Jak vybírat v kalendáři
SKRÝT KALENDÁŘ
ZOBRAZIT KALENDÁŘ

Recenze knihy: O Woodstocku od A do Z

/ Jaroslav Císař, 18.07.2011

„Woodstock je největším lidským shromážděním, jaké se kdy sešlo za jinými než válečnými účely. Ještě nikdo neměl tak veliké vojsko, které nikoho nezabilo, ani v něm nedošlo k žádným násilnostem,“ prohlásil svého času John Lennon. A měl úplnou pravdu. Uplynulo už 42 let, kdy před odhadovanou kulisou 400 000–700 000 tisíc diváků proběhl snad nejpamátnější hudební festival na světě, a to Woodstocký festival hudby a umění.


Memoárový deník hlavního organizátora festivalu Michaela Langa o dramatické přípravě i průběhu této akce vyšel v českém překladu zásluhou nakladatelství Mladá fronta.


Na úvod se sluší připomenout hned několik paradoxů, které dokumentují, že mnohé bylo jinak. Festival se vůbec nekonal ve Woodstocku, ale na pozemcích farmáře Maxe Yasgura u městysu Bethel. Oficiálně se uvádí, že trval tři dny: 15.–17. 8. 1969. Poslední koncert však skončil teprve před polednem 18. 8., a to vystoupením Jimiho Hendrixe, který se zde zaskvěl  mimo jiné svou památnou rockovou úpravu americké hymny. Hendrix měl festival také zahajovat svým akustickým hudebním blokem, ale nedorazil, a první den tak museli organizátoři s programem značně improvizovat.
V čem tkví výjimečnost téhle slavnosti míru a hudby? Je jistým završením hnutí hippies, vyvrcholením hudební a společenské rebelie proti válce ve Vietnamu, rasové a sociální nespravedlnosti a manifestací generační revolty mladé generace ve jménu lásky a tolerance. Je třeba si připomenout tehdejší klima ve společnosti západních zemí, zejména Spojených států. USA prožívají trauma z neúspěchů ve vietnamském válečném konfliktu, nad americkou  společností se také stále vznáší přízrak zavraždění černošského aktivisty Martina Luthera Kinga i prezidentského kandidáta Roberta Kennedyho, jsou opojeni z prvního přistání svých kosmonautů na Měsíci. Požívání drog je všudypřítomné. Tohle vše poznamenává i proměnu rockové hudby té doby, zejména jejích progresívních odnoží. Symbolické je i to, že právě v srpnu 1969 se naposledy doložitelně sešli ve studiu i členové Beatles, jejichž tvorba se už v té době zdaleka nevyznačuje pouze optimistickými popěvky o lásce.


Dodnes činný hudební producent Michael Lang, hlavní organizátor Woodstocku, který vyrůstal v uměleckém prostředí New Yorku a studoval na místní univerzitě, nás ve svých vzpomínkách vrací střízlivě a uvěřitelně do kulturního kvasu 60. let, který poznamenal jeho samotného i jeho vrstevníky. Se svými společníky, s nimiž založil k pořádání festivalu produkční společnost Woodstock Ventures, se s tehdejšími prostředky a možnostmi odvážně pustil do projektu, jenž byl na hranici lidských možností a jehož důsledky, rozsah ani význam zdaleka nemohl předvídat. Navíc měl jedinou zkušenost s pořádáním podobné akce, a to Miami Pop Festivalu z předešlého roku. Neponechal však nic náhodě, a tak je atmosféra na 600 akrech farmy Maxe Yasgura dokumentována jak na hudebním záznamu, tak na filmovém pásu. Zásluhu na tom, že text knihy plyne bez zádrhelů a je strhující, má jistě i uznávaná americká publicistka a editorka knih o hudbě Holly George-Warrenová. Plastičnost Langovu svědectví dodávají i vzpomínky dalších protagonistů tohoto monstrózního svátku hudby – muzikantů, organizátorů, manažerů, účastníků. Velmi zajímavé je pak srovnání různých pohledů na jedinou skutečnost, jev či událost.


Podle mého názoru se v našich knihkupectvích objevil mimořádný titul literatury faktu (originál vyšel v roce 2009). Samozřejmostí je věcný rejstřík a nechybí ani neokoukané dokumentární fotografie, ale kniha obsahuje i pečlivě zdokumentované zdroje informací pro každou kapitolu, a to hlavně rozhovory, program festivalu (kdo, kdy a které skladby hrál) i popis osudů hlavních postav festivalu po jeho skončení; samotný majitel pozemku Max Yasgur, bez jehož vstřícnosti by se nejspíš Woodstock vůbec nekonal, zemřel na infarkt již roku 1973.


A tak se začtěte, jak se zrodil a realizoval nápad na uspořádání této hudební přehlídky za účasti představitelů různých žánrů – Santany, Raviho Shankara, Creedence Clearwater Revival, Canned Heat, Janis Joplin, Who, Ten Years After, kvarteta Crosby, Stills, Nash & Young a mnohých dalších, jak starosta i hygienik z Wallkillu, kde se měla původně uskutečnit, házeli organizátorům klacky pod nohy, jak se koketovalo s pozvánkou pro Beatles a Rolling Stones, jak fungovalo zákulisí amerického hudebního průmyslu na konci 60. let minulého století, jak nemohli být pozváni Simon s Garfunkelem, protože se po turné z počátku roku 1969 nemohli vystát, jak Michaelu Langovi docházely síly, když pracoval na jeden zátah 48 hodin beze spánku, jak se účinkující sváželi k pódiu vrtulníky z městečka Liberty, kde byli ubytovaní, jak nakonec finance hlavní společníky rozdělily, jak přišel o účast Jeff Beck, jak naopak odmítl účast Donovan a nemohli přijet Doors... Dosud  jste si o tom mohli číst jen v porůznu roztroušených článcích, knihách či na internetu. Teď to máte naservírované v koncentrované podobě.


Komentáře