Jak vybírat v kalendáři
SKRÝT KALENDÁŘ
ZOBRAZIT KALENDÁŘ

Děti moje: Jak je důležité míti Clooneyho

/ Iva Přivřelová, 20.01.2012

Sedm let po Bokovce se Alexander Payne vrací s tragikomickým příběhem o rodičích, dětech, životě a smrti, který bude taky usilovat o Oscary.

 

Do nominací se film jistě dostane i díky hercům. George Clooney je tu jediná velká hvězda. Po úspěšné řadě snímků Občanka Ruth, Kdo s koho, O Schmidtovi a oscarové Bokovce by si jich Payne mohl dovolit víc, kdyby potřeboval. Clooney mu tady ale naprosto stačí. Jeho představení v roli zaneprázdněného otce, který po vážném zranění manželky musí čelit několika nejtěžším okamžikům života, film ukotvuje nejvíc. I nejvíc dává smysl všem jeho oprýskaným metaforám, že rodina je jako souostroví. Třeba to havajské, kde se vše odehrává, za doprovodu havajské hudby, ne zrovna ideálního soundtracku k rodinné tragédii, která se tu děje.


Sladkobolný Payne
Clooney se dokáže lehce zbavit své mimofilmové image elegantního světáka a vsát do sebe postavu obyčejného unaveného smrtelníka, nedokonalého otce a manžela, který aspoň jednu svou roli může a musí zkusit napravit. Umí ji zahrát tak, aby dojímal, bavil, aby si získal sympatie a srdce.


Paynovy filmy nikdy nebývaly jednoduché a jednoznačné. Jen se postupně přenesly od satiry víc ke sladkobolnosti a tenhle je k tomu nejvíc mainstreamový, co natočil. Nejvíc ubezpečující, nejvíc obhajující rodinné hodnoty, nejméně hořký. Scénář, který Payne napsal se dvěma nepříliš známými herci, vyšel z knihy od Kaui Hart Hemmings.

 

Clooney, průvodce citovou odyseou
I v tomto filmu se pořád míchá smích a slzy, tragédie s komedií, život z vyprávění vychází jako něco unikavého, neuchopitelného a rodina jako zdroj bolesti i radosti. Nezní to nijak objevně a občas ani ne moc přesvědčivě. Ale Payne a jeho herci se umně pohybují na hraně bolesti a naděje, pomsty a smíření a dokážou se u toho vyhnout patosu, kýči nebo jiným nástrahám, které vždy u podobného tématu číhají poblíž a které by celou tuhle citovou odyseu mohly už naprosto odcizit.

 

Kromě potvrzení Clooneyho herecké pověsti, film představuje i jednu pravděpodobnou budoucí hvězdu, Shailene Woodley má aspoň na takovou zářnou budoucnost dost krásy i talentu. Tady obojí ukazuje v roli dospívající rebelantské dcery, která si bude muset v sobě vyřídit nějaké účty s umírající matkou a najít cestu k otci. S tím, jak Payne nechal Clooneyho, aby si jeho novinku přivlastnil, je to ale především otcova cesta k důstojnosti, vyrovnanosti a smíření a to, jak nás herec po ní provází, co Děti moje mění ve film hodný nějaké oscarové slávy.


Komentáře