Jak vybírat v kalendáři
SKRÝT KALENDÁŘ
ZOBRAZIT KALENDÁŘ

Surrealismus is not dead, vy volové

/ Ondřej Nekola, 05.03.2012

Jestli Rembrandt & Co. má patřit k jedněm z nej výstav letošního roku (zřejmě jen podle NG – ze 300 děl obsahuje od samotného Rembrandta dva obrazy), pak expozice současného surrealismu je rozhodně jednou z těch nejpodstatnějších.


Expozice na Staroměstské radnici nazvaná Jiný vzduch nabízí přes 400 obrazů, kreseb, fotografií, koláží a objektů od 70 umělců a shrnuje poslední dvě dekády tvůrčí činnosti skupiny česko-slovenských surrealistů. Kromě nich jsou zde zastoupeny také díla umělců z USA, Británie, Francie, Rumunska, Švédska a dalších zemí. Vydáte-li se tedy prozkoumat, jakým způsobem se surrealismus především v Česku a na Slovensku za posledních dvacet let vyvinul, rezervujte si na prohlídku alespoň dvě hodiny, expozice se rozkládá nejen v Křížové chodbě, ale proniká i do rozsáhlých románsko-gotických sklepení a pak stoupá do výstavních sálů prvního patra. Jiný vzduch připravili sami surrealističtí umělci: Jan Švankmajer, Martin Stejskal, František Dryje a Bruno Solařík. Tolik ke „statistickým“ údajům.


Expozice je rozdělena do několika částí, hned první z nich klade důraz na sny a imaginaci, které se na vzniku díla podílejí značnou měrou.
Příkladem mohou být Skákající housky Jana Švankmajera z roku 2003, které vznikly na základě snu, v němž hladový autor sedí v restauraci a čeká netrpělivě na jídlo. Za oknem si všimne přijíždějící dodávky s pečivem, jež dostává smyk, následkem čehož se z jejího nákladového prostoru vysype hromada housek na zem.


Albert Marenčin„Vyběhnu ven a chci housky posbírat, uvědomuju si, jak neuvěřitelný hlad mám, když se však pokusím zvednout první z nich, začne ode mne odskakovat, jelikož jí narostl slepičí pařát,“ popisuje Švankmajer.


Sen hrál důležitou roli i pro vznik fotografie polorozpadlého domu Romana Kubíka, jenž se jako student filozofie vydává studovat do knihovny.


K velkému překvapení zde se svými kolegy nachází i pornografický materiál, k jeho studiu jsou však vyzváni přemístit se do rozpadlého domu, který je určen k demolici. Na základě dalšího explicitně vysvětleného snu vzniklo před dvěma lety dílo Kristýny Žáčkové nazvané Putování za hlavou.


O čí hlavu se jedná, vám vysvětlí sama autorka. K nepřehlédnutelným dílům patří obrazy Martina Stejskala, na kterých diváci mohou vidět, jaké tvary a rozlohu v jeho fantazii dostává Zjevná blbost, jakým způsobem vyobrazil náš Skok do Evropy, jak vypadá Srdce ve víru. Dokonalým dílem je pak Merkuryáš z cyklu Jaro Merkura z roku 1991. Skutečnost vyobrazená vlastní fantazií se promítá na dílech Kateřiny Piňosové, jejíž obrazy můžete porovnat s realitou na fotografiích.


Za zmínku také stojí obraz, jenž znázorňuje propojení dvou děl významných českých surrealistů z první poloviny 20. století Toyen a Jindřicha Štýrského.


Na výstavě, především v její druhé části, mají své početné zastoupení také díla Evy Švankmajerové, z nich jmenujme alespoň obraz Pivo, z něhož diváka pozorují desítky očí a který ve své vrchní části ze zjevných důvodů ztrácí reálné rysy, aby vše přešlo do jakési mlhoviny, změti několika barev.


V jeho blízkosti se nacházejí Švankmajerovy vyvřelinové objekty, na nichž spolupracoval přímo s přírodou. Do karlovarského vřídla totiž ponořil libovolné předměty, na nichž se začal usazovat vřídelní kámen. „Aby objektivní náhoda fungovala, musíte jí provokovat,“ uvádí k tomu Švankmajer.
Vystavené předměty tak vznikly bez jeho aktivního přispění. Za povšimnutí rozhodně stojí i figurální olejomalby plné imaginace Leonidase Kryvošeje.
Ve sklepení dojdou návštěvníci k pramenu všeho, totiž k úplným počátkům některých děl. Je zde zdokumentován vývoj například filmu Přežít svůj život nebo kresby britského výtvarníka Billa Howea. Poslední část výstavy v prvním patře je pak nejsentimentálnější.


Surrealismus nebyl jenom Dalí. Tento umělecký směr se i nadále vyvíjí a má své nové autory, jelikož lidská fantazie a sny jsou naštěstí bezbřehé. I český surrealismus, jak je z výstavy patrné, má své významné zástupce, expozice Jiný vzduch je velmi různorodá, jednotlivá díla častokrát spolu nemusejí ani souviset, což jen dokládá to, že i český surrealismus si žije dál svým životem.


Komentáře