Jak vybírat v kalendáři
SKRÝT KALENDÁŘ
ZOBRAZIT KALENDÁŘ

Okresní přebor – Poslední zápas Pepika Hnátka

/ Iva Přivřelová, 30.03.2012

Oblíbený komediální seriál se dočkal filmové verze, která vykresluje českou vesnici jako krutě úsměvný buranov.

 

Okresní přebor se ve formě seriálu začal hrát na Nově už předminulou sezonu. O bývalém trenérovi Pepikovi Hnátkovi se tam mluvilo jako o legendární postavě. Teď mají fanoušci týmu Slavoj Houstice možnost v kině poznat, co to bylo za fotbalistu i za muže, i když v jeho případě tyhle dvě funkce dost splývaly. Ti ostatní mají zase možnost poznat, co to je Okresní přebor, protože děj filmu se moudře odehrává před seriálem, takže znalost jeho televizních zápasů není podmínkou účasti.


Miroslav Krobot jako nemluvný despota
Za filmovou verzí stojí stejný tým jako za seriálem, včetně herců a včetně Jana Prušinovského, autora scénáře a režie. Jeho druhý celovečerák má něco společného i s jeho debutem František je děvkař. Nejen lásku k českým starším hitům, tentokrát country místo šansonů. Ale hlavně to, jak humor kombinuje s melancholií, jak vykresluje mužské postavy a jak smutným hrdinou se v něm stane jeho hlavní protagonista.
Na rozdíl od děvkaře Františka, Pepik Hnátek není slaboch, ale zatvrzelý nemluvný buldok, který vidí jen fotbal a žije jen fotbalem. „Neherec“ Miroslav Krobot v něm mohl dokonale využít svůj obvyklý styl sevřených rtů a nehybné tváře. Hnátek trpící zdravotními problémy, které se snaží utajit, odmítající transplantaci srdce, pokud neproběhne v zimní přestávce a orgán bude pocházet od nějakého slávisty, je zaslepenec způsobující strasti sám sobě i jiným. V sestavě své vesnice ale vyniká jako jediný charakter s nějakou integritou.

 

Expresivní výrazy i herci
Jak se Prušinovský snaží vystihnout na mikrokosmu nedůležitého fotbalového týmu obecnější lidskou povahu, nejvíc ukazuje postava Luňáka, přetékajícího trapným vlezdoprdelkovským nadšením, dokud je kapitán, necitelného pomstychtivého spratka, jakmile mu pásku Hnátek sebere. Jeho slabošské taktiky jsou k smíchu, ale taky jsou kruté a smutné. Hořkost a vtip tu dohromady fungují, aspoň většinou.
Na poněkud expresivní televizní herectví (i expresivní hospodské výrazy) si musí nepřipravení seriálem nějakou dobu zvykat a přijmout i rychlý náběh ke karikatuře a vyprávění pomocí výjevů z denního provozu týmu i vsi. Ale pak se i v takhle rázovitém a nadsazeném portrétu českého buranství plném hlášek dá objevit něco blízkého a platného. I pro ty, kteří nemají plot vymalovaný v barvách svého oblíbeného klubu.


Komentáře