Jak vybírat v kalendáři
SKRÝT KALENDÁŘ
ZOBRAZIT KALENDÁŘ

Recenze Knihy: Jmenuji se Ozzy

/ Jaroslav Císař, 16.06.2011

Není sporu o tom, že hardrocková (v dnešní terminologii ovšem metalová) čtveřice Black Sabbath v čele se zpěvákem Ozzy Osbournem patřila a stále patří v českých luzích a hájích k nejpopulárnějším položkám rockového importu z Velké Británie.


Není tedy divu, že si jejich příznivci o kapele a jejím zákulisí rádi počtou a že jim i naše nakladatelství ráda vycházejí vstříc. Po knize Black Sabbath anglického publicisty Stevena Rosena (Volvox Globator, 2004) a stejném titulu od publicisty Martina Popoffa z Kanady (NAVA, 2009) přibyla letos nová položka s názvem Jmenuju se Ozzy, kterou do svého edičního plánu zařadilo Nakladatelství Lidové noviny.


Kdybych měl tuhle knihu hodnotit lakonicky, nemohl bych použít jiného označení než: „Prostě celý Ozzy.“ Nečekejte totiž žádný systematický pohled na počátky a slávu skupiny, ani se nedočkáte uspořádaného svědectví o tom, jak se Ozzy po vyhození z Black Sabbath dokázal opět vyškrábat na hudební výsluní jako sólista. Dostanete však do ruky nesmírně cennou dojmologii prostého kluka z dělnického prostředí a s nevalným vzděláním, který se shodou okolností stal slavným. Popisy alkoholických pitek střídají drogové extáze a následná vystřízlivění. A mezitím vysvitnou cenné záblesky ryzí upřímnosti, jak to všechno začalo, jak tu omamnou hudbu přikrývala kalkulace zaujmout a prosadit se. Bez talentu a velkého nasazení by to samozřejmě nešlo, ale nálepka satanistů a pekelné instrumentárium časem začaly vadit i samotným muzikantům.


Jen žasnete, jak muzikanti v čele s Ozzym dokázali tohle systematické huntování svých organismů přežít. A když si odmyslíte tuhle slupku, vyloupne se před vámi cenná sociologická sonda do nitra chudých kluků z Birminghamu. V případě dyslektika Johna Osbourna, používajícího na počátku své umělecké dráhy i uměleckého pseudonymu Ozzy Zig, ještě v necelých osmnácti letech zpestřenou pobytem ve vězení za krádež. Podle Ozzyho svědectví si nametený spletl v obchodě šaty, které by se daly zpeněžit, s dětskými bryndáčky a kojeneckými dupačkami, které za krádež rozhodně nestály...


To, co tvoří významný stylotvorný prvek zpěvákovy autobiografie, je jeho jazyk. Nespisovný, vulgární, klackovitě ležérní, bez vytáček jdoucí k podstatě okolností, událostí a skutečností, které poznamenávaly a rámovaly Ozzyho život. Jako by vám vše vyprávěl v nestřízlivém stavu u stolu v hospodě. Zde je třeba složit poklonu překladateli Ladislavu Šenkyříkovi, kterému se podařilo do češtiny adekvátně přetlumočit zajímavé životní svědectví Ozzyho Osbourna – o rozháraných poměrech v rodině, o šikanování spolužáky ve škole a o jeho nezájmu o ni, o práci na jatkách, o zákrutech manželství se ženou Sharon, o neustálém krocení drogové závislosti. Nakonec se i dozvíte, jak došlo k tomu, že Ozzy během jednoho koncertu ukousl hlavu netopýrovi, a od té doby se stále téhle nálepky nedokáže zbavit. Prostě zajímavé čtení o životě známého excentrika, kterého byste bez mrknutí oka označili jednoduše za magora, jenže je to Ozzy Osbourne jako živý, který má od roku 2000 i vlastní hvězdu na pověstném hollywoodském chodníku slávy.


Komentáře