Jak vybírat v kalendáři
SKRÝT KALENDÁŘ
ZOBRAZIT KALENDÁŘ

U Jindřišské věže

/ Mariana Zilynská, 16.08.2010

Objevit po všech stránkách imponující podnik, kam se člověk chce vracet, je paradoxně čím dál těžší.


Tahle restaurace se solidní tradicí, nacházející se v blízkosti dvou starobylých církevních památek, ovšem může být (až na odpustitelné drobnosti) jednou z nich. Uvnitř to vypadá trochu jako v muzeu – můžete se tu kochat výstavami všeho možného, obrázků známých i zapadlých pražských míst a zákoutí, která jsou dnes prakticky k nepoznání, jakožto i dalšími výjevy a doplňky.

 

Obrátíte-li pozornost k jídelnímu lístku, zjistíte, že tu můžete ochutnat hned několik druhů ryb včetně (pirátského) žraloka. Ten ale nepatří k chuťově nejsympatičtějším položkám, namísto něj z místní kuchyně doporučuji výtečná kachní prsa na pomerančích a olivách nebo vepřový řízek smažený ve strouhaném kokosu. Ať si pomyslíte na pořádnou „flákotu“ anebo naopak na něco drobného na „pouhé“ podráždění chuťových buněk, bude vám vyhověno.

 

Zdejší piva, která jsou čepována z tanků, naštěstí žádný ze smyslů nezklamou (přestože co do značek jde o „pivní mainstreem“), chutnají prostě tak, jak chutnat mají. Obsluha tohoto lokálu, jak ji znám já, je nekonfliktní – pozorná a relativně svižná, nezavdává příčiny k nespokojenosti. Přístup k hostům nemá vyloženě vřelý, ale přesto takový, jaký se dá v metropoli očekávat coby lepší standard, což je jeden z důvodů, díky nimž to tady pěkně šlape.

 

Ceny považuji vzhledem k lokalitě i úrovni provedení za přijatelné. Za předpokladu, že nejste vyloženě šetřiví, odsud budete pravděpodobně odcházet s dobrým pocitem a vědomím, že zase někdy zavítáte.

 

U Jindřišské věže

Jindřišská 24, Praha 1


Komentáře