Jak vybírat v kalendáři
SKRÝT KALENDÁŘ
ZOBRAZIT KALENDÁŘ

Rozhovor s polským režisérem filmu Křtiny

/ Iva Přivřelová, 01.03.2012

Loni svůj druhý film, psychologickou krimi Křtiny, představil na Febiofestu – a vyhrál za něj Grand Prix od poroty složené z publika. Na konci února se polský režisér Marcin Wrona s Křtinami do Prahy vrátil – tentokrát aby doprovodil uvedení svého snímku o dvou kamarádech, z nichž jeden čelí smrti z rukou mafie, do českých kin.


Co vás na příběhu Křtin nejvíc zaujalo?
Že se hlavní hrdina chce obětovat, aby ochránil svou rodinu. Připadal mi trochu jako středověký rytíř. Věří, že jeho život není tak důležitý jako jeho rodina. Šokovalo mě, že gangsteři v sobě mají takovou citlivou stránku.

 

Váš film je založený na skutečných událostech. Jak moc?
Asi 80 % z příběhu se opravdu stalo. Ale je to film, který má jiná pravidla. Nechtěl jsem v něm dávat instrukce, jak se má chovat kriminálník. Mým cílem bylo vyprávět univerzální příběh o volbách, které v určitém okamžiku života dělá každý. Našel jsem v něm něco z antické řecké tragédie.


Setkal jste se se skutečnými předobrazy vašich hrdinů?
Ne, nechtěl jsem. Jeden ze scenáristů měl k této společnosti blízko, znal předobraz Janka a tvrdil, že bude lepší ho nepotkat. Já si ho možná až moc idealizoval, bál jsem se, že budu zklamaný. Navíc to je mafián. Kdyby věděl, že ten film je o něm, mohl nějak nečekaně zareagovat. Ale navštívili jsme vězení. Mluvili jsme s psychologem a s lidmi odsouzenými za vraždy, to nám hodně dalo. Vyprávěli nám, co mají v hlavě při vraždě. Bylo to důležité i pro herce, pochopili, že své postavy musí hrát normálně, že vrazi nevypadají jako potetovaní týpci. Jeden z vězňů si přečetl scénář, opoznámkoval ho, a díky němu jsem se rozhodl pozměnit začátek a konec. Řekl mi totiž, že v takovéhle společnosti, kde si lidi nedůvěřují, by silné přátelství muselo vycházet z nějaké události z minulosti, třeba ze záchrany života. Na začátek jsme pak přidali scénu topení, která vychází z vlastní zkušenosti toho vězně. Motiv vody se taky hodil ke křtinám a k hlavnímu tématu filmu. Onen vězeň je uvedený v titulcích v poděkování.

 

Scénář psali tři lidé, jak taková spolupráce probíhala?
Byl to dlouhý proces. Na začátku jsme Křtiny plánovali jako divadelní hru. Pak jsem je přesvědčil, aby to napsali jako film, protože v divadle by nešlo vytvořit tak silné scény.


Odrazil se na filmu fakt, že jste neměli na natáčení moc peněz?
Ano. Museli jsem učinit pár uměleckých rozhodnutí, které ovlivnily vizuální stránku. Třeba že výprava vypadá jako vnitřní svět hlavní postavy, je jednoduchá, šedivá. Taky jsme příběh postavili hlavně na hercích a na emocích.


Nebál jste se jednu z hlavních rolí obsadit debutantem Tomaszem Schuchardtem, který během natáčení ještě studoval?
Ne. Tomasz dokáže hrát přirozeně. Taky jsem věděl, že to bude dobré i pro jeho postavu Janka, která prochází křestem a proměňuje se – to samé se dělo s hercem. Na place jsme jeho nezkušenost využívali. Třeba při scéně mučení v garáži. Ačkoliv se tomu bránil, nic o ní nevěděl. Chtěl jsem ukázat jeho emoce, jak bude reagovat na to, co se bude dít. Pak byl rád, že jsme ji natočili bez přípravy, kdybychom tu scénu předtím analyzovali, zahrál by ji jinak. Takhle zaskočil i sám sebe. A to jsou ty magické filmové okamžiky.


Polské filmy včetně toho vašeho často vyprávějí o velkých tématech, jako je otcovství, spása, hřích. Vychází to z katolických kořenů vaší kultury?
Myslím, že ano. Já katolík nejsem, ale taky pocházím z katolické rodiny, můj otec byl velmi nábožensky založený. Poláci jsou katolicismem velmi ovlivnění, není z toho úniku. Ale myslím, že motiv Kaina a Ábela ve Křtinách je univerzální. V Bibli je většina příběhů, které my umělci v našich dílech používáme. Vyprávíme stále podobné příběhy, mění se podle toho, na co dáváme důraz. Mytologie a náboženství se dají dobře využít jako spojení s minulostí.


Moje krev, váš debut, a Křtiny mají být součástí trilogie. Jak to tedy vypadá s třetím filmem?
Scénář je hotový, teď čekáme na finance. Bude to bláznivý mix všeho, gangsterky, thrilleru, grotesky, komedie. Ovlivnil nás i židovský mystický motiv dybbuka, zlého ducha. Film a divadlo jsou místa, kde můžete přehrát takové příběhy mezi realitou a spirituálním světem.


Pomáhá vám při přípravě dalšího filmu úspěch Křtin?
Našli jsme v Izraeli koproducenta, protože jsme tam jeli s Křtinami. S úspěchem je vždy lehčí získat kontakty. Pro mě sláva není důležitá, ale filmový byznys je založený na jméně a na cenách. Proto propaguji Křtiny, vím, že to je důležité i pro mé budoucí projekty.

 


Marcin Wrona
Narodil se roku 1973 v Tarnově. Než začal studovat režii na Slezské univerzitě v Katovicích, promoval v oboru filmové historie v Krakově. Studoval také Mistrovskou školu režie Andrzeje Wajdy a na Bunger Film Institut v Amsterdamu. Za absolventský film Člověk magnet získal uznání na řadě festivalů, několik cen posbíral i jeho celovečerní debut Moje krev z roku 2009. Křtiny ocenil festival polských filmů v Gdyni, dostaly se i do programu přehlídek v Torontu a San Sebastianu. Režíruje i divadelní hry.


 

Cena z Febiofestu vám nějak pomohla?
Febio je po Karlových Varech největší festival v Česku a má speciální porotu, když je složená z publika. Byla to proto jedna z těch nejdůležitějších cen, co Křtiny získaly. V Polsku je navíc český film moc populární, takže média si všimla, že jsme v Praze dostali cenu.


Proč mají Poláci tak rádi český film?
Protože má naprosto jiný smysl pro humor. My jsme víc vážní. Naši hrdinové umírají pro vlast, obětují se, jako moje postava. Vaši národní hrdinové pijí pivo v hospodě a užívají si života.


Jak se dařilo Křtinám v polských kinech?
Docela dobře, vidělo je asi 60 000 lidí. Hodně jsme s nimi taky cestovali po světě a prodaly se už asi do deseti zemí včetně Británie a USA. Takže byly úspěšné. Což nás překvapilo, protože nikdy nevíte. Můj předchozí film Moje krev byl podobné kvality, ale nebyl tak úspěšný. Přitom Křtiny jsem netočil tak, aby na ně přišlo víc diváků, nechal jsem jim spíš otevřený konec, ne happy end. Podle mě je důležité nenatáčet jen hezké obrázky.


Komentáře