Jak vybírat v kalendáři
SKRÝT KALENDÁŘ
ZOBRAZIT KALENDÁŘ

Turista

/ Wolfgang Knobloch, 28.01.2011

Chcete být turistou na plný úvazek. Tím, kterým je hlavní hrdina knihy Milo Weaver, ale asi ne. Turistika v podání amerického autora špionážních thrillerů Olena Steinhauera je totiž náročné zaměstnání agentů CIA, kteří žijí na cestách a pod smyšlenou identitou dělají špinavou práci pro svoji zemi. A nečekejte žádné „Weaver, Milo Weaver“, tohle je smrtící džob, který většinu z těch, kteří se pro tuto kariéru rozhodnou, dříve nebo později zničí psychicky i fyzicky.


S agentem, který zrovna vystupuje pod jménem Charles Alexander, se setkáváme ve chvíli, kdy se neúspěšně pokusil o sebevraždu a následně je vyslán na misi do Slovinska. Když se během přestřelky začne se svým šéfem vybavovat po telefonu v kódovaných větách, máte chvíli dojem, že půjde o akční thriller s patřičnou dávkou nadsázky. Tenhle pocit je ale rychle rozmetán na kusy.

 

Agent Weaver/Alexander má nejen co dělat se sháněním informací, ale především sám se sebou. V provozu ho drží jen velké množství vypitého alkoholu a je něco jako chodící reklama na výrobky farmaceutických firem. Tento vyčerpaný a osamělý muž se nutně řítí do záhuby. Zjišťuje, že tahle práce je na něj už trochu moc. Jedinou šancí je usadit se a spokojit se s kancelářskou prací. Jenže brzy o svůj klid přichází. Kdesi v zapadákově v Tennessee totiž právě zatkli teroristu přezdívaného „Tygr“, po kterém už léta šel.

 

Sterinhauer v Turistovi vytvořil složitý svět agentů v době, kdy po pádu železné opony není jasného nepřítele. Po teroristickém útoku na dvojčata v New Yorku je na zpravodajské agentury navíc vyvíjen tlak, aby za vynaložené prostředky vykazovaly lepší výsledky. V knize vystupuje velké množství postav s propletenými vztahy. Autor zaujme především jejich propracovanou psychologii.

 

Milovníci špionážních thrillerů jsou na velký počet postav a komplikovaný děj nejspíš zvyklí a snad si v něm i libují, ale na klasickou oddychovku je Turista o chlup složitější než by se hodilo. Pokud se nebudete na čtení hodně soustředit, přistihnete se při tom, že si nejste tak úplně jistí, co je v příběhu kdo zač a listujete stránkami zpět. Tuto menší komplikaci kompenzuje napínavý příběh plný intrik, konspirací a dějových zvratů. Chvílemi jimi autor tak hýří, že můžete nabýt dojmu, že si autor mohl i některé nápady šetřit. I přes množství faktů však Steinhauer ve vyprávění nezadrhává a jednotlivá vodítka, která ho posouvají dopředu jsou snadno rozlišitelná a pochopitelná.

 

Poněkud klopotný překlad Jiřího Baleka však bohužel české vydání činí nesrozumitelnějším a někdy přechází až do nechtěného komična. Například na straně 125 se hlavní hrdina baví po telefonu se svojí nevlastní dcerou. Sotva kdo by se asi zeptal: „Jak žes ho to nazvala?“ Ale ani geniální dítě by vám v šesti letech neodpovědělo: „Sam Aston je debil, tati. Říká, že jsem afektovaná.“ Tím, kdo ale svoji práci odfláknul nezpochybnitelně, byl editor knihy. Na straně 78 se autor poprvé zmiňuje o vítězce hudební soutěže Eurovize, France Gall, ale překladatel ze subtilní blondýnky udělal muže a Ondřej Pfeffer, který knihu redigoval, si toho nevšiml, i když jen o několik stránek dál se o Gall už mluví jako o ženě.

 

Příště by vydavatel také mohl trochu víc dbát na to, jak kniha bude vypadat. U bestselleru prověřeného zahraničními trhy, který zaručuje návratnost investic, by snad nemusel čtenářům nabízet odbyté zpracování.


Komentáře