Jak vybírat v kalendáři
SKRÝT KALENDÁŘ
ZOBRAZIT KALENDÁŘ

Chladný dotek elektroniky a romantika baroka

/ Jan Molina, 27.11.2011

Jedna z nejlepších českých sólových zpěvaček současnosti vydává nové album. Lenku Dusilovou objevil hudební svět už v deseti letech na folkovém festivalu a od té doby je velkou součástí české hudby. Nositelka několika cen Akademie od objevu roku až po zpěvačku roku nám představila novou desku s názvem Baromantika.


Co předcházelo nápadu na nové album Baromantika?
Probíhalo jakési hledání toho, jak zrealizovat hudbu novou nebo nápady, který mám. Písničky, které jsem si tu a tam za posledních čtyři pět let oťukávala s ruznými muzikanty – jak bychom je aranžovali a zpracovávali. Nakonec jsem se jako vždycky obrátila na Beatku Hlavenkovou, což je moje kamarádka a kolegyně, muzikantka, skladatelka, pianistka, máme spolu Eternal Seekers. Hodně jsem s ní konzultovala, jak se vydat dál, ona mezi tím rodila děti, a pak nakonec přišla s nápadem, že by pomohli Patrick Karpentski a Viliam Béreš, což jsou tvůrčí členové kapely Toxique.


Nová deska je celkem rozdílná od předchozích. Je to účel?
Původně jsem si myslela, že budu dělat svojí čtvrtou řadovou desku, ale nakonec to ještě nebylo ve mně zralý. Já jsem zjistila, že nechci dělat skladby v klasickém obsazení, protože mi to nějak neštymovalo s mými nápady, tak jsem se pořád poohlížela po různých lidech, kteří třeba pracují s elektronickou hudbou a vytvářejí trochu jinou sféru kolem hudby. Takže ta hudba rozhodně zní jinak, než moje předchozí řadová alba. Pro mě byla teď nová zkušenost s elektronikou. Není to výhradně elektronická deska, to ne, ale má takovej chladnej dotek.

 

Nápady na skladby se tedy rodily delší dobu?
Nápady člověk sbírá dlouho, prostě si nahrává, co ho napadne, chodí krajinami, a pak ten výběr prošel sítem. Atmosféra Baromantiky si řekla sama, které písničky se hodí do té atmosféry. Ty skladby mají pro mě pointu a jsou do sebe dost zahledněný. Ovlivněný Aljaškou, řešením mé vlastní historie, kde se koukám zpátky a řeším minulost rodiny.

 

První skladba, která byla vypuštěna do světa, je Brother. Hádám, že ta zrovna patří mezi ty, které se obrací k rodině, že?
Brother vznikal strašlivě intuitivně. Jako když vlezu do jakési mlhy a všechny věci vidím dost intuitivně. Tuhle písničku jsem původně chtěla udělat s mým bratrem, ale pak jsem potkala Justina Lavishe, který dělal v Jazz Docku, a já cítila, že by té skladbě mohl hodně pomoct. Napsal mi anglický text, dost jsme se bavili o tématu, o čem to bude, a on přišel s textem, který se obrací do minulosti a odhaluje tajemství. Brother je jediná skladba nahraná dohromady – kontrabas, bubny, bicí, takže tak trochu souvisí s hudebním světem před tím – taková brána.

 

Proč je tato jediná anglicky?
Některý písničky si o tu angličtinu přímo říkají, ale nikdy by neměly takovou sílu, kdybych se začala zaměřovat jen na angličtinu. Pronikání do češtiny mi pořád dává větší prožitek. Chtěla jsem dvě anglické písně, ale nakonec jsem na jednu udělala český text, protože skrze češtinu umím lépe promlouvat. Ale mám tam tři duety a jeden je v polštině, je s Dorotou Bárovou, která napsala polský text.

 

Polskou píseň si tolik lidí nepřeloží. O čem tedy vypráví?
Ta píseň má příběh. Původní idea skladby měla směřovat ke kořenům mého dědy a bábičky, kteří se seznámili během války. Děda byl kapitán ruské armády, babička se tady někde schovávala. Po válce se babičce narodila moje máma, tak šla na sovětské velitelství, kde vzkázala, že se mému dědovi narodila dcera. Tam jí řekli, že vojáci jsou unavení z válečného pole a že je nebudou rušit nějakýma válečnýma avantýrama. Babička pak umřela, když jí bylo dvacet čtyři a máme dva roky. Já si prostě řeším tyhle rodinný příběhy zpětně, a je to pro mě hrozně důležitý. Tenhle příběh se do té skladby podařilo dostat až přes tu polštinu a to díky Dorce Bárový. Jsou to příběhy mezi řádky.

 

Proč název Baromantika?
To je podivný patvar, který mě napadl před třemi lety, když jsem nahrávala jednu skladbu. S tou jsem začala teď pracovat a je na novým albu pod názvem Baromantická. Přemýšlela jsem, jak bych pojmenovala ten svět, který vzniká, a přišlo mi, že ta hudba je hodně romantická, taková navoněná, sférická, trošičku přizdobená. Rozhodně to nemá nic společného s barem, jde o romantiku a baroko.

 

Kdy bude první baromantický koncert?
Osmnáctého v divadle Archa máme první koncert k nové desce, bude tam spousta hostů, živá harfa. A od jara máme v plánu fungovat a hrát Baromantiku po klubech, případně na festivalu. Poslední tři roky jsem se soustředila, abych nebyla závislá na kapele a příští rok bych se chtěla ustálit jen na Baromantiku a moje samostatná vystoupení s kytarou.


Komentáře