Jak vybírat v kalendáři
SKRÝT KALENDÁŘ
ZOBRAZIT KALENDÁŘ

Můj týden s Marilyn - Příjemné retro o křehkých egocentricích

/ Iva Přivřelová, 27.02.2012

Nostalgickou vzpomínku na to, jak se jeden mladík zamiloval do božské hvězdy, doprovází jízlivý i dojemný pohled do zákulisí herecké práce i duše.

 

Když v roce 1956 přijela Marilyn Monroe do Anglie natáčet se sirem Laurencem Olivierem komedii Princ a tanečnice, byla to událost. Stárnoucí ikona britského divadla čekala, že se do americké superstar zamiluje jako všichni. Po pár měsících jejích pozdních příchodů, zapomenutých replik a neochoty obejít se bez lichotek osobní asistentky Pauly Strasberg už Olivier nechtěl Marilyn nikdy vidět. Každý šel zase vlastní cestou a z konfliktu dvou hereckých metod a ješitností zůstala krátká kapitola v jejich životopisech a jeden roztomilý zapomenutelný film.


Zasloužené oscarové nominace
Ne tak pro Colina Clarka, čerstvého absolventa Oxfordu, který natáčení díky rodinným konexím prožil jako třetí asistent režie. Ten se do božské Marilyn zamiloval, dostal se na chvíli do její blízkosti a pak o tom napsal dvě vzpomínkové knížky. Tenhle film vznikl podle nich, a možná i proto je nakonec víc hezkou, zábavnou a nostalgickou vzpomínkou na filmovou historii, první lásku a první nakřápnutí srdce. Ale mohl být víc.

 

Britský režisér Simon Curtis totiž najal dva úžasné herce, kteří si poradili s nemožným. Tedy zobrazit takové idoly, jakými stále Monroe a Olivier jsou, jako komplexní komplikované osobnosti, talentované, jedinečné a taky nejisté, zranitelné, marnivé, které potřebují sát z druhých sebedůvěru, v případě Marilyn až do poslední kapky.

 

Jízlivá nostalgie
Nutkání využívat ostatní se v tomto retru s příjemnými songy a měkkým světlem neomezuje jen na ústřední hvězdy. Olivierova maniodepresivní manželka Vivien Leigh je bohužel odsunuta do pozadí, v pavučině vztahů se do ošidných citových pastí ale zaplete i mladý Colin. V podání jemného, milého Eddie Redmaynea sice působí jako sympatický naivka, jenže v ošemetném postavení Marilynina nového spojence se i on chová vlastně pochybně. Lekce z kratičkého vztahu s divou naplno rozehrávající své neodolatelné představení ztracené holčičky mu tak nakonec může pomoci dospět.

 

Pohledy do egocentrických duší, křehké mysli herců, Marilyniny obzvlášť, i pokryteckého zákulisí natáčení tomuto slastně pohledném filmu velmi sluší. Stejně jako jeho jízlivý tón a vtip, s nímž sledujeme střety Oliviera a Monroe, zahrané i napsané (často podle svědectví aktérů) tak, že se filmový fanoušek této éry tetelí blahem. Jen škoda, že tvůrci nakonec ucukli a zakončili své dílko s náhlou lehkostí a zdrženlivostí. Místo zmínky, že Marilyn za šest let její démoni přemůžou, závěrečné titulky radši oznámí, že ona příště natočila Někdo to rád horké a Olivier Komika. Aby nekazily příjemnou náladu.


Komentáře