Jak vybírat v kalendáři
SKRÝT KALENDÁŘ
ZOBRAZIT KALENDÁŘ

Piráti z Karibiku 4: Na vlně opakování

/ Iva Přivřelová, 26.05.2011

„Nevím, jak dlouho budu žít, a to se mi líbí,“ říká kapitán Jack Sparrow na své čtvrté výpravě, tentokrát za Pramenem věčného mládí. Přesto jeho nové dobrodružství už dokládá, že už dozrál čas se s oblíbeným pirátem rozloučit. Dokud to jde ještě důstojně.


V éře opakování možná lze stále vydělávající trilogii ukončit, ale ne zavřít. Piráti z Karibiku s možností dalšího dílu počítali už na konci toho předešlého a nepřekvapivě taky přišel. Opět s Johnny Deppem v roli osobitého, vynalézavého, sebestředného Sparrowa a s mixem starých a nových tváří a hvězd. Včetně spolehlivého Geoffrey Rushe a temperamentní krásky Penélope Cruz.


Chybí Elizabeth a Will a vedlejší postavy s nimi spojené, přibil pohledný idealistický misionář, jediná mravná postava ve filmu, a pohledná mořská panna, jediný nový nápad v celém filmu. Jinak se Piráti u Karibiku nemění, stejně jako se nemění Jack a pořád se snaží nalákat na efektní nadsazené dobrodružství.


Počtvrté skoro to samé
Po megalomanském šílení trojky, kde už nikdo nevěděl, o co v ní vlastně jde, se čtyřka s podtitulem Na vlnách podivna o něco uklidnila. Osekala dějové linie na výpravu za pramenem, podnikanou naráz třemi posádkami. Jenže přes všechnu snahu, třikrát viděné už prostě není tak svěží. Ani tolik zábavné. Zvlášť když režii po Goru Verbinskim, který měl moc práce s Rangem, dostal Rob Marshall. Slušný rutinér, nikoliv inovátor.


On i ostatní opakují, co mohli odkoukat z předchozích dílů. Šermířské souboje na trámech. Důmyslné vysvobození ze zajetí. Plachtění na lanech nebo liánech. Působivě naanimované nadpřirozené bytosti. Hláškující Sparrow, co se tváří, že je trochu mimo, a přitom dokáže všechny převést. Piráti, kteří vykládají pravdu jako lži a naopak a hrají to na všechny čtyři strany. Známé hudební motivy.


Klidná plavba v známých vodách
Všechno je oddechově zábavné, jenom poněkud vyčerpané. Pouze scéna lovení mořských panen dokáže přivolat tu dávnou magii. I dialogy znějí tak, jakoby na scenáristické duo Ted Elliott a Terry Rossio, jemuž se podařilo oživit pouhou atrakci v Disneylandu, padla únava dřív, než došlo k pramenu inspirace. V českém dabingu, obvyklé ceně vykupující v tomto případě celkem nenápadné 3D, navíc zní všechny věty o dost stupidněji, než si zaslouží.
I v nejméně vzrušujícím dílu ze série plují Piráti z Karibiku ve vodách svého žánru, který pomohli obnovit, sebejistě a stabilně. Vítr v jejich plachtách ale čím dál víc ztrácí na síle.


Komentáře