Jak vybírat v kalendáři
SKRÝT KALENDÁŘ
ZOBRAZIT KALENDÁŘ

MISANTROP

/ Houser.cz, 20.05.2015

KOMEDIE O LÁSCE A PŘIZPŮSOBIVOSTI

Po moderním Hamletovi chystají u Švandů Misantropa, komedii o lásce a přizpůsobivosti

Ve Švandově divadle chystají další klasiku v moderní úpravě. Rok a půl od uvedení Shakespearova Hamleta v režii Daniela Špinara tu završí sezónu Molièrův Misantrop.  Veršovanou komedii o lásce, pohrdání a přizpůsobivosti nastudoval pro smíchovskou scénu talentovaný slovenský režisér Lukáš Brutovský. Zvučný titul světového dramatu se tak u Švandů opět objeví v nejen výborném obsazení, ale i v razantní a překvapivě současné interpretaci. Premiéra bude 30. května ve Velkém sále Švandova divadla.

Jako Alcesta, člena společenské smetánky, který však zuřivě pohrdá její přetvářkou a konvencemi, uvidíme stálici smíchovského souboru Filipa Čapku. Do role krásné, bystré, muži obletované, ale i svéhlavé a pletichářské Celimeny obsadil režisér Brutovský hostující Evu Josefíkovou – vycházející herecká hvězda na sebe upozornila například nominací na Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli ve filmu Fair Play. Alcestova přítele a přemýšlivého rádce Filinta hraje David Punčochář. Silné herecké obsazení doplňuje dále Martina Krátká (Elianta, sestřenka Celimeny), Bohdana Pavlíková (Arsinoe, přítelkyně Celimeny), trojici Celimeniných přátel a obdivovatelů ztvární Marek Pospíchal (Oront), Tomáš Červinek (Akast) a Michal Sedláček (Klitandr), jejího sluhu hraje Jiří Weiner (Bask).

Téměř 350 let starou hru o idealistovi, který se ostře, okázale a občas i dost nepříjemně vymezuje vůči společenskému pokrytectví, pojal režisér Lukáš Brutovský jako ryze současný příběh. Spolu s Mirem Dachem, spoluautorem úpravy Molièrova textu, původní text oprostil od zakotvení na královském dvoře, zachoval však všechna zásadní témata, motivy a také veršovanou strukturu hry, kterou Molière napsal ve zvučně tepajícím alexandrínu. Do popředí postavil režisér ústřední pár, z něhož se v inscenaci Švandova divadla stává rovnocenná dvojice:  Alcest a Celimena se ve svých názorech i na jevišti sice spíše míjejí, než potkávají, je však zjevné, že oba hledají totéž – pravou lásku, skutečnou životní náplň i možnost, jak v jejich komplikovaném světě vůbec přežít.

Jak upozorňuje dramaturgyně Martina Kinská, zakotvení hry v současnosti nahrává rovněž použití překladu Vladimíra Mikeše, uznávaného překladatele dalších Molièrových her či Božské komedie Dante Alighieriho. Mikešův překlad Misantropa se místy přibližuje hovorové češtině, přitom důsledně pracuje s jemnými významy slov.

Hrdina proti všem

„S Alcestovými zásadami a nároky na ostatní se můžeme ztotožnit, ale těžko nám bude sympatický způsob, jakým je uplatňuje. Můžeme jim rozumět, ale nad jeho neschopností je prosadit – například ve vztahu k Celimeně – se můžeme jen pousmát,“ říká slovenský divadelník Lukáš Brutovský, jehož inscenace Maryša v brněnském HaDivadle byla v  anketě Divadelních novin nedávno vyhlášena jako nejlepší inscenace roku. Na Molièrově textu Brutovského zaujalo mimo jiné i brilantní vylíčení složitého vztahu muže a ženy, který se ve světě „high society“ hroutí pod tlakem intrik a vyčerpávající soutěže o dokonalou image.

„Někdy jen těžko najdeme hranici mezi Alcestovým upřímným rozčarováním nad stavem společnosti a jeho rolí, kterou musí hrát před ostatními stůj co stůj až do konce“, upozorňuje režisér na zajímavý moment, kdy se i Alcest coby nejpřísnější strážce pravdy a upřímnosti zamotává do osidel cizích očekávání a vlastních póz. „Na druhé straně jsou zajímaví i ti, vůči nimž se Alcest vymezuje – výhody, které hraním svých rolí získávají ostatní postavy, totiž také nejsou zadarmo, a jejich úsilí zůstat za každou cenu cool může být dost únavné,“ naráží Lukáš Brutovský na okruh přátel kolem marnivé Celimeny. Právě ona totiž na rozdíl od Alcesta dělá vše proto, aby zůstala v záři společenského obdivu a zájmu…

K zlosti ta myšlenka, že pořád něco hrajem!

