Jak vybírat v kalendáři
SKRÝT KALENDÁŘ
ZOBRAZIT KALENDÁŘ

Nevěstinec - krásné ženy, krasné interiéry, ale jinak film nepřesvědčil

/ Iva Přivřelová, 07.12.2011

Klaustrofobickou, zdánlivě nekonečnou návštěvu pařížského historického nevěstince nabízí jeden z kousků z letošního festivalu francouzských filmů. V onom domě kupa mladých pohledných prostitutek žije své každodenní životy, přes den se starají o sebe navzájem, přes noc o klienty z pařížské smetánky.

 

Pasivní mučednice a zvrácený svět
Dívky, kterých je dost na to, aby se divákům vzájemně občas pletly, splňují klišé o děvkách se zlatým srdcem. Společnost, zdánlivě sofistikovaná a uhlazená, píšící vědecké studie o tom, jak jsou prostitutky biologicky determinované k idiocii, se tu odkrývá jako zvrácená parta samolibých mocných, kteří si za peníze zvykli koupit všechno. Jejich krutost se nejvíc ukázkově odráží na osudu nebohé židovky Madeleine, které jeden sadista nožem vyřízne na tváři věčný úsměv Jokera a jíž si pak jiný muž objedná na úchylný večírek pro dámy a pány.


Dívky útrpně snášejí a souhlasí se všemi požadavky zákazníků i své bordel mamá a naivně se do klientů zamilovávají, ač se od nich dočkají vždy jen zrady. S výjimkou rázné novicky, která tu jediná bere život do vlastních rukou, žádná prostitutka z domu nemůže ven. Kromě jedné scény pikniku u řeky se ven nepodíváme ani my.

 

Luxusní dekadence
Jak se k téhle ponižující práci v luxusním domě ženy dostaly, film neřeší, kromě krátké debaty, z níž vzejde, že jedna už nechtěla být švadlena a jiná pradlena. Autor filmu Bertrand Bonello místo tvrdé sociální kritiky začne surreálným repetetivním úvodem a pak zaujatě a v oparu těžkého parfému, šampaňského a opia líně pozoruje a obdivuje solidaritu v tomto „domě tolerance“ (tak zní anglický název filmu). A jako malíř opěvuje krásu jeho obyvatelek i jeho interiérů. Natolik, že i tady nakonec ženy vypadají jako objekty.

 

Víc než dvouhodinový film nemá prakticky žádný příběh, kromě výše popsaného černo-bílého popisu klaustrofobického světa rozděleného na ony a oni. Jsme v Belle Epoque, nostalgicky krásné dekadentní době, Bonello se ale snaží vztáhnout tehdejší život prostitutek i k současnosti, v níž film končí, s povzdechem, že dneska holkám na ulici schází ta utěšující společnost kolegyň. Kromě poměrně moderních hereckých výrazů k tomu používá i pár hitů z 60. let. Jejich zařazení dál posouvá film k estetické podívané, neživotnému obrazu znečištěné krásy na prodej.


Komentáře