Jak vybírat v kalendáři
SKRÝT KALENDÁŘ
ZOBRAZIT KALENDÁŘ

ARIA

/ Mariana Zilynská, 20.10.2010

Malou pizzerii naleznete nedaleko od autobusového nádraží Florenc a na dohled od hudebního divadla Karlín. Můžete se tu tedy posilnit buď po příjezdu do Prahy nebo před kulturním zážitkem. (Anebo taky naopak.) Miniaturní „karlínská Itálie“ vám nabídne přibližně dvě desítky míst k sezení. Jediná nečleněná místnost podniku je hodně prosvětlená díky dvěma velikým oknům. Pohled z nich - na toxicky rušnou Křižíkovu ulici - však zrovna jižanskou atmosféru nedodá a ani interiér podniku (laděný celkově do zelenkavých odstínů) se nepodobá vyloženě stylové „ristorante“. Výzdoba je poněkud nesladěná – na stěnách se zde potkává například van Goghova reprodukce s přebalem alba od Pink Floyd. Ovšem musí se nechat, že obsluha vám nedá čas zapochybovat o ničem z toho a jídelní lístek dodá na stůl chvíli po dosednutí. Ukázalo se, že doménou této restaurace jsou spíše těstoviny, ostatně se u vchodu sama označuje i za spagheterii (ovšem v nabídce je pochopitelně pasta všemožných tvarů). Co se italských „slaných koláčů“ týče, je sice sympatické, že jsou jejich ceny nasazené tak nízko, že je může přeskočit snad každý návštěvník, ale také se musí dodat, že k opravdové pizze mají daleko. Kreace a kombinace náplní jsou v pořádku, ovšem samotné těsto je poněkud mdlé, bez jiskry křupavosti. V Arii tedy doporučuji sáhnout spíše po těstovinách, jichž mají v repertoáru hojnost (při hladu) či po některém z předkrmů a sendvičů (při mlsnosti). Příjemný večer může dokreslit některé z vín, kterých je v lístku tak akorát, aby se z toho nezamotala hlava ještě před samotným pitím.


Malou pizzerii naleznete nedaleko od autobusového nádraží Florenc a na dohled od hudebního divadla Karlín. Můžete se tu tedy posilnit buď po příjezdu do Prahy nebo před kulturním zážitkem. (Anebo taky naopak.) Miniaturní „karlínská Itálie“ vám nabídne přibližně dvě desítky míst k sezení. Jediná nečleněná místnost podniku je hodně prosvětlená díky dvěma velikým oknům. Pohled z nich - na toxicky rušnou Křižíkovu ulici - však zrovna jižanskou atmosféru nedodá a ani interiér podniku (laděný celkově do zelenkavých odstínů) se nepodobá vyloženě stylové „ristorante“. Výzdoba je poněkud nesladěná – na stěnách se zde potkává například van Goghova reprodukce s přebalem alba od Pink Floyd. Ovšem musí se nechat, že obsluha vám nedá čas zapochybovat o ničem z toho a jídelní lístek dodá na stůl chvíli po dosednutí. Ukázalo se, že doménou této restaurace jsou spíše těstoviny, ostatně se u vchodu sama označuje i za spagheterii (ovšem v nabídce je pochopitelně pasta všemožných tvarů). Co se italských „slaných koláčů“ týče, je sice sympatické, že jsou jejich ceny nasazené tak nízko, že je může přeskočit snad každý návštěvník, ale také se musí dodat, že k opravdové pizze mají daleko. Kreace a kombinace náplní jsou v pořádku, ovšem samotné těsto je poněkud mdlé, bez jiskry křupavosti. V Arii tedy doporučuji sáhnout spíše po těstovinách, jichž mají v repertoáru hojnost (při hladu) či po některém z předkrmů a sendvičů (při mlsnosti). Příjemný večer může dokreslit některé z vín, kterých je v lístku tak akorát, aby se z toho nezamotala hlava ještě před samotným pitím.

 

Aria

Křižíkova 9, Praha 8


Komentáře