„Celimeně rozumím v její touze po společnosti, potřebě bavit ostatní a být jimi bavena. Užívá si zájem o svou osobu, komu by to nebylo příjemné? Zároveň ale v určité přízni zachází dál, než bych šla já,“ prozradila Eva Josefíková, která poukazuje na výmluvnou Celimeninu repliku: „K zlosti ta myšlenka, že pořád něco hrajem! Právě tohle máme s postavami z Misantropa společné všichni, ať už dobrovolně nebo kvůli vnějším tlakům,“ míní herečka, pro niž je Misantrop jednou z nejdůležitějších divadelních zkušeností.  Přesto vedle intenzívního zkoušení stihla zároveň dopsat diplomovou práci na DAMU a natočila také vánoční pohádku pro Českou televizi.

Také pro ostřílenějšího Filipa Čapku byl Misantrop výzvou: a nejen proto, že rozsáhlý text ve verších klade na herce i vysoké technické nároky. „Záměrem našeho pojetí je zobrazit vykloubenost společnosti. Každý říká něco jiného, než si myslí. Jedna skupinka pomlouvá druhou skupinku a potom jeden člověk přejde jinam - a pomlouvá zase ty ostatní. Tohle dneska funguje bezvýhradně, a nejen v politice… I scéna a kostýmy tomu odpovídají, a já říkám, že je to představení punkové,“ uvádí Filip Čapka, který se veřejnosti pravidelně připomíná i jako Sváťa Pech ze seriálu Cesty domů nebo jako průvodce kutilským pořadem Polopatě.

Scénu vytvořil Jozef Ciller, který spolupracoval např. už na Misantropovi uvedeném v ND Praha v roce 1986. Renomovaný scénograf tentokrát zvolil jako základní prvek řešení poloprůhledné paravány popsané úryvky z textu hry.  Výsledkem je magický prostor, v němž se lze skrývat, tajně naslouchat a špehovat, ale i bloudit a zahlédnout vlastní, někdy dost nepěkně zdeformovaný obraz…. Noblesní, unisexově pojaté kostýmy, které odrážejí zároveň uniformní názory a vkus jejich nositelů, navrhla Zuzana Hudáková.

Komedie s hořkým jádrem
Misantrop patří mezi nejznámější a nejvýznamnější Molièrova díla a těší se stále zájmu domácích i světových režisérů. Komedii s hořkým jádrem napsal Molière v roce 1666, když mu král Ludvík XIV. uvádění předchozích dvou her zmařil: Tartuffe byl zakázán a Dona Juana nakonec Molière stáhl z repertoáru raději sám. V Misantropovi popsal autor svoje vlastní dilema, které je platné dodnes: zda dál zůstat u dvora v Paříži, místě plném únavných intrik a přetvářky, ovšem se slušnou gáží a po boku milované ženy, anebo zda by bylo lepší všechnu světskou slávu opustit, vymanit se z vlivu vrtkavé přízně svého královského „šéfa“ a odejít do ústraní… 
Výsledkem Molièrových úvah je text, jenž patří dodnes ke skvostům světové dramatiky. Hlavní postava, Alcest, patří k vysoké společnosti královského dvora, kde se mu nežije zle. Naráží ale na pokrytectví, neupřímnost, závist a nevěry, což ho doslova dusí… Kategoricky odsuzuje všechny - jen ne sebe. A protože neumí odpouštět a jeho nesnášenlivost se stupňuje, ostatní se od něj začnou odvracet…
„Misantropem navazujeme na Hamleta, kterého u nás v roce 2013 zdařile inscenoval Daniel Špinar, a zároveň jím pokračujeme v dramaturgické linii nesoucí název Příběh muže/Příběh světa,“ dodává umělecký šéf Švandova divadla Dodo Gombár. V příští sezóně na ni smíchovská scéna chce navázat hrou Baal, divadelní prvotinu Bertolta Brechta, a posléze i Shakespearovým Králem Learem.

