Jak vybírat v kalendáři
SKRÝT KALENDÁŘ
ZOBRAZIT KALENDÁŘ

Moneyball - filmové drama nejen pro sportovní fanoušky

/ Iva Přivřelová, 05.12.2011

Skutečný příběh baseballového manažera, který se odvážil změnit pravidla hry. Zní to jako jeden z těch sportovních dojáků, které má Hollywood rád. Ovšem to by Moneyball nesměl natočit Bennett Miller (Capote) podle scénáře držitele Oscara za Schindlerův seznam Stevena Zailliana a držitele Oscara za Social Network Aarona Sorkina.

 

Posledně jmenovaný je ve výsledku cítit nejvíc. Sorkin nepíše jednoduché pohádky, naopak příklady amerického snu zpochybňuje otázkami o ceně úspěchu, osamělosti outsiderů a dosahu, jak moc může jeden člověk vůbec změnit. A tak stejně jako Social Network nebyl jenom film o zakládání Facebooku, tak Moneyball není film jenom o tom, jak se Billy Beane zapsal do historie baseballu.


Statistiky vs. předsudky
Beanovi v roce 2002 došla trpělivost, že mu nejlepší hráče přebírají bohatší kluby, a riskantně překopal způsob nákupu hráčů podfinancovaného týmu Oakland Athletics. Tak, že nedbal na rady zkušených odborníků na sport, ale na rady ekonomů, kteří podle statistik vypočítali, že i z těch, které nikdo nechce, může vzniknout vítězný tým. Billy tomu věřil o to víc, že on sám jako hráč všechny ty skvělé předpovědi hledačů talentů nikdy nesplnil.

 

Ve filmu ekonomy reprezentuje Jonah Hill v pro něj nezvykle klidné a sympatické úloze mladého přehlíženého účetního. Což jen zesiluje nastavení příběhu jako tvrdohlavého střetu outsiderů, kteří chtějí přemýšlet jinak, a ostatních, kteří naštvaně tvrdí, že to jinak nejde.

 

Vítězství vs. porážky
Jako u jiných Sorkinových kusů, film je upovídaný, břitký, inteligentní, nenápadně zábavný, protáhnutý přes dvě hodiny a plný žargonu, jemuž velká část publika nebude rozumět. Kvůli němu obsah a jeho pochopení prosakuje k nesportovně založeným divákům pomalu. Dlouho tak pozornost drží hlavně nečekaně charismatický Brad Pitt v živé roli svéhlavého, lakonického, sebejistého i nervózního Beana.

 

Jeho hvězda dodává artovému sportovnímu dramatu největší komerční potenciál. Oscarový potenciál film dostal od scenáristů, kteří jednu kapitolu baseballu vyvedli ze stadionu a dodali jí až filozofický rozměr, od Nolanova dvorního kameramana Wally Pfistera a zčásti i od režiséra Millera, který kontroluje dojemný příběh v střízlivém odstupu. Látce ale neslouží tak pečlivě jako Fincher u Social Network, nepohání ji takovou vnitřní dynamikou a narušuje střídmou atmosféru občasnou sentimentalitou.


I tak je Moneyball, který nekončí velkým uslzeným vítězstvím, pozoruhodný snímek. Do jeho nálady hezky zapadá akustická verze písně The Show, zpívaná nejdůležitější osobou v Billyho životě, jeho dospívající dcerou. I tohle je příběh o vítězství, ale termíny výhra a prohra tu nemají jednoznačný význam.


Komentáře