Jak vybírat v kalendáři
SKRÝT KALENDÁŘ
ZOBRAZIT KALENDÁŘ

Wohnout - Pozor na ten katapultismus!

/ Martin Kovalčík, 01.11.2011

Skupina Wohnout oslaví 16. listopadu v Praze na Folimance 15 let své existence. Ale nemuselo k němu dojít. „Před třemi lety jsem byl tak vyhořelej, že reálně hrozilo, že s tím seknu. Ale po půl roce se to naštěstí zlomilo, rozpařenej klub je totiž něco, co ti podobný myšlenky z hlavy spolehlivě vyžene,“ vzpomíná Matěj Homola.


Patnáct let, to už je kus života...
Teď mi to číslo přijde normální, ale vybavuju si, jak jsme kdysi na začátku hráli před Lucií, která tenkrát slavila deset let. Pamatuju si, jak nám ty lidi přišli tenkrát hrozně starý, připadali nám už jako legendy. Pro mladýho člověka je patnáct let nepředstavitelná doba. A najednou je to tady a čau. Dneska jsou populární ty ismy, tak 15 let, to už je v hudebním průmyslu téměř katapultismus.


Katapultismus?
Katapultismus je tendence hudebních skupin setrvávat na podiu až do smrti. (smích)


Máte takové plány?
Honza kdysi v jednom z prvních rozhovorů říkal, že rozhodně nechceme dopadnout třeba jako Olympic, který tady už smrdí dvacet let. To byl pro něj odstrašující případ. Těžko říct, jak by na tuhle otázku zareagoval teď. (smích) Jak dlouho budeme hrát, je složité říct, já osobní bych se chtěl hudbě věnovat do smrti. Otázka je, do kdy to jsme schopný zvládnout i v živé podobě, protože člověk má přece jen své limity.

 

Je pravda, že vy fungujete hodně jako živá kapela. Říkal jsi, že máte 80 až 100 koncertů za rok. Baví vás to ještě po těch letech?
Je fakt, že já osobně jsem měl před třemi lety půl roku, kdy mě koncertování vyloženě nebavilo a myslím, že to na mně bylo vidět. Najednou jsem tam stál a přišlo mi to k ničemu. Každej jednou za čas vyhoří a já to tenkrát cítil tak intenzivně, že jsem byl na hraně s tím seknout. Naštěstí jsem to neudělal. Rok po mně to samý potkalo i bráchu. Kdyby nás to postihlo současně, tak bychom už možná nehráli. Pak nám ale začala parádní šňůra a všechno se to otočilo. Dalším důležitým restartem byla práce na poslední desce, která je daleko víc společný dílem, než bylo třeba nahrávání té předešlé.


Kde sbíráš nápady pro svoji muziku?
Mně osobně pomáhá cestování a hulení. Ať si každej myslí, co chce, někdo dělá muziku u flašky vína, já si k tomu dám brko. Ale inspiraci sbíráš pořád, třeba i v tuhle chvíli, spousta námětů se objeví, ani nevíš jak. Taky mám vyzkoušený, že čím intenzivněji se tomu věnuješ, tím nápadů přichází víc. My máme vždycky mezi deskami dva roky pauzu a rok a půl se nic moc neděje. Občas si dáme zkoušku, ale je to takový těžkopádný. Ale pak, když na tom začneme intenzivněji pracovat, tak se to zlomí a nápady přichází.

 

16. listopadu oslavíte 15 let koncertem na pražské Folimance. Na co se můžeme těšit?
Koncepce toho koncertu teprve vzniká, protože jsme se před týdnem vrátili z Indie, ale určitě to bude delší koncert než obvykle, už teď máme playlist na zhruba dvě hodiny. Bude to průřez celou naší tvorbou s důrazem na poslední desku. Ale hosté a tak podobně, to se řeší právě v tuhle chvíli.


Ok, tak se zeptám jinak, kdyby sis mohl k těm 15 letům přát jakéhokoliv hosta, kdo by to byl?
Pro nás, pro celou kapelu, jsou srdcovou záležitostí Suicidal Tendencies. Ale spolklo by to strašnou spoustu peněz, takže to zůstává jenom snem. No a já osobně bych si přál Gwen Stefani.

 

Jak bylo v Indii? Jel jsi tam sbírat nápady nebo jen tak si odpočinout?
Parádně, jako vždycky. Pro mě je to země, na který jsem si totálně ulítnul. Byl jsem tam už po sedmý a jednou bych to chtěl mít tak, že budu půl roku tady a půl roku tam. Jak jsem říkal, cestování má velkej vliv i na moji muziku, takže si tam s sebou vždycky beru kytaru a notebook, kam potom sypu všechno, co mě tam napadne. Vždycky to 14 dní trvá, než si vyčistíš hlavu, a pak to jde samo. Dalo by se říct, že na některých deskách většina písniček vznikla v Indii.


Není potom ten návrat do reality trochu depresivní?
Nevím, jestli depresivní, ale je fakt, že člověk po návratu zjistí, kolik tady má problémů. Tam jenom řešíš, kde se najíš, kam se půjdeš vykoupat, nebo do kterýho chrámu se půjdeš podívat. Všechny povinnosti jdou stranou a místo nich se v hlavě uvolní místo pro kreativní myšlení. Právě proto se mi tam tak dobře skládá.


Komentáře