Jak vybírat v kalendáři
SKRÝT KALENDÁŘ
ZOBRAZIT KALENDÁŘ

DIVADLO: Finský duch v Dejvickém

/ Ondřej Nekola, 19.10.2011

Hra Muž bez minulosti podle stejnojmenného filmu finského režiséra Akiho Kaurismäkiho v režii Miroslava Krobota získala cenu Alfréda Radoka za rok 2010.


Divadelní inscenace je filmové předloze velmi věrná včetně dialogů a postav, proto na pódiu uvidíte celý dejvický ansámbl a další zaměstnance divadla. Hlavní postavu, Antera Lujanena, přepadnou na vlakovém nádraží v Helsinkách, a následkem toho ztratí Muž bez minulosti paměť. Ujmou se ho bezdomovci, zamiluje se do Irmy, členky Armády spásy, začne spolupracovat s tamní kapelou.

 

I když si ze své minulosti na nic nevzpomíná, zdá se, že je se svou novou identitou spokojen, po své minulosti nepátrá. Jenže osud tomu chce, že díky náhodě se o svém minulém životě nakonec dozví. Zapomeňte ale na drama, na vnitřní boj hlavní postavy, jakýže to život nakonec zvolí. I tento problém vyřeší jednoduše a vlastně bez emocí, jako řešil vše doposud. Na světě jdou věci občas mnohem jednodušeji, především v tom Akiho Kaurismäkiho.


Hlavní roli Antera Lujanena přidělil Miroslav Krobot Davidu Novotnému, který by se hodil i do samotného Kaurismäkiho filmu. Fyzicky je sice filmové postavě, kterou ztvárnil Markku Peltola, více podobný Ivan Trojan, Novotnému ale role padne dokonale, a i když jsou Peltola a Novotný jiní, především Novotného zásluhou má divák opravdu pocit, že pozoruje příběh z Finska. Strohé výpovědi, klidný charakter, člověk šetřící emocemi, ale všeříkající grimasy a pohledy, takový je hrdina v podání herce z Dejvického divadla. Roli Irmy ztvárňuje Tatiana Vilhelmová nebo Martha Issová.

 

Převést Kaurismäkiho film na divadlo nebylo určitě snadné, finský režisér rád pracuje se záběry, s barvami, v jeho filmech se moc nemluví. Lujanen ale miluje hudbu, která je v Dejvickém divadle živá, a která pomáhá navodit jakýsi vnitřní svět hrdiny, vzpomínky nebo sny. Přechody mezi realitou a fikcí jsou přirozené, aniž by bylo zapotřebí na jevišti něco měnit. Herci si vystačí sami. Jelikož se ale příběh odehrává na řadě rozdílných míst, k častému přestavování scény v tomto případě dochází. A v tom spočívá zřejmě největší slabost divadelního zpracování. Přestavba děj občas narušuje a brzdí jej.


Komentáře