že se mu naše muzika nelíbí, nebo se mu nehodí na ten festival, tak to akceptuju. Ale když nás někdo nechce na český festival z důvodů, že jsme komerční, tak to mě štve. Na Trutnově jsme nakonec hráli asi dvakrát, ale moc nás tam nechtějí.


Máš v plánu vyrazit s Honzou na nějakou další exotickou dovolenou?
V půlce září jedeme „pro změnu“ do Indie. To je takový náš opakující se příběh. A během prázdnin bychom se rádi podívali někam do Evropy. Třeba na Ukrajinu, jih Itálie, prostě podívat se do nějakých zapomenutých končin. Ale v létě toho hraní máme opravdu hodně, takže moc cestování stihnout nejde.


O vašich cestách po Indii jste s Honzou napsali knížku, budete ve vaší spisovatelské kariéře pokračovat?
Knížku Namasté Babá jsme vlastně napsali na požádání, byl to jeden konkrétní projekt a psali jsme ho s lehkou nadsázkou. Myslím, že kdo knížku četl, to určitě pozná. Momentálně neplánujeme další knížky, ale kdo ví. Jinak mě potěšilo, že knížka byla kladně ohodnocená. Dokonce na jednom knižním veletrhu se umístila na druhém místě a před námi i za námi byli samí významní cestovatele.


Několikrát jste spolupracovali se zpěvačkou Lenkou Dusilovou. Pohrávali jste si někdy s myšlenkou, angažovat jí na stálý pracovní poměr?
To nás nikdy nenapadlo, ani nevíme, jestli by ona sama chtěla. Má své práce a své hudby dost. Nicméně na to období, kdy jsme s ní spolupracovali, vzpomínám moc rád. Pro mě je naše nejlepší zpěvačka, nevím koho jiného jmenovat. Navíc jako kamarádka je také skvělá. Ale letos jsme začali spolupracovat s Andreou Plíškovou, je to naše dobrá kamarádka a my jsme jí vlastně chtěli otestovat, protože jinak zpívá v angličtině. A moc se nám osvědčila.


Teď bych se rád zeptal, proč jste opustili od svého pravidelného rytmu, co nové album, to jedna písnička navíc?
Já myslím, že nepřerušili, ne? Teď je patnáct, u Veverek bylo čtrnáct….no jo máš pravdu. Ono je to takové kontraproduktivní. My bychom mohli vydat cédéčko se stopáží delší jak jedna hodina, ale při poslechu k těm posledním písničkám ani nedojdeš. Takže ideální doba je těch padesát minut, i když na novém albu jsme to trochu přetáhli. Uvažovali jsme dokonce o dvoucédu, ale nakonec jsme se na to vykašlali a udělali normální.


Moje další otázka se týká kapely Waltari. Byli jste s nimi od posledního společného vystoupení někdy v kontaktu?
Kromě toho, že jsme se někde viděli v backstagei, a dali nějaký to cigáro, jsme se nikde neviděli. Určitě ne na koncertu. Ale třeba se to opět podaří se s nimi na koncertu sejít.


Máš raději kečup, nebo hořčici?
Hořčici, kremžskou. Ta je nejlepší.


Děkuji za rozhovor a ať vám to hraje.


Komentáře