Jak vybírat v kalendáři
SKRÝT KALENDÁŘ
ZOBRAZIT KALENDÁŘ

Muzikál Popeláři ve Švandově divadle

/ Houser.cz, 12.03.2015

Ve Švandově divadle vznikají Popeláři, špinavý muzikál o čistotě.


Na klavír, na bicí, na kytaru i na popelnice se bude hrát v původním českém muzikálu Popeláři, jehož premiéra proběhla 7. března ve Švandově divadle. Novinku s hudbou Romana Holého, člena skupiny Monkey Business a kapely J.A.R., režíruje Dodo Gombár. Ten společně s Romanem Sikorou napsal hru přímo pro tuto smíchovskou scénu. Industriální mirákl vypráví o čisté lásce, o třídění odpadu, ale i o žánru jménem muzikál. A také o snu, který má asi každý malý kluk – protože snad každý malý kluk se touží alespoň na chvíli stát popelářem…
Přání připojit se k mužům, kteří ještě nad ránem zbavují město smetí, má i jeden mladý muž v podání Tomáše Červinka. A právě on je na začátku celého příběhu přidělen k sehrané partě čtyř zkušených popelářů. Spolu s nimi poznává krásy své nové práce a na svět začne postupně nahlížet z docela jiného úhlu: a spatří obrázek stejně svérázný a magický, jako jsou i jeho čtyři kolegové…
„Vyprávíme o mužské partě, o svobodě, o retrospektivách našich životů a samozřejmě taky o lásce,“ říká režisér a spoluautor Dodo Gombár, který je současně uměleckým šéfem Švandova divadla. Podle něj jsou Popeláři „lehce špinaví, industriální, otevření v jazyku i tématech, aby se na konci mohl udát zázrak.“
Muzikál po našem
„Hudba je pro mne pořád hlavně zábava, krása a záležitost srdce. Navíc nerad chodím po prošlapaných cestách, takže popelářský muzikál bylo něco, na co jsem s chutí kývl. S Dodem Gombárem nás myslím spojuje podobný pohled na život i tvorbu  -  vím, že tenhle člověk má zkrátka pod čepicí,“ říká autor hudby Roman Holý, který s Gombárem spolupracoval už na projektu Dorstova Merlina.
Dramaturgyně Lucie Kolouchová k tomu dodává: „Diváci se mohou těšit nejen na pět popelářů, ale i na třináct písní, taneční čísla a všechno, co ke správnému muzikálu patří.“  Podle ní si ale Popeláři na muzikál zároveň zahrají – muzikálová pravidla se tu budou ctít a plnit, aby se občas s chutí porušila.  „V činoherním provedení se na tenhle nablýskaný žánr podíváme s podobným zájmem a nadhledem, s jakým nazíráme  romanticky ušpiněný svět odpadků a jejich ranních svozů,“ dodává Lucie Kolouchová k nové hře. V ní se jevištní prostor stane místem plným kouzelných proměn. Odpad se tu mění v poklad, scénu ozdobí staré dobré mikrofony na stojanech a nad tím vším bude krásně svítit stará Praha…
Ústřední pětici v „muzikálu po našem“ ztvární Miroslav Hruška (Profesor), Robert Jašków (Turista), Patrik Děrgel (Don Juan), Tomáš Pavelka (Sběratel) a Tomáš Červinek (Mladý). Dámskou část souboru zastupuje Klára Cibulková (majitelka Jarmila), Zuzana Onufráková (sestra Petra), Andrea Buršová (manželka Marie) a Réka Derzsi (cizinka Žaneta). Ti všichni v Popelářích ukážou nejen svůj herecký, ale také hudební a pohybový talent – a také smysl pro nadsázku, protože postavy budou tentokrát nejen hrát, ale je i s odstupem komentovat.
Důležitou roli v příběhu hraje hudba Romana Holého. Ta zazní z jeviště z velké míry živě, herci a herečky budou zpívat a někteří se sami chopí jednotlivých nástrojů. Robert Jašków zahraje na bicí, Patrik Děrgel na kytaru a Tomáš Červinek usedne za klavír. A dočkáme se i hry na popelnice…
Scénu inspirovanou typických popelářskými rekvizitami vytvořil Marek Hollý. Kostýmy do špinavé práce i do lepší společnosti navrhla Lenka Odvárková, pohybovou spolupráci zajistil Václav Muška.
 

