Jak vybírat v kalendáři
SKRÝT KALENDÁŘ
ZOBRAZIT KALENDÁŘ

Film Nechápu, jak to dokáže, je romatnika pro pracující matky

/ Iva Přivřelová, 30.11.2011

Sarah Jessica Parker se ze Sexů ve městě přesunula do romantické komedie pro ženy, pro něž je bezdětná Carrie Bradshaw, zaobírající se pouze milostnými problémy, líná fiflena.

 

Její nová hrdinka Kate nemá nekonečnou sbírku bot, ale dvě malé děti, manžela a ještě náročnou práci v investiční firmě, kvůli níž pořád někam létá.


Idealisticky sympatičtí hrdinové
Kate všechno zvládá, jen někdy musí vydržet zklamané výrazy své šestileté dcery, nepřímé výčitky staromódní tchyně, pohrdavé pohledy kolegů na zaschlé jídlo na blůze a probdělé noční hodiny, kdy si místo spánku v hlavě sestavuje seznam věcí, co musí udělat. Pak ale dostane šanci prosadit svůj humanistický plán penzijního fondu a začne trávit spoustu času navíc s Piercem Brosnanem.


Žádná velká krize ovšem nenásleduje, na to jsou hrdinka i její manžel až idealisticky příkladní, dobromyslní a sympatičtí. Optimálně krátké a opatrně jemné komedii postačí načrtnout hektický životní styl americké matky, opakovaně se vyjadřovat ke stále nerovnoprávnému postavení žen a mužů (na to tu slouží hlavně postava Christiny Hendricks) a nakonec předložit názor, že každá žena chce mít dítě, i ta nejchladnější ambiciózní kariéristka. Ti, kteří se o své potomstvo řádně nestarají, tu jsou odbyti nelichotivou karikaturou.

 

Odpočinková pohádka
Předloha, komický román Allison Pearsons, pochází z roku 2002, možná proto tu jsou finančníci ještě vyobrazení poměrně mile. Kniha se odehrávala v Londýně, ve filmu Kateinu chaosu sluší New York. Z evropských ostrovů zbyl jen Brosnan v roli šarmantně dokonalého šéfa. Hodné postavy hřejí svou dobrotou bez stínu pochybností, protože existují ve filmu, kde se problémy dají shrnout do několika hlášek a portrét osobnosti do pár jednoduchých, líbivých, zkreslujících tahů.

 

Když už ale scénář od stejné paní jako scénáře Ďábel nosí Pradu a 27 šatů vypadá, že ho psala nestíhající matka, aspoň že volba režiséra taky se přizpůsobit hyperaktivnímu tempu vyšla. Douglasi McGrathovi, který má na kontě třeba i duchaplnou Emmu, se daří všechno předkládat s rychlostí, s jakou žije jeho hrdinka. K tomu si ještě pomáhá dalšími triky, pseudodokumentárními zpověďmi na kameru, promluvami Kate přímo k obecenstvu a nápisy na plátně. A tím rozptyluje diváckou pozornost, aby si u téhle oslazené pohádky ze života pracující matky ty, které ji budou nejvíc chápat a nejvíc jí závidět, mohly odpočinout.


Komentáře