Prázdniny skončily a s tím pomalu začíná nová divadelní sezona. Některé letní festivaly sice ještě pokračují, my jsme se ale zaměřili na to, co nového nám přichystala kamenná divadla.
Asi největší pozornost bude tuto sezonu upřena na Pražské komorní divadlo, které působí v Divadle Komedie. Má to být totiž jeho sezona poslední.
Když fikce pohlcuje realitu
Tento měsíc bude Praha bohatší zase o několik nových her. Jednu z nich si připravilo již zmiňované Pražské komorní divadlo. Od švýcarského spisovatele, scenáristy a novináře Petera Stamma uvede scénickou adaptaci jeho románu Agnes, který je podle kritiky jedním z nejzásadnějších děl současné německy psané literatury. Režie se v Komedii ujal německý režisér Alexander Riemenschneider, který pracuje například pro hamburský Schauspielhaus nebo berlínské Deutsches Theater. Ve hře o milostném vztahu Petra a Agnes, v kterém uvidíte Martina Pechláta a Ivanu Uhlířovou, hrají hlavní úlohu realita a fikce. Petrovo rozhodnutí napsat příběh o jejich milostném vztahu totiž zásadně změní jejich životy. Psaní příběhu, který měl být zpočátku pravdivým obrazem jejich skutečného života, nad nimi postupně získává moc. Premiéra je přichystána na 22. září.
Švédské drama
Další nová hra, která stojí jistě za pozornost, je strhující monodrama Po Fredrikovi talentovaného švédského herce a dramatika Mattiase Brunna, které zvítězilo v roce 2005 v divácké soutěži stockholmského divadla Riksteatern, a od té doby slaví úspěchy na mnoha evropských scénách. Protagonistou hry je mladý Johan, který jednoho dne zjistí, že holky budou pro něj navždy jen kamarádky. Konečně šťastný je až ve chvíli, kdy pozná Fredrika. Tedy alespoň do té doby, dokud nezjistí, že je HIV pozitivní a jediný, kdo ho mohl nakazit, je právě Fredrik. Proto Johan zatouží po pomstě. Dokáže ale žít i …po Fredrikovi? Na to odpoví drama, které nastudovalo Divadlo Letí, nezávislý divadelní soubor, který vznikl v září roku 2005 z ročníku Miroslava Krobota na katedře alternativního divadla na pražské DAMU. Po Fredrikovi uvede poprvé ve studiu Švandova divadla 20. září. Hraje Ivan Lupták, režie se ujal Petr Hašek.
Gabriel García Márquez – Sto roků samoty
I v Divadle v Celetně bude mít první premiéru této sezony hra v podání nezávislého spolku. Příběh o hrbáči, odehrávající se na přelomu 17. a 18. století ve Francii za vlády Ludvíka XIV., nastudovalo divadelní seskupení CD 2002. Hrbáč bude mít premiéru 13. a 14. září. Pozornost na sebe upoutá také premiéra v Městských divadlech pražských. Divadlo ABC nyní zkouší adaptaci asi nejznámějšího románu takzvaného magického realismu, Márquezovo Sto roků samoty. Kolumbijský spisovatel obvykle uvádění svých děl nepovoluje, maďarskému dramatikovi Györgymu Schwajdavi však udělil osobně výjimku a jeho adaptaci tak bude mít český divák možnost poprvé zhlédnout 17. září. Pro Divadlo ABC ho nastuduje slovenský režisér Peter Gábor. Po Vše o mé matce Pedra Almodóvara (ABC) a Krvavé svatbě Federica Garcíi Lorcy (Rokoko) se jedná již o třetí představení pocházející z pera španělsky píšícího autora, které Městská divadla pražská v tomto roce uvádějí.
Vladimír Čech alias José Arcadio Buendía
Jednu z hlavních rolí v adaptaci slavného románu Sto roků samoty ztvární i Vladimír Čech. Režisér Peter Gábor mu přisoudil roli zakladatele Maconda Josého Arcadia Buendíi.
Do jaké míry je divadelní adaptace literární předloze věrná?
Román je samozřejmě spletitější a složitější. Tíha hry tudíž leží především na první třetině literárního příběhu, přičemž jsou do ni propleteny různé příběhy z celého díla. Těžko také očekávat, že se v divadelní hře objeví všechny postavy, které jsou v románu, to je bohužel nereálné.
Jaká byla vaše reakce, když jste se dozvěděl, že ABC bude uvádět Sto roