Jak vybírat v kalendáři
SKRÝT KALENDÁŘ
ZOBRAZIT KALENDÁŘ

Galerie Prahy oslaví jubileum výstavou

/ Houser.cz, 18.09.2013

Galerie hlavního města Prahy slaví padesátiny a jak už padesátníci dělávají, rozhodla se bilancovat. Při takových příležitostech instituce podobného typu předvádějí obvykle svá nejvýznamnější díla. Jenže kromě toho, že je všichni znají, protože jsou často vystavována a publikována, mnohá z nich mají význam pouze lokální. GHMP se proto rozhodla tázat se po smyslu své existence jinak. Základní teze koncepce jubilejní výstavy zní: Galerie je živý organismus, který tvoří konkrétní lidé v konkrétním čase. Je závislá na jejich odborné způsobilosti, kreativitě a občanských postojích.

 

Bilance padesátileté existence Galerie hlavního města Prahy je proto úzce spjata s geopolitickými dějinami a životem lidí, kteří v ní působili, v neposlední řadě také s jejich pamětí. Co se stalo, není zapomenuto. V dobrém i zlém. Galerie se stejně jako společnost mění a zároveň spoluodpovídá za její kulturní úroveň. Výstava je tedy především o lidech, kteří v galerii pracovali a pracují, zejména o jejích ředitelích a kurátorech. Akvizice, výstavy a publikace jsou jejich produktem. Z této úvahy je odvozen název výstavy – Život Galerie hlavního města Prahy, a dějiny galerie jsou chápány jako životopis a také tak nazvány.

 

Životopisem výstava v přízemí Domu U Zlatého prstenu začíná. Je založen na novém archivním průzkumu a sleduje galerii nejen od jejího „zrodu“ v roce 1963, ale i její „prenatální stadium“, kterým byly od druhé poloviny 19. století opakované a vždy znovu nezdařené pokusy založit instituci, v projektech nazývanou Městská galerie. K němu patří i historický paradox, že galerie svůj současný název získala za Protektorátu, a to jako Galerie der Hauptstadt Prag. De jure však tehdy založena nebyla. A je dalším paradoxem, že se tak stalo až za komunistického režimu, kdy ideologické cíle vyvolaly potřebu zřídit síť krajských galerií a dohlížet na vývoj výtvarného dění prostřednictvím pevné institucionální struktury.

 

Výstava pokračuje v obvykle nevyužívaném tunelu v 1. patře, který začíná balkonem, viditelným z přízemí. Pod názvem Paměť textů jsou v něm na paletách tvořících až klaustrofobní labyrint vystaveny všechny tiskoviny, které galerie za dobu své existence vydala. Zabaleny do mikrotenových fólií evokují nejednoznačnost svého smyslu: jejich texty jsou výsledkem myšlení o umění, více či méně náročným osobním výkonem autorů koncepce výstav, mnohdy však marně čekají na svého čtenáře. Přesto se nevzdávají a zůstávají trvalým svědectvím něčeho, co už dávno skončilo.

 

Tunel Paměti textů vede do expozice, která zabírá všechna tři patra domu. Jmenuje se 25 a uvozuje ji následující text: 
Je jich 25, víc by se jich sem nevešlo, ale mohly být i jiné. Vybrat výstavy, u nichž by stálo za to se na chvíli zastavit, byl v padesátileté produkci Galerie hlavního města Prahy obtížný úkol. Nejsou to malé výstavy o velkých výstavách, pouze reference, architektonickým řešením připomínající původní způsob instalace, jejichž dalším úkolem je v drobných odkazech představit galerijní sbírky. A také kurátory, díky jejichž práci má tato instituce už od osmdesátých let oprávněné renomé.

Všechny ostatní výstavy, které se zásadním způsobem podílely na podobě českého dějepisu umění, tedy i ty, které se týkaly či stále ještě týkají současnosti, jsou spolu se svými autory alespoň připomenuty. Zapomenuty by však neměly být ani výstavy nekvalitní. Za komunistické totality jich byla galerie nucena přebírat nebo sama připravovat bezpočet. Jejich smyslem byla ideologická agitace a prezentace pseudoumělců poplatných režimu. Jsou jmenovány v katalogu výstavy.


Komentáře