Jak vybírat v kalendáři
SKRÝT KALENDÁŘ
ZOBRAZIT KALENDÁŘ

Hranaři jsou na hraně tragédie a frašky

/ Iva Přivřelová, 01.12.2011

Česká země je zkažená skupinkou lobbistů, nečestných podnikatelů a šílených náměstků. Modelky se chovají jako prostitutky, majitel bezpečnostní agentury bere spravedlnost do svých rukou, novináři jsou úplatní a střílejí se na ulici. A nad vším tiše dohlíží americký big brother s dokonalým chrupem a hraje u toho jazz.

 

Takhle vypadá soudobé Česko v aktuální domácí filmové novince Hranaři. Toto slovo, jak vysvětlí titulek úplně na úvod, označuje člověka pohybujícího se na hraně zákona. A hranaře může sejmout jedině jiný hranař. Konvenční síly spravedlnosti se tedy v tomto filmu nevyskytují. Pokus po Andreji Babišovi či knize Michaela Viewegha upozornit na korupční praktiky místní mafie ovšem díky své mediální kampani efektivněji spíš upozorní na praktiky dnešních píáristů.


Thriller bez napětí
Vtíravý product placement na rádio Impuls nebo deník Metro, který se tu náhodou vyskytuje i v pražské kavárně, by ale bylo to nejmenší. Kdyby se thriller do společenské kritiky nepouštěl s takovou zmateností. Kdyby aspoň fungoval jako akční thriller a nesnažil se marně o velikou morální tragédii, nejen tím že nikdy nevypne svůj hudební podkres, hollywoodsky patetickou symfonii Zdenka Merty.

 

Celé tempo je velmi utahané. Většinu filmu spousta postav letmo představených na začátku někam chodí, jezdí, pije alkohol, telefonuje, vyndavá si sim karty, nadává nebo se tváří zkroušeně a to řeší jenom jednu miliardovou zakázku. Vůbec to nepůsobí napínavě a paranoidně či klaustrofobicky, bez ohledu na to, kolik bezpečnostních kamer tvůrci zařadili do konečného sestřihu.

 

Prohnilí proti méně prohnilým
Z asi tuctu hlavních postav jsou někteří padouši a někteří aspoň milují své ženy, tak takoví padouši nejsou. Martin Dejdar tu pořád sípá a Jiřímu Langamajerovi řekli, ať hraje šílence (protože takoví prý v politice jsou), tak to taky dělá, i když se to sem vůbec nehodí a vypadá to jako nesnesitelné přehrávání. Debutující režisér Tomáš Zelenka má za sebou sice dlouholeté zkušenosti na pozici režisérského asistenta, ale podle toho, jak mezi všemi neuměle pořád přestřihává, by to člověk ani neřekl.


Na film o žhavé současnosti Hranaři vypadají nevhodně zastarale, na kinohit nevhodně televizně, na jinotaj o opravdových postavách českého mafie, směšně nepravděpodobně, jakkoliv se mohli inspirovat skutečností. Mají dobrou postprodukci a hvězdné a docela slušné obsazení, mnohé jim ale chybí. Postrádají i vervu a cyničnost Czech Made Mana, s nímž je spojují oba scénáristi a část producentů.


Komentáře