Misantrop na českých a světových scénách

• Inscenace Misantropa v režii jiného slovenského režiséra Ľubomíra Vajdičky měla v Národním divadle premiéru v roce 1986 v hlavních rolích s Františkem Němcem a Janou Hlaváčovou.  Pojítko mezi ní a Švandovým divadlem lze najít v podobě stejného scénografa – Jozefa Cillera.

• Z moderních ztvárnění Misantropa zaujali na Broadwayi Uma Thurman a Roger Rees v divadle Classic Stage Company's v roce 1999.

• Jako hořkou komedii z teambuildingového víkendu reklamní agentury uvedl Misantropa brněnský Buranteatr (2010, režie Michal Zetel).

• Úspěšná byla také adaptace Martina Crimpa, zasazená do současného Londýna, uváděná v roce 2009 v Comedy Theatre s Damianem Lewisem a Keirou Knightley.

•  Podle Crimpovy předlohy se hrál Misantrop v roce 2012 v režii Martina Glasera v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích: také zde došlo k významnému posunu v prostředí i čase – komedie mravů se místo na francouzském královském dvoře odehrává v 21. století v prostředí umělců a bulvárních celebrit.


Molière
MISANTROP
Překlad Vladimír Mikeš
Úprava Lukáš Brutovský a Miro Dacho
Režie Lukáš Brutovský
Dramaturgie Martina Kinská a Miro Dacho
Scéna Jozef Ciller
Kostýmy Zuzana Hudáková


OSOBY A OBSAZENÍ
ALCEST - Filip Čapka
CELIMENA - Eva Josefíková
FILINT, přítel Alcestův – David Punčochář
ELIANTA, sestřenka Celimeny – Martina Krátká
ARSINOE, přítelkyně Celimeny – Bohdana Pavlíková
ORONT, přítel Celimeny – Marek Pospíchal
AKAST, přítel Celimeny – Tomáš Červinek
KLITANDR, přítel Celimeny – Michal Sedláček
BASK, sluha Celimeny – Jiří Weiner

Premiéra 30. května 2015 ve Velkém sále Švandova divadla

Více na www.svandovodivadlo.cz

KDO JE KDO

Molière (1622 – 1673; vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin)

Syn dvorního čalouníka a truhláře. Dostalo se mu skvělého vzdělání a byl předurčen k postavení u dvora. Ovšem roku 1643 vytvořil s devíti jinými mladými lidmi Illustre Théâtre. V Paříži tato skupina neuspěla, vydali se tedy proto po třech letech na turné, které trvalo až do roku 1658. Molièrova společnost se záhy spojila s jinou a již roku 1651 byl Molière jejím principálem. Začíná psát hry – první významné dílo Popleta je z roku 1655.
Obrat nastal v roce 1658, kdy společnost viděl hrát králův bratr a pozval ji ke dvoru. Vzbudila takové nadšení, že jí bylo povoleno usadit se v Paříži pod názvem Troupe de Monsieur a užívat prostor Petit Bourbon pro veřejná představení. Úspěch u publika zaznamenal soubor hrou Směšné preciózky. Po zboření Petit Bourbon dostal Molière povolení užívat Palais Royal (zde soubor hrál v letech 1660 – 1673). Jádro repertoáru tvořily Molièrovy hry. Některé napsal z vlastní iniciativy, jiné na objednávku (často pro dvorské slavnosti, třebaže poté byly také hrány i pro běžné publikum).
Nejvýznamnějším dílem jsou tzv. komedie charakterů a mravů – Škola pro muže (1661), Škola pro ženy (1663), Tartuffe (1664), Don Juan (1665), Misantrop (1666), Lakomec (1668), Zdravý a nemocný (1673).
Ačkoli většina Molièrových her je označována jako komedie, mívají často velmi hořké jádro a schází v nich naděje, že se lidé mohou změnit k lepšímu.
U divadla se brzy setkává Molière s herečkou Madeleine Béjartovou (1618-1672); to ona jej prý přiměla, aby se stal hercem. Manželkou Molièra se však v roce 1662 stává její dcera Armande Béjartová (1642-1700). Zemřel – nemocen a duševně i tělesně zcela vyčerpán – krátce po odehrání hlavní role ve své poslední hře Zdravý nemocný.

