Jak vybírat v kalendáři
SKRÝT KALENDÁŘ
ZOBRAZIT KALENDÁŘ

Sherlock Holmes: Hra stínů - Únava přemírou akce

/ Iva Přivřelová, 06.01.2012

Guy Ritchie se vrátil k nejlepšímu detektivovi světa. Se stejnými herci, ale s jiným typem filmu. Akčnějším, temnějším a únavnějším.

 

Z prvního Sherlocka byl hit a vtipkovalo se, že to je proto, že na něj šli všichni, co nedostali lístek na Avatar. Nový Avatar letos ještě není a Sherlock 2 v Americe vydělává míň, než se čekalo. Mohlo by to být ale i tím, že zatímco jednička nabídla především příjemnou parťáckou komedii, pokračování náhle ztemnilo tón skoro až do parťáckého dramatu. S unaveným Holmesem, který stále dokáže fascinovat a bavit, ale tváří se, jako by už chtěl skončit.


Úspěšné a hvězdné obsazení zůstalo. Vrací se hlavně charismatičtí Robert Downey Jr. a Jude Law, kterým to spolu ladí tak, že žádný jiný vztah tu nemá šanci víc zapůsobit. Ani ten Watsona s novomanželkou, ani Holmese s jeho slavnou nemesis, profesorem Moriartym, plánujícím dvacet let před první světovou válkou první světovou válku.

 

Hyperaktivní zmatek
Zato pokud byl první příběh nedostatečně vzrušující, dvojka to se vzrušením přehání. Zápletku obalil zahlcující nános komplikovaných intrik a triků, které může divák odhalit jen za pomocí Sherlockova vysvětlujícího komentáře, protože film jeho plány prostě dřív neukazuje. Celá ta hyperaktivita tu nepřidává k zábavě nebo napětí jako spíš ke zmatku a únavě.

 

Svou režii si na podruhé Ritchie dovolil posunout ještě víc ke stylu svých krimi akcí z 90. let, což znamená více spektakulárnosti na efekt na úkor sofistikovanějšího vyprávění. Poprvé byla rvačka natočená zpomaleně, aby mohla demonstrovat Holmesovo analytické myšlení, zajímavá a originální. Popáté už ne. Hra stínů obsahuje spoustu rvaček, jednu akční scénu v lese rozměrů bitvy v Ardenách (taky zpomalenou) a překvapivě málo komediálních epizod.


Finále u Moriartyho vodopádů
Film sice neustále spěchá přes kus Evropy dopředu a občas zakopne o dobrou scénu (třeba v opeře na Donu Giovannim). Pořádně se ale rozjede až na konci, kde má na evropském summitu vyvrcholit Moriartyho složitý plán, kde zlovolně hučí vodopády Reichenbach, které napnou očekáváním každého fanouška doylových povídek, a kdy film předvede nejlepší variace na dřívější nápady, jako třeba hypotetickou rvačku.

 

Před dvěma roky se Ritchieho varianta Sherlocka zdála svěžě moderní, za tu dobu se ale objevila televizní BBC verze, která teprve ukázala, jak působivě a smysluplně se dá Holmes zmodernizovat. V roce, kdy má přijít její pokračování, navíc taky od vodopádů, už Ritchieho natahovaná akce působí skoro nadbytečně.


Komentáře