Jak vybírat v kalendáři
SKRÝT KALENDÁŘ
ZOBRAZIT KALENDÁŘ

J.A.R.: Zlí staří dědci? To my nikdy nebudem!

/ Martin Kovalčík, 09.09.2011

Na nové album skupiny J.A.R. čekali její příznivci dlouhých pět let. V pořadí sedmá deska vyšla 1. září a jmenuje se Dlouhohrající děcka. „Nějak jsme se nebyli schopni sejít,“ vysvětluje čekání Ota Klempíř.

 

Dlouhohrající děcka začínají písní Zlejch starejch dědků je plnej svět. Neříkejte, že jste se za těch pět let proměnili ve zlý starý dědky?
Ota Klempíř: To není o nás, zpíváme tam, že to my nikdy nebudeme.
Michal Viktořík: Ale ten alibismus tam trochu je, protože na konci dodáváme, že to už jsme. Ale to je tam spíš kvůli tomu, abychom nezpívali jen o těch druhejch, i my už jsme dědci.
OK: Ta píseň vznikla tak, že moje žena uviděla v televizi papeže a říká: „Ten je ještě dobrej, ne? Ale jinak je svět plnej zlech starejch dědků.“ A je to tak. Dorostla tu generace chlapů, kterým už se život přechyluje do poslední fáze a oni pochopili, že tady po nich nic moc nezůstane. Navíc si v bulváru počtou o tom, kdo co zase ukradl a oni sami mají problémy uživit rodinu. A tak jsou naštvaný a zlý. Ono to teda platí i o ženách, ale my jsme džentlmeni, a tak zpíváme pouze o chlapech.


I z dalších písní se však zdá, jako byste začali předávat svoje životní zkušenosti.
MV: Asi je znát, že i pro nás začal být věk jistý téma, přece jen čas nezastavíš a člověk začne mít v určitej okamžik strach, že mu něco ujíždí. Ale to mi přijde v pořádku a nemám s tím problém.
OK: Ta deska ale není jen o bilancování, je to album s celosvětovými tématy. Třeba píseň S Hamasem vznikla podle skutečný události, kdy jedna známá odjela do Egypta na dovolenou, potkala tam chlapíka, kterej ji protáhnul tunelem do Gazy tam a zpátky, a holku to tak pobláznilo, že se nechtěla vrátit.
MV: No ještě aby jo, když ji tady čeká ten její stokilovej Jarda, co po ní chce akorát knedlíky.

 

V Optimistickém toxikomanovi zase James Cole zpívá o tom, že J.A.R. je krásný svět, ve kterém může toxikoman jet a prospívat mnoho let. Je to tak?
OK: Podívejte se, téměř každej z nás nějakej čas na něčem „prospíval“, ale zvládli jsme to. Když si vezmete jakoukoliv kapelu, která je pohromadě tak dlouho jako my, a dostala se do problémů s drogama, tak je to skoro vždycky zničilo. Nás ne, a toho si vážím.
MV: On je to původně můj text a mělo se to jmenovat Pesimistický toxikoman. Je to vlastně taková výpověď o mně a o lidech z J.A.R. Bohužel původní název mi byl změněn.


J.A.R. oslaví už své 22. narozeniny. Váš první koncert se uskutečnil přesně 17. listopadu 1989…
OK: Vzpomínám si, že jsem na něj šel přímo z demonstrace. S kamarádkou jsme byli v centru a když už se to začalo mlýt, rozhodli jsme se, že raději vypadneme. Vybavuju si, jak se za námi uzavírá policejní kordon a lidi, kteří chtěli odejít po nás, už měli smůlu a skončili v antonech. Pak jsme šli do Slavie a okolo chodili lidi s rozbitýma hlava a přes sklo nám nadávali, že oni tam dělají tu revoluci a my tam v klidu popíjíme kafíčko.


Když se tedy podíváte nazpět, co pro vás znamená J.A.R.?
MV: V jedný větě se to dá těžko popsat. Já jsem se na podobnou věc ptal při natáčení DVD k deseti letům a to tam padaly perly jako „Uplést z hovna bič“. Tehdy nám prostě bylo okolo dvaceti a vše pramenilo z odvahy udělat něco, co prostě chci zkusit.

 

Co musí muzikanti udělat, aby vydrželi v jedné kapele přes 20 let?
OK: My fungujeme na dobrovolnictví. Nikdo není do ničeho tlačen, nemáme žádné zkoušky ani pravidelné koncerty. Díky tomu je každé naše setkání i po těch letech vzácností. Když budeš 22 let chodit s někým do práce, tak tě časem omrzí, i když ho budeš mít seberaději. A to ovlivní i samotnou práci. Ale to není náš případ.
MV: I my jsme si prošli určitými krizemi, ale nikdy to nebylo tak zásadní, abychom zničili to, co jsme za ta léta stvořili. A kvůli nějaké kravině si nikdo problémy dělat nedovolí.


Kdy vás lidé uslyší naživo?
OK: Hlavní šňůra proběhne v listopadu, kde máme nějakých deset koncertů. Oficiální křest se uskuteční 17. listopadu v Lucerně.


A potom?
MK: Příští rok uděláme pár koncertů k nové desce a pak se na to asi vybodneme.
Cože?
OK: Michal chtěl říct, že pak to pojede dál tak, jako těch 22 let.
MK: No tak dobře, tak počkáme dalších pět let a uděláme další desku.

 

A jak bude znít?
MK: No samozřejmě, že ještě líp než Děcka.


Komentáře