Jak vybírat v kalendáři
SKRÝT KALENDÁŘ
ZOBRAZIT KALENDÁŘ

Lymbyc Systym: Když jsme byli malí, kopírovali jsme MC Hammera

/ Houser.cz, 17.10.2013

Co se týče koncertů v našem hlavním městě, je letošní listopad jedním z nejnabitějších měsíců v roce. Jednou ze skupin, které budou bojovat o vaši pozornost a peněženku, jsou post-rockoví bráchové Lymbyc Systym z amerického státu Arizona. Svoji pražskou premiéru si Mike a Jared Bellovi odbudou 9.11. v klubu 007 Strahov. Z následujícího rozhovoru s Mikem Bellem se dozvíte, jaké je to hrát v kapele s vlastním bratrem, za co Lymbyc Systym vděčí MC Hammerovi a jak vzpomínají na koncert v Kopřivnivi před čtyřmi lety.


Jaké to bylo vyrůstat na předměstí Phoenixu? Představuju si Arizonu jako odlehlé místo uprostřed nádherné přírody, kde se toho ale po kulturní stránce moc neděje.
Je to tak. Phoenix je hodně odlehlé město. Všude kolem jsou pouště, hory a kaktusy saguáro. Kromě bělochů tu žijí hlavně Mexičani. Po kulturní stránce to tu za moc nestojí.

 

Pouštní oblasti na jihozápadě Spojených států jsou známé svými jadernými střelnicemi. Byli jste během dospívání nějak konfrontováni s realitou studené války?
Ani moc ne. Já jsem se začal o studenou válku a celou tu historii kolem ní zajímat teprve nedávno, nebo vlastně až letos. Překvapilo mě, kolik se dá k tomuhle tématu najít na YouTube zajímavých a dobře udělaných dokumentů.

 

V jednom rozhovoru jsem se dočetl, že vaše rodina má kořeny v Sovětském svazu.
Předkové našeho táty emigrovali do Spojených států počátkem 20. století z Ukrajiny. Letos na podzim se tam na turné poprvé podíváme, hrozně se na to těším. O okolnostech jejich odchodu z Evropy toho moc nevím. Je klidně možné, že odešli ještě než Sovětský svaz vůbec vznikl.

 

Mám za to, že řada vlivů v hudební tvorbě se dá vystopovat tak, že se člověk podívá na to, jaké hudbě byl autor vystavený v dětství. Jaká hudba hrála u vás doma?
Když jsme byli malí, pouštěli si rodiče věci jako Beatles, Paul Simon, Al Jareau nebo Smokey Robinson. Taky nějaký jazz a klasiku, to mě ale jako dítě moc nebralo.

 

Prý vás s bráchou k vlastním hudebním pokusům inspiroval Vanilla Ice. Jak na tyhle vaše začátky vzpomínáš?
Haha, to jsme na sebe vážně někde práskli! Šlo o náš první pokus napodobit naše hudební hrdiny. To nám bylo 8 a 11 a snažili jsme se kopírovat věci, které jsme v té době milovali. Tenkrát to byli hlavně komerční takyrappeři jako Vanilla Ice nebo MC Hammer. Založili jsme skupinu, ve které jsme byli já s Jaredem a náš soused. Tam jsme poprvé začali zjišťovat, co obnáší mít kapelu a taky jak se dělá hudba s někým jiným.

 

Skladby Lymbyc Systym byly vždycky hodně propracované, přitom z nich ale čišela lehkost a jakási hravost. Řekl bys, že je ve vaší současné tvorbě něco z těch raných hiphopových experimentů?
Určitě. Vždycky jsem měl hodně rád hip hop, později jsem si oblíbil hiphopové produkční techniky. Možná se to se mnou táhlo už od té fáze s MC Hammerem, hehe. Pochopitelně se můj vkus od té doby vyvinul. Řekl bych, že mě z hip hopu nejvíc ovlivnili Jay Dee, ?uestlove, Lex Luger, Timbaland, Just Blaze, Swizz Beatz, Prefuse 73, nebo třeba Beautiful Lou.

