Jak vybírat v kalendáři
SKRÝT KALENDÁŘ
ZOBRAZIT KALENDÁŘ

KATO: Tohle jsem prostě já, like it or not

/ Martin Kovalčík, 23.09.2011

„Po úspěchu Dezorient Expressu jsem chtěl udělat něco jinýho,“ říká Kato o nové desce Prago Union, která se jmenuje V barvách. I proto na čas opustil svoje pytlíky a začal prosvětlovat temnotu.


Pojďme začít trochu zeširoka. Co si myslíš o kvalitě českého hiphopu?
Přijde mi, že je tady hodně lidí, kteří mluví o tom, jak to má vypadat, ale málo z nich skutečně něco vytvoří. Taky mám pocit, že si českej rap okolo sebe staví zbytečný hranice, který určujou, o čem se zpívat má o čem ne. Přitom zrovna hiphop je muzika, ve který se dá mluvit o všem. Vytváříme si takový prapodivný mikrosvěty, ve kterých jsme sice mistři světa, ale když to slyší člověk, kterej není z hiphopový komunity, tak mu to přijde až směšný. Právě proto často pouštím svoje rozdělaný věci lidem, kteří hiphop normálně neposlouchají, a chci znát jejich názor.


Neleží ta hranice mezi kvalitou a brakem na stejném místě, kde končí zábava a začíná práce? Muzikant by přece měl chápat hudbu jako celek, ne pouze vnímat svůj žánr. Zjednodušeně řečeno i hiphoper by měl asi něco málo cítit, když uslyší Beethovena. A to už vyžaduje o trochu víc…
Možná máš pravdu. Je fakt, že když se něčemu chceš věnovat na určitý úrovni, tak se musíš neustále učit. A to bez práce nejde. Jenže co si budeme povídat, vždycky máš v hlavě toho anděla, kterej ti říká, že musíš makat a ďábla, kterej naopak našeptává, že to stejně nemá cenu a že je lepší to odfláknout. I já to tak mám, takže tady rozhodně nechci kázat. Ale je to tak, když chceš dělat dobrou muziku, musíš o ní něco vědět.

Podle čeho si vybíráš témata na svoje texty?
Já se vnímám jako taková hlásná trouba. Zpívám o věcech, který ve mně rezonujou. Rozhodně se nechci pasovat do role chytráka, kterej lidem připomíná jejich sraky a ještě jim radí, co mají dělat. Tohle jsme dělali jako puberťáci v Chaozzu, ale to období už mám za sebou.


Já bych ten Chaozz zase tak neshazoval, osobně si některý texty pamatuju doteď…
To jo. Jen říkám, že tu muziku jsem dělal, když mi bylo 15. Když se zpětně podívám na svoje texty, tak tam určitě najdu společný témata. Jsem obyčejnej člověk, kterej zpívá o obyčejných věcech, který ho v životě potkaj. Snažím se zprostředkovat to, co se mi honí hlavou a zároveň chci dát lidem dostatek prostoru pro to, aby si tam dosadili i něco svýho.


Podle čeho jsi volil barvy, podle nichž jsou pojmenovány jednotlivé tracky na vaší nové desce?
Nejdřív jsem přečetl pár knížek o barvách a ve finále jsem se rozhodl, že se budu řídit barevným spektrem. Prvních devět tracků je ovlivněno tím, jak se mění barvy při prosvětlování temnoty. A ty další jsem z nich pak složil.

KatoMěl jsi nejdřív nápad stát se malířem a potom jsi míchal barvy, nebo jsi měl hudební materiál, ke kterému jsi poté přidával jednotlivé odstíny?
Při tvorbě týhle desky jsem poprvé opustil svoji pytlíkovou metodu. Normálně chodím po světě a na různý papírky si zaznamenávám nápady, který mi prolítnou hlavou. Můžou to bejt rýmy, zajímavý slovní spojení, cokoliv. Ty papírky pak doma házím do pytlíků, a když pak dostanu nápad na track, tak se k nim vrátím a hledám, co by se do něj hodilo. Tentokrát ale nejdřív vznikl koncept, do kterého jsem potom zasazoval jednotlivý dílky. Sám jsem nevěděl, kam mě to dovede.


A kam tě to dovedlo?
Zjistil jsem, že tenhle postup je mnohem více osvobozující. Já jsem takovej, že o osobě a svejch textech pořád pochybuju. Co já tady mám komu říkat? O čem mám mluvit? Nekecám píviny? Tohle a podobný věci se mi pořád honí hlavou, takže tvorba je pro mě vlastně hrozně stresující proces. Občas to dojde tak daleko, že musím popustit otěže a říct si: Seu na to, tohle jsem prostě já, like it or not. A díky tomu, že jsem si teď nejdřív nastavil určitý mantinely, který jsem potom podle zvolenýho klíče vyplňoval, tak moje tradiční pochyby neměly prostor. Možná mi v tom pomohla i moje práce v reklamce, kde taky dostaneš jasně zadanej úkol a pak teprve následuje tvorba. Ne naopak.


Takže opouštíš svoje pytlíky?
Ne, to zase ne. Chtěl jsem, aby tahle deska zněla jinak než Dezorient Express. Takže i proto jsem volil jiný postupy. A rozhodně se chci vyvíjet dál, takže i další deska bude jiná. Ale budou to pořád Prago.


Komentáře