Jak vybírat v kalendáři
SKRÝT KALENDÁŘ
ZOBRAZIT KALENDÁŘ

Láska je láska - (Tragi)komedie směšná úplně jinak

/ Iva Přivřelová, 19.01.2012

První domácí hraný film roku láká diváky na jednoduchost banalit, lidových stereotypů a lascivností.

 

Láska je láska, když chodí kluci s klukama a naivní slepá holka s utiskovaným Romem. Láska kvete v každém věku, i u starostlivého rasistického dědy a jeho spolužačky, co na Alzheimera kouří marihuanu. Protože zkouření lidi, zvlášť ti staří, jsou přece vtipní. Stejně jako je vtipná nesnesitelná matka rodiny s uťáplým mužíčkem, která se snaží přesvědčit svého syna, že není gay. Nebo ne?


Sponzorováno práškem na erekci
První český film roku 2012 podle názvu, barevného plakátu a známých tváří na něm láká na romantickou komedii, ale označení bulvární telenovela s jednoduchými komickými pokusy by ho vystihovalo líp. Debutující scenárista Martin Horský opsal řadu stereotypů nejen z českých „diváckých“ filmů poslední doby, ale i z české společnosti. Poskládal je vedle sebe a moc se jimi snaží pobavit a dojmout.

 

Milan Cieslar to celé obyčejně zrežíroval, ani product placement nedokázal zapracovat do děje aspoň tak, aby z plátna nevyčníval, jako kdyby film rovnou obsahoval reklamní přestávky. Jedna taková scéna patří jednomu přípravku na erekci. To je ideální sponzor filmu. Lascivní humor tu oslintává většinu milostných vzplanutí obyvatel dvou sousedních smíchovských bytů a vrcholí v naprosto zbytečných epizodách s Rudolfem Hrušínským v trapné roli nadrženého „pracujícího důchodce“, co celý film civí ženám do výstřihů.

 

Slepota na více rovinách
K tomu se má hodit něžný příběh první lásky mladé Marušky, hodné, věřící a poněkud naivní slepé siroty, kterou jen talentovaná Aneta Krejčíková (striptérka z Poupat) zachraňuje od neživotného klišé světice. Podobně jako Eliška Balzerová nenechá nádechem smutku a tragiky svou důchodkyni pod vlivem senility a trávy spadnout do komediální figury dementní hippies baby.

 

Protože je Maruška slepá, může se bez předsudků zamilovat do cikána, kterého skoro všichni ostatní v ČR kvůli barvě pleti ustrkují, ač polský herec Maciej Cymorek vypadá v jeho roli spíš jenom víc opálený než jiného etnika. Metafory o zaslepenosti a slepotě jsou přítomné, nicméně žádný z tvůrců s nimi nedokáže pracovat jinak než banálně. To bohužel platí i o ostatních nemnoha zajímavých věcech na tomto snímku, který je směšný i smutný, ovšem jinak, než by tvůrci chtěli.


Komentáře