Jak vybírat v kalendáři
SKRÝT KALENDÁŘ
ZOBRAZIT KALENDÁŘ

Lorcova Krvavá svatba. Konečně bez afektu

/ Ondřej Nekola, 10.12.2013

I když je Divadlo pod Palmovkou kvůli červnovým povodním do konce roku nuceno hostovat ve spřátelených divadlech, obohatilo svůj repertoár pod vedením nového ředitele a uměleckého šéfa Michala Langa o další hru – Lorcovu Krvavou svatbu. Langovo režijní provedení je zdárným pokusem, jak toto drama přiblížit ještě víc českým divákům. „A příští rok budeme ještě lepší, to už budeme na domácí scéně“ slibuje Lang.


Jedno z nejznámějších děl španělské dramatiky není u nás zcela doceněno, možná protože v českých divadlech trpí jedním zásadním nešvarem – přehráváním. V touze přenést do českých divadel andaluskou horkokrevnost se režiséři a následně i herci uchýlí k afektovanosti, následkem čehož pak zaniká bravurní Lorcova poetika a z díla se stává tuctová záležitost. Soubor Divadla pod Palmovkou pod taktovkou režiséra Langa tento zlozvyk překonal.
Lang zvolil překlad Vladimíra Mikeše a s ním civilní přístup, pochopil, že „český Honza“ nikdy nebude andaluským Leonardem, místo toho dal šanci hercům vyniknout v interpretaci Lorcova textu, proto vášeň, touha, žárlivost, bolest i samotná láska vyznívají se stejnou silou jako ve španělském originále. To zřejmě uvítali i především herci v hlavních rolích – Tereza Dočkalová jako nevěsta, Lenka Langová – Leonardova žena, v roli ženicha Ondřej Volejník i Ondřej Veselý coby Leonardo. Vrcholem večera je pak – až možná trochu nespravedlivě vůči ostatním hercům – vystoupení Luny v podání Jana Teplého. Z jeho přednesu mrazí, nemá slitování, je neúprosným, závistivým měsícem prahnoucím po smrti. K pocitu jeho nadpozemské moci napomáhají i chůdy, na kterých se Teplý pohybuje výhružně a pružně po celou dobu svého výstupu.

 

Rozhodnutí chtít po herci, aby hrál žárlivce, a ne mermomocí španělského žárlivce, chlapa zmítaného vášní, a ne vášnivého Španěla atd., byl dozajista správný krok, občas však některé scény, především ty doprovázené hudbou, vyznívají až moc domácky, jako by divák sem tam sledoval příběh z české vesnice. Zda se jedná o rušivý element, nechť si rozhodne každý sám. I v nové Krvavé svatbě je však pár momentů, které diváka minimálně zarazí, například ve chvíli, kdy si matka ženicha se sousedkou zapálí cigaretu. Proč? Snaha dokázat, že jsou ženy mužům rovny? To Leonardova matka nemusí, muži totiž s ní jednají jako s rovnocenným partnerem především kvůli jejímu majetku.


Zdařilému nastudování Lorcovy hry napomáhá i jednoduchá, přesto nápaditá scéna sestavená z řady dveří, které plní funkci jak praktickou, tak i symbolickou, tedy uzavřenost, nemožnost úniku. Dobře funguje i hra se světly nebo dokonce i s otevřeným ohněm.
Langova Krvavá svatba je místy možná trochu česká, o to víc však tragická a vášnivá.

 

Federico García Lorca: KRVAVÁ SVATBA
Divadlo pod Palmovkou
Premiéra: Divadlo v Dlouhé 26. 10. 2013 a Švandovo divadlo 29. 10. 2013
Repríza: 30. ledna v Divadle Komedie
Foto: Leoš Skokan

 


Komentáře