Anketa s tvůrci a herci:

Chtěl jste být jako kluk popelářem?
Roman Holý:  Ano. V mojí generaci chtěli být kluci buď popeláři, nebo kosmonauti, tak jsem chtěl být obojí.
Miroslav Hruška: Když jsem byl kluk, tak ještě kuka vozy nebyly, tehdy byl v popelnicích opravdu popel a vozil se na vozech, někdy ještě i s koňským pohonem. Takže to povolání nevypadalo tak, jak dneska. Já chtěl být inženýr, bylo to ve slabikáři a znělo to skvěle.
Robert Jašków: Jako dítě jsem hrozně chtěl být popelář. Tehdy byly jen ty kovové popelnice, bydlel jsem v Peci pod Sněžkou a děsně jsem popelářům záviděl, že jezdí těmi kopci. Tak jsem jim pomáhal, přikuloval jsem popelnice před barák a oni mě za to pak vozili na stupátku. To byla krása.
Patrik Děrgel: Jasně, že jsem jako malý kluk chtěl být popelářem! Kdo by nechtěl? Touha vyskočit si na stupátko byla tehdy veliká…  A víte, že jsem si to už i zkusil? Při natáčení filmu Martin a Venuše si moje postava právě tenhle sen splnila – a já zjistil, že to není žádná legrace, vyskočit na stupátko tak, aby to člověku neuklouzlo a udržel se tam. Ale i tak to byl bezvadný pocit.
Tomáš Pavelka: Popelář jsem nikdy být nechtěl. Chtěl jsem být papež.
A co na to režisér, Dodo Gombár? Spíš než popelářem jsem chtěl být námořníkem….

 


ÚRYVEK TEXTU ANEB POPELÁŘI FILOZUFUJÍ:


Odpad je bohatství. Bezkonkurenčně největší byznys. Cokoli se vyrobí, stane se vzápětí odpadem. Cokoli se stává odpadem vlastně už ve chvíli, kdy se vyrobí. Čím je výrobek rafinovanější, čím větší a technologicky vynalézavější, nehraje žádnou roli. Odpad je rovnostářský. V odpadu jsou si všechny věci rovny. Odpad je dno věcí, lidí, skutků. Ano i lidí. Neboť ve světě neuvěřitelné nadprodukce předmětů se nám i člověk sám stává tak nějak předmětem a následně tudíž i odpadem. Odpad je završením. Koncem existence, který u věcí nastává stále rychleji. A záměrně rychleji. Jde o řízený zrychlený zánik. Kdo ví, zdali týmy vědců vyvíjející nové vynálezy či technologie, nejsou už dnes menší, než týmy vědců přemýšlející, jak to zařídit, aby se věc sama zničila, sama usmrtila, aby se věc stala včas, a nejlépe po uplynutí co nejkratší záruční lhůty, odpadem. Koupit náhradní díl k opravě poškozené věci se už dnes nenosí. Součástky už při výrobě záměrně poškozených věcí či jejich součástí jsou schválně tak drahé, že se nevyplatí opravovat, že se vyplatí věc vyhodit, přetvořit ji v odpad a koupit si věc novou. Nový odpad. Produkce nových věcí je den ode dne intenzivnější. Nechceme však vidět, to vidění je nám zastíráno, že jde především o produkci odpadu. Největšího bohatství světa. Které však svět pozvolna ničí a ve kterém se jednoho dne utopíme.


Roman Sikora, Dodo Gombár, Roman Holý

POPELÁŘI
MUZIKÁL PO NAŠEM
REŽIE Dodo Gombár
LIBRETO           Roman Sikora, Dodo Gombár
HUDBA           Roman Holý
DRAMATURGIE                     Lucie Kolouchová, Libor Vodička
SCÉNA                        Marek Hollý
KOSTÝMY           Lenka Odvárková
POHYBOVÁ SPOLUPRÁCE   Václav Muška
PRODUKCE           Jitka Dvořáková
ASISTENTKA REŽIE               Blanka Popková

OSOBY A OBSAZENÍ
JARMILA, majitelka Klára Cibulková
PROFESOR, popelář Miroslav Hruška
TURISTA, popelář Robert Jašków
SBĚRATEL, popelář Tomáš Pavelka
DON JUAN, popelář Patrik Děrgel
MLADÝ, popelář Tomáš Červinek
MARIE, manželka Andrea Buršová
PETRA, sestra  Zuzana Onufráková
ŽANETA, cizinka Réka Derzsi
Dále hrají               Blanka Popková a Adam Vacula

 

 


Komentáře