Jak vybírat v kalendáři
SKRÝT KALENDÁŘ
ZOBRAZIT KALENDÁŘ

Rozhovor s Pavlem Trojanem jr.

/ Honza Novotný, 23.05.2011

Pražské jaro je už skoro za dveřmi a organizátoři tohoto svátku klasické hudby mají plné ruce práce. I přes velký pracovní shon si jeden z pořadatelů, Pavel Trojan jr., našel chvilku, aby čtenáře našeho časopisu seznámil se zajímavostmi letošního ročníku Pražského jara.


Blíží se 66. ročník festivalu klasické hudby Pražské jaro. Bude letošní Pražské jaro něčím výjimečné?
Určitě ano. Letošní ročník je výjimečný zejména proto, že zahajovací koncert, kde tradičně zazní Smetanova Má vlast, byl svěřen Symfonickému orchestru Pražské konzervatoře. Je to dáno tím, že tato škola slaví 200 let od svého založení. Je vůbec jednou z nejstarších na světě a Pražské jaro se rozhodlo přispět k jejím oslavám možností zahájit náš festival. Na jednu stranu to může být velký risk, protože Má vlast je velmi náročné dílo. Například dirigent Jiří Bělohlávek, který bude koncert řídit, toto dílo svou náročností na výdrž jednotlivých hráčů srovnává se symfoniemi Gustava Mahlera – který je považován za jednoho z neobtížnějších autorů.


Organizace Pražského jara je jistě velmi náročná, můžete nám ve stručnosti objasnit, co to všechno obnáší?
Nejzajímavější na tom je, že oproti festivalům s populární hudbou máme naplánovanou dramaturgii 2–3 roky dopředu. Když se teď podívám do počítače, najdu tam naplánovanou dramaturgii na roky 2015 až 2016. A například dirigent nemá diář jenom na rok 2011, ale třeba na čtyři roky. Veškerá organizace se dělá s velkým předstihem, a jak se ten nejbližší ročník blíží, vylaďují se podrobnosti, jako např. reklamní kampaň, logistika dopravy, zkoušek orchestru apod.


V čem se liší organizace Pražského jara od pořádání festivalů populární hudby?
Tak liší se, že se hraje tzv. klasická hudba (my se snažíme neříkat „vážná hudba“). Společné je naopak to, že se posluchač musí hudbě otevřít naslouchat. Hudba je dobrá, nebo špatná – jak říkal Leonard Bernstein. Je to umělecký zážitek, který má člověka povznést.


Jak řešíte nečekané problémy, když napevno dohodnutý muzikant například onemocnění, nebo není z jiných důvodů schopen vystupovat?
Pavel Trojan jr.: Stává se to málokdy. Díky bohu. Pokud se to stane, snažíme se sehnat nějaký adekvátní záskok. A v tom nejhorším případě se koncert úplně zruší. Ale to se nám v posledních letech naštěstí nestalo. Vždy se nám podařilo sehnat dobrou náhradu.


Jak se vám spolupracuje s velkými jmény klasické hudby? Mají také své hvězdné manýry jako interpreti populární hudby?
Jak kdo. Dá se říci, že ty největší hvězdy jsou v zásadě příjemní lidé a nesetkáváme se s nesmyslnými požadavky. Že by třeba někdo chtěl mít v šatně čtyři zelená a čtyři červená jablka a ručník černé barvy – to je hodně ojedinělé. I když občas se něco podobného taky stane. Ale většinou jsou to příjemní lidé a chápou, že jejich posláním je hudba.


Jaký je zájem mladých lidí o Pražské jaro, potažmo o klasickou hudbu?
Tak obecně se říká, že klasická hudba přitahuje střední generaci a lidi s vyšším vzděláním. To pozorujeme i na našich divácích v sálech. Ale letos se Pražské jaro rozhodlo ještě více zaměřit na mladší generaci. Připravili jsme kampaň, která se právě snaží říct, že vážná hudba rozhodně není vážná.


Mohl byste čtenáře blíže obeznámit s tím zaměřením Pražského jara na mladé lidi?
Ten program pro mladé má název „Rozkvět Pražského jara“ a má dvě části. Tu předfestivalovou jsme začali v prosinci, kdy odstartovala pravidelná měsíční setkávání mladých lidí s mladými umělci. Této akce se zúčastnil například dirigent Tomáš Netopil – šéfdirigent opery Národního divadla. To, že dnešní auta vypadají úlně jinak, než ta ze začátku 20. stol. je jasné každému. Ale že se obdobně za ta staletí změnily i hudební nástroje, to si umí představit málokdo. Proto jsme pozvali hráče na dobové nástroje. Nebo kolik předsudků panuje o operním zpěvu! Spoustu z nich jistě vyvrátila mladá sopranistka Lucie Fišer- Silkenová, která mj. vystoupí také na matiné (dopolední koncert) letošního ročníku. Setkání se konala vždy první středu v měsíci večer. Byl to tak trochu risk, protože jsme se rozhodli nevydat se cestou výchovných koncertů pro školy. Postavili jsme to na dobrovolnosti a můžu říct, že se nám díkybohu podařilo během těch pěti setkání, která probíhala od prosince do dubna, upoutat pozornost mladých lidí. Zajímavé je, že diváky vůbec nebyli mladí studenti hudby... naopak sešli se tam mladí lidi z celé Prahy – studenti z ČVÚT, ekonomové či studenti z gymnázií. Věřím, že pro velký úspěch na tato setkání navážeme opět na podzim.


Jakými dalšími způsoby jste zvolili pro přilákání mladých lidí na Pražské jaro?
Jako další součást kampaně zaměřující se na mladé lidi, bylo vydání vstupenek na vybrané koncerty za sto korun. Chápeme totiž, že když chceme nalákat mladé na kvalitní klasickou hudbu, musíme jim takto vyjít vstříc. Studenti obvykle nemají tolik peněz, tak je stokoruna za lístek jistě potěší. Vždy půjde o kvalitní koncerty, například na vystoupení Johna Malkoviche uvolníme malý, přesto milý počet lístků. Proto vyzývám všechny mladé lidi, aby se podívali na naše facebookové stránky, které budou během festivalu plné aktualit.


Vytvoření facebookového profilu Pražské jara je jistě krokem správným směrem, pokud jde o zvýšení zájmu mladých lidí. Kdy jste se rozhodli využít této populární sociální sítě?
Přesně tak, je to krok správným směrem. Facebooku užíváme minimálně od loňské sezóny, možná i déle. Například když teď v březnu probíhalo soustředění Symfonického orchestru Pražské konzervatoře v Poličce, kde se s panem dirigentem Bělohlávkem zkoušeli na zahajovací koncert Pražského jara, denně jsme uploadovali spousty informací a fotek právě na facebookový profil. Byli jsme tak s publikem v každodenním kontaktu. To je asi ta největší devíza našeho facebookového profilu. Až vypukne festival, věřím, že naše facebokové stránky budou stát za to!


Já děkuji za rozhovor a přeji vám, ať se vám zdaří přilákat mladé lidi ke klasické hudbě a vůbec ať se Pražské jaro setká s úspěchem.


Komentáře