Jak vybírat v kalendáři
SKRÝT KALENDÁŘ
ZOBRAZIT KALENDÁŘ

Rozchod Nadera a Simin - Bolest morálních kompromisů každodennosti

/ Iva Přivřelová, 14.02.2012

Oscarový favorit z Íránu velmi detailně přesvědčuje, jak těžké je zachovat si v běžném životě čisté svědomí.

 

Poprvé se ukázal před rokem na festivalu v Berlíně a jeho pozvolné vítězné tažení ještě neskončilo. Po ziskání tří medvědů na Berlinale se stalo íránské drama o rozpadu vztahu Nadera a Simin jedním z nejlépe hodnocených filmů loňska. Všeobecné uznání se odrazilo už na výsledcích Zlatých globů a může i při Oscarech, kde je snímek nominovaný na nejlepší cizojazyčný film i za původní scénář.


Lokální i globální
Tyhle úspěchy na Západě nejdou vysvětlit jen jako politické gesto, jak připomenout „nepřátelskému“ Íránu, že svět sleduje jeho umění i to, jak zachází se svými umělci. Rozchod je mimořádně komplexní film, který silně vychází z problémů íránské společnosti, rozdělované penězi, náboženstvím i politickými postoji. Zároveň ale svou lokalitu dokáže překročit jako univerzální příběh o pravdě, lžích, kompromisech, sobeckosti a o morálce.

 

Režisér Asghar Farhadi tu nevyjadřuje nějaké jasné kritické názory, které by ho mohly dostat do vězení jako jeho kolegu Jafara Panahiho. Jeho politika je mnohem jemnější, nenápadnější a osobnější. Soustředí se nejvíc v osobě Nadera, otce a manžela, jehož emancipovaná žena Simin chce emigrovat ze země a vzít s sebou i dospívající dceru. Muž z dobře zajištěné a spíše sekulární rodiny k tomu ještě brzy bude muset začít řešit nový, neméně vážný a komplikovaný konflikt s paní Razieh, najatou na to, aby se starala o jeho starého otce, poté co se Simin odstěhovala.

 

Hranice kompromisů
Ona žena reprezentuje chudší a nábožensky konzervativnější část společnosti, podrobné vykreslení íránských reálií je ovšem jen jednou vrstvou detailního obrazu unavujících, ale podstatných složitostí současné každodennosti. Jádro neshody Naderovy rodiny s Razieh neleží v tom, kdo co udělal a kdo za co může. Ale v tom, že každá strana ze sporu, který se díky cholerickému manželovi paní Razieh dostane před soud a dál zkomplikuje, radši neříká celou pravdu. Kde je hranice morálních kompromisů, které člověk může sám se sebou udělat?

 

Určení oné hranice nechává režisér a scenárista v jedné osobě na divákovi a poskytuje mu co nejvíc informací, aby ani jeho rozhodnutí nebylo jednouché. Nenápadně emocionální Rozchod i díky tomu plyne ve svém vlastním tichém tempu a strohé atmosféře běžného života, jako film hodně závislý na dialogu, na západní publikum možná až příliš natahovaného a repetitivního. Za trpělivost se ale odmění spoustou otázek k přemýšlení.


Komentáře