Jak vybírat v kalendáři
SKRÝT KALENDÁŘ
ZOBRAZIT KALENDÁŘ

KNIHY: Něco za něco

/ Lucie Sedláková, 19.07.2011

Křest knihy Něco za něco, který doprovázela píseň Naděje od jednoho z kmotrů knihy Richarda Pachmana, proběhl v krásném červnovém dni v YachtGolf Prague Clubu na Rohanském ostrově.


Sešlo se mnoho milých lidí, aby oslavili první románové dílo Markéty Dočekalové. Knihu bych se nebála označit za jednu z těch nejlepších v letošním roce.


Děj popisuje téma většině tak blízké, že nemálo žen si v knize najde svou životní roli. Ano, uvádím ženy, jelikož kniha je určena především slabšímu pohlaví. Sama autorka říká, že pokud si Něco za něco přečtou muži, poznají pravý ženský lunapark pocitů bez jakéhokoliv přikrášlování. Možná pochopí ty známé i neznámé pocity, které je provázejí spolužitím s manželkou, milenkou či tchyní.

Kniha sama o sobě vyzařuje sílu a porozumění. Dodává sílu ženám, které si už mnoho prožily, a rozumí nejen manželkám, ale i milenkám. Je všestranná, pochopí každou z nás. Autorka líčí rozvod, rozloučení dvou dříve velmi blízkých lidí, se špetkou vlastní zkušenosti, a tím dává knize duši. Píše nejen o sobě, svých milovaných, příbuzných, ale také o nás. Popisuje pocity všech žen, které si prošly špatným obdobím, aby na konci mohlo pro ně svítit světélko naděje neboli štěstí. Anebo možná je štěstí už s nimi?! Markéta Dočekalová používá úžasné přísloví, jež provází i tuto knihu. „Člověk nikdy předem neví, jakou podobu má štěstí. Teprve když se ohlédne, ví vše jistě.“ Možná, že když si tuto knihu přečtete, pochopíte samy sebe. Nebo alespoň svou dceru, soupeřku, matku…


Co poradit mužům? Snad jen to, aby tuto knihu koupili. Položte ji jako dárek své partnerce na noční stolek a počkejte. Neuběhne ani den a budete ji nakonec číst i vy.


Komentáře