 

Čekal bych spíš nějaká jména z oblasti IDM. Z poslechu vašich desek mám dojem, že vás kromě post-rocku musela ovlivnit hlavně scéna kolem britského labelu Warp Recors – raní Autechre, Boards Of Canada a podobně.
Určitě nás spousta skvělé IDM ovlivnila, Autechre a Boards Of Canada nevyjímaje. Rozhodně jsme se ale tyhle kapely nesnažili nijak napodobit. Nikdy jsme se nebavili o tom, že bychom napsali skladbu nebo použili nějaký zvuk, který by zněl jako někdo jiný.
Všechny nás pochopitelně formují nějaké vlivy, což se projevuje i na hudební tvorbě. Někdy se dá v tvorbě jednoho člověka najít přímý odkaz na hudbu někoho jiného, hudební vlivy ale takhle fungují. Nikdy se nesnažíme, aby naše skladby zněly jako věci někoho jiného.
Ovlivňuje nás spousta různé hudby, stejně jako prostředí, která poznáváme na cestách. Inspirací může být pobyt v cizím městě, procházka v lese, stejně jako pohled z letadla z výšky deseti kilometrů.

 

Kolik kapel jste před Lymbyc Systym vystřídali, ať už jste hráli společně nebo každý sám?
Oba jsme prošli spoustou jiných kapel. Byly to dost strašné lokální rockové party. Ještě než jsme založilu skupinu s Jaredem, zkoušeli jsme spolu hrát jazz a často jsme jen tak jamovali. Pak jsme narazili na jednoho týpka s kytarou, který začal chodit k nám domů a hrál s námi. Byl starší než my a hodně nás tenkrát ovlivnil. Postupně se naše jamy posunuly od jazzu k experimentálnějším věcem. Používali jsme prvky latiny a africké hudby, stejně jako primitivní elektroniku. Taky jsme si v té době oblíbili ambient a noise, což se v naší hudbě taky projevilo. No a pak jsme jednou napsali a nahráli naší první skladbu. Napsali jsme na tu kazetu Lymbyc Systym – všechna y tvrdá. Další logický krok bylo domluvit si koncerty a začít na sobě pracovat.

 

Rodiče vás ve vaší hudební tvorbě podporovali?
Naši nám od počátku hrozně fandili. Já jsem hrál od třetí třídy ve školní kapele a Jared začínal ještě dřív, i když ne přímo ve škole. Jsem rodičům vděčný za všechny ty hodiny a roky, kdy museli snášet nejdřív moje bubnování a potom naše jamování s kamarády! V podstatě nás přerušovali jen tehdy, když byl čas na jídlo a na hluk si skoro nikdy nestěžovali. Za to jsem jim neskonale vděčný.

 

Váš hudební výraz se během let neustále vyvíjel. Na posledním albu jste dokonce zahodili kytary a místo nich použili klávesy. Co vás k tomu vedlo?
My jsme ale kytary skoro nikdy nepoužívali! Asi mluvíš o klavinetu, který se objevuje na všech deskách s výjimkou alba Symbolyst (klavinet je elektrofonní klávesový nástroj německé firmy Hohner, který je schopný napodobit zvuk elektrické kytary – pozn. aut.). Pořád se snažíme, aby se naše hudba vyvíjela, takže jsme se tentokrát na klavinet záměrně vykašlali. Už jen to se na desce po koncepční stránce hodně podepsalo. Vlastně se na každé desce snažíme používat trochu jiné klávesy, jiné synťáky a podobně, aby se náš zvuk trochu proměnil.

 

Skladby na albu Symbolyst na mě působí hrozně povznášejícím dojmem, což není v post-rocku zrovna obvyklé. Odkud tohle vyznění pramení?
Já i Jared jsme podle mě hodně pozitivní lidi, zároveň jsme hodně emocionální a empatičtí. Asi proto naše hudba takhle působí. Oba jsme taky vždycky měli rádi hudbu, která je tak trochu sladkobolná. Hudbu, která vyvolává různé emoce, a to jak melancholické, tak povznášející.