Lukáš Brutovský (nar. 1988 v Krompachoch)

Po maturitě na dvojjazyčném gymnáziu v Popradě začal studovat divadelní režii a dramaturgii na VŠMU v Bratislavě, kde absolvoval v roce 2012. V současnosti na Divadelní fakultě VŠMU pokračuje v doktorandském programu. 
Získal několik cen na mezinárodních festivalech vysokých škol za režii, byl nominovaný na objev sezóny a za nejlepší režii v anketě Dosky 2011. Ve stejné sezóně režíroval mimo jiné v maďarském Cervninus Teátrum v Szarvasi hru současného polského dramatika Michala Walczaka Pieskovisko.  V roce 2013 pro Divadlo Andreje Bagara v Nitře přeložil a režíroval hru L. B. Picarda a F. Schillera Parazit. Jeho překlad Nestroyovy hry Opice a ženich uvedlo DJP v Trnavě. V sezóně 2013/2014 režíroval hru současného německého autora Ph. Löhleho Praporky ve větru ve Středočeském divadle Kladno a Ostrovského Les v martinském SKD, autorskou inscenaci Trnavská skupina alebo Viseli sme za nohu z kolotoča, ke které i složil hudbu. Ve Slovenském národním divadle inscenoval hru P. Karvaša Polnočná omša.
V roce 2014 získal cenu českých Divadelních novin za nejlepší režii sezóny (Maryša v brněnském HaDivadle). V lednu 2015 se stal uměleckým šéfem a kmenovým režisérem SKD v Martine.

Eva Josefíková (nar. 1990)
Pochází z Uherského Hradiště, kde vystudovala gymnázium. Divadlu se začala věnovat v roce 1999 jako žákyně literárně-dramatického oboru Základní umělecké školy. V té době byla aktivní členkou divadelního souboru Dohráli jsme. Po vystudování gymnázia byla přijata na katedru činoherního herectví DAMU, kde v současné době dokončuje studium.
Hostovala v Národním a Stavovském divadle, např. v roli Barunky v inscenaci Babička v režii J. A. Pitínského nebo pod režií Michala Dočekala v roli Niny Zarečné v inscenaci Čechovova Racka či ve hře Enron britské autorky Lucy Prebble. Od roku 2011 je členkou divadelní společnosti Tygr v tísni. V sezóně 2013/2015 byla členkou souboru v Městském divadle Kladno, kde stále hraje v Ibsenových Přízracích režiséra Jana Friče.
V současné době je k vidění na několika pražských divadelních scénách (X10 Strašnice, Divadlo Bez zábradlí, Divadlo V Celetné, Vila Štvanice, Švandovo divadlo).
Natočila několik českých filmů (Piko, Čertova nevěsta, Signál, Probudím se včera, Vejška) a má zkušenosti také se zahraničními produkcemi (např. dánský historický seriál 1864, Crossing lines a další.). Za roli Martiny ve filmu Fair play režisérky Andrey Sedláčkové byla nominovaná na Českého lva za nejlepší vedlejší ženský herecký výkon.

Filip Čapka (nar. 1974 v Ostravě) se narodil do herecké rodiny. Už dědeček byl ochotníkem a obě babičky se rovněž věnovaly divadlu. Herci jsou také jeho otec, strýc, teta, sestřenice, manželka i bratr. Po absolvování JAMU nastoupil do olomouckého divadla. Zlomem v kariéře se pro něj stala alternace Jiřího Langmajera v roli Edgara v Králi Learovi na Letních shakespearovských slavnostech v Praze.  Hlavní město už neopustil: na čas spojil svou dráhu s Divadlem Bez Zábradlí, na jehož pódiu si zahrál mimo jiné i v muzikálu Cikáni jdou do nebe roli Buči, za niž získal v roce 2004 Thálii.
Po několika hostováních na pražských scénách, zakotvil v roce 2010 ve stálém angažmá ve Švandově divadle na Smíchově, kde hraje v inscenacích Možná že odcházíme, Idioti, Hamlet, Krakatit a Řemeslníci. Zahrál si ve filmech Restart, Román pro muže, Mamas and Papas, Kuky se vrací, Smíchov pláče Brooklyn spí (film Švandova divadla). Z televize ho znají diváci např. ze seriálů Poslední sezóna, Kriminálka Anděl, Cesty domů, Ententýky či Nevinné lži. Je ženatý a má dceru Aničku.

Magdalena Bičíková
mediální servis
Švandovo divadlo na Smíchově
Štefánikova 57, 150 00 Praha 5
e-mail: press@svandovodivadlo.cz
                                                                                                                              www.svandovodivadlo.cz


Komentáře