Jak vybírat v kalendáři
SKRÝT KALENDÁŘ
ZOBRAZIT KALENDÁŘ

Český Muž z Acapulca na Vyšehradě

/ Ondřej Nekola, 18.07.2011

Jednou z novinek letošního METROpolitního léta hereckých osobností je hra Adama Krause a Evy Prchalové Prší. V představení pro tři role vystupuje Karel Roden, jeho bratr Marian a Jana Krausová.


Kromě spolupráce na scénáři se Adam Kraus ujal také režie. V roli režiséra se Kraus nepředstavuje v rámci letní přehlídky hereckých osobností poprvé, před dvěma roky nastudoval hru francouzského spisovatele Philippa Claudela O lásce. V komedii o manželském páru středního věku, který ve svém luxusním bytě velmi emotivně probírá svůj dlouholetý vztah, hrají opět Karel Roden a Jana Krausová. Nová hra Prší se však jako klasická komedie prezentovat nechce: „Tentokrát jde o komornější záležitost,“ poznamenává Jana Krausová.


Mezi komedií a tragédií
Hra Prší je příběhem o samotáři, spisovateli středního věku, do jehož života vstupují dvě postavy. Zatímco Ema je reálná žena, která zůstala se spisovatelem Emilem jediná na hotelu a hledá za každou cenu společnost, Cyril je čistě fiktivní postavou z románu, jenž Emil právě na hotelu píše. „Hra balancuje mezi komedií a tragičnem. A pokaždé se můžeme dobrat k jinému výsledku. To mě na ní fascinuje,“ prozrazuje Houseru režisér Adam Kraus.


S Evou Prchalovou jste se podílel i na scénáři. Jak vznikla vlastně prvotní myšlenka tohoto příběhu?
Jedním z mých oblíbených filmů je Muž z Acapulca. Původně jsme uvažovali převést filmový scénář na divadlo. Sdělit obě tyto reality je však na divadle velmi těžké. Proto jsem oslovil Evu Prchalovou, abychom v tomto duchu zkusili vytvořit něco sami. Postupně se tak začal vyvíjet nový scénář, na kterém se stále něco měnilo. Na zkouškách nám z toho vyšlo pokaždé něco jiného a je pravděpodobné, že se to stane i v rámci jednotlivých představení před diváky.


Jak jste tedy spokojený s vývojem hry po premiéře?
Jsem rád, že jsme se všichni shodli na tom, co chceme divákovi sdělit. Je tu ale ještě pár věcí, které si před lidmi ověřuji. Samozřejmě bude záležet i na tom, jestli náš pohled na věc bude kompatibilní s obecenstvem. Stane-li se tak, pak se z Prší může stát velmi specifické, ojedinělé představení. Stejně tak se ale může stát, že hra publikum nezaujme a pomalu se vytratí do ztracena. Já chci být v tomto ohledu optimista a věřím, že to bude výjimečné představení.


Všichni tři herci prý původně očekávali, že hra bude mít komediálnější nádech, než ve skutečnosti má...
Co mě na té hře láká a inspiruje, je právě to, že její téměř nedílnou součástí je ona křehká mez mezi komedií a tragičnem. Na jedné zkoušce se nám z toho vyklubalo drama, na jiné zase vášnivá komedie. To ale věci vůbec neškodí. Důležité je, aby se v tom divák orientoval, jelikož hra má hodně rovin. Takže věřím, že si Prší nenajde určitou striktní podobu, naopak jeho rozlišnost může být poměrně dost široká...


... což může být její plus...
A to může být její plus.


Ne že by hudba hrála v Prší tu opravdu podstatnou roli, je ale součástí hry. Vybíral jste si ji sám?
Tu jsem si vybíral sám, jako ve všem i zde jsme se ale o ní všichni bavili, jelikož jsem chtěl, aby herce podpořila, aby jim pomohla do postav a aby je inspirovala.


Jaké to vlastně je „dirigovat“ takový rodinný podnik? V tom slova smyslu, že jste si všichni blízcí, navzájem se dobře znáte?
Není to o dirigování, v tomto případě nejde nastolit diktaturu. Naopak je to o kompromisech, o domlouvání. Možná v počátku to hře může ublížit, a to v tom slova smyslu, že se dlouho hledá jasný styčný bod. Když se pak ale herci v postavách najdou a propojí se s lidmi, může být rodina svým způsobem i výhodou.


Komentáře