 

Během práce na poslední desce jsi žil v Japonsku. Jak k tomu došlo?
Japonsko mě fascinovalo už dlouho. Poprvé jsem se tam podíval v roce 2007 v rámci prvního asijského turné Lymbyc Systym. Od té doby jsem se tam snažil vracet tak často, jak jen to šlo. Byl jsem v Japonsku už jedenáctkrát a nemůžu se dočkat, až tam zase pojedu. Naše turné po Asii v roce 2010 se hodně povedlo a já se rozhodl, že se po něm nebudu hned vracet do Států. Pronajmul jsem si byt v Tokiu a pár měsíců jsem tam žil. Nikdy předtím ani potom jsem nebydlel tak dlouho jinde, než kde mám své kořeny. Rád bych se do Tokia zas někdy přestěhoval, snad mi to jednou vyjde.

To rozhodnutí pracovat na desce na dálku přišlo jak? Chtěli jste si vyzkoušet jiný způsob práce?
Počínaje deskou Love Your Abuser vznikaly vlastně všechny naše věci na dálku. Posíláme si soubory přes internet a postupně z nich vznikají skladby a celá alba. Dělali jsme to tak dokonce i v době, kdy jsme žili v New Yorku jen pár mil od sebe. Tímhle způsobem se nám prostě nejlépe tvoří. Nakonec se samozřejmě sejdeme, abychom skladbám dali konečnou podobu a naučili se je hrát.

 

Jaké to je mít v kapele vlastního bratra? Je to lehčí nebo těžší než s někým jiným?
Je to skvělé! Lymbyc Systym díky tomu pracují mnohem soustavněji, než všechny ostatní kapely, kterými jsem prošel. Možná hraje roli i fakt, že jsme v kapele jenom dva. S jistotou můžu říct, že s Jaredem se mi dělá hudba nejlíp ze všech lidí na světě!

 

Hraje nějakou roli fakt, že jsi starší než Jared? Máš třeba právo veta v nějakých oblastech?
Ne, naše rozhodování nemá nic společného s tím, že jsem starší. V naší kapele je mezi námi dvěma stoprocentní demokracie.

 

Jaké jsou vaše silné a slabé stránky? Má jeden z vás nadání na něco, co tomu druhému nejde?
No jasně. Já jsem přes rytmiku, bicí a perkuse. Jared je zase přes melodie, obsluhuje synťáky, klávesy a podobně. To jsou naše silné stránky. Neznamená to ale, že bych občas nepřispěl nějakým nápadem melodickým nápadem a Jared zase nápadem na rytmiku. Společně pak řešíme všechny ostatní zvuky na pozadí a textury skladeb.

 

Sourozeneckých kapel bylo vždycky poměrně hodně. Cítíte se nějakým způsobem součástí téhle tradice?
Tak to rozhodně! Rád bych, abychom patřili k nejlepším sourozeneckým kapelám všech dob.

 

Na kterou část své hudební dráhy jsi obzvlášť hrdý?
Nejvíc jsem hrdý na to, že jsme s bráchou založili kapelu pro zábavu a časem si nás oblíbili lidé z celého světa. Strašně jsem vděčný za možnost cestovat, za všechny ty skvělé lidi, co jsem potkal a za kamarády, které jsem získal, a to všechno díky téhle kapele.

 

Na jakém nejbizarnějším místě jste s kapelou hráli?
Hmmm, tuhle jsme hráli v nějakém kalifornském zapadákově vedle artisty na hrazdě. Taky jsme jednou hráli v nějakém malém městečku v České republice. Bylo to jako v komunistické verzi Transylvánie (v roce 2009 hráli Lymbyc Systym spolu s Arms and Sleepers v kopřivnickém Nora Clubu – pozn. aut.). No a v jihovýchodní Asii jsme měli pár dobrodružných koncertů. Používali jsme na nich dost netradiční nástroje, ze kterých jsme dokázali vytřískat maximum!

 

Diskografie Lymbyc Systym

Symbolyst (Western Vinyl, 2012)
Shutter Release (Mush Records, 2009)
Field Studies - split EP s This Will Destroy You (Magic Bullet Records, 2009)
Love Your Abuser Remixed (Mush Records, 2008)
Love Your Abuser (Mush Records, 2007)
Carved By Glaciers (Space Camp Records, 2006)


Komentáře