Jak vybírat v kalendáři
SKRÝT KALENDÁŘ
ZOBRAZIT KALENDÁŘ

Signál - Český podraz

/ Iva Přivřelová, 16.02.2012

Lehká komedie? Trpká satira? Morální drama? Od všeho trochu a dohromady nic.

 

Očekávání, s nímž jde divák na film, dost určuje následný zážitek. Pokud někdo podlehne dojmu, že Signál je komedie, což by se mohlo vzhledem k plakátu, propagaci i klipu nové písně Nightwork lehce stát, může být zklamán ještě víc, než musí. Inzerovat tento film jako letní komedii, to je opravdu podraz po Česku. Což neznamená, že by se Signál nějak zvlášť podobal slavnému retru s Redfordem a Newmanem (jak se o něm psalo loni).


Přehlídka antihrdinů
Na takové srovnání tu chybí i retro šarm, i lehkost, i duchaplně a překvapivě vystavěná zápletka. Že dva bratranci přijedou do zapadlé vesnice balamutit místní a okrást je díky lži, že u nich vybírají pozemek pro lukrativní pronájem a stavbu mobilní vysílače, víme od začátku. Na závěr čeká jen překvapení, který z těch svých konců si tvůrci vyberou jako ten poslední.

 

Z dua hajzlíků z Prahy je jeden samolibý děvkař a zloděj, dost čitelně zahraný Vojtěchem Dykem, kterému scénář předepisuje i pár stejných grimas a starost o hlas jako nedávno v pohádce Micimutr. Ten druhý je pochybující a pasivní student fyziky Karel (možná až moc sympatický Hádek). Na konci Kája nebude už tak neprůbojný a jeho parťák Filous tak průbojný. Všechny ostatní postavy zahrané vesměs známými a vesměs dobrými herci zůstanou stejné, což je v případě místního bohatce, který mlátí svou ženu, až děsivé.

 

Propadlé ambice
Tvůrci, kam patří mladý úspěšný scenárista Marek Epstein a mladý úspěšný režisér Tomáš Řehořek, v obyvatelích dotyčné vesnice nevykreslili víc než typy, malé české lidičky, přijímající korupci jako běžnou součást života, žárliví na sebe navzájem, s obdivem pokukující po vymoženostech rakouských sousedů. K tomu podivně neznalých, co se děje a staví v jejich okolí, a nakonec i náhle ochotných spáchat zločin. Místo, aby tyto charakteristiky vyznívaly jako kritika či satira, působí spíš jako stereotypy a odbytě smířlivé konstatování: takoví jsme.

 

Řehořek, režisér zajímavého Czech Made Mana a dalších dvou filmů, se ještě vyžívá v lyrice záběrů na orosené pavučinky, čímž dál rozšiřuje záběr filmu do takové šíře, až mu z náruče vypadne skoro všechno. Ani dlouhých 115 minut nestačí na takové střídání žánrů a témat. Signál je neukotvený jako jeho roztřesená kamera. Sympatické, že nechtěl své téma promarnit jenom na další lidovou diváckou komedii o ničem. Jenže i přes slibná jména tvůrců a kvalitní a atraktivní obsazení k podobnému neuspokojivému výsledku došel z druhé strany dlážděné ambicemi.


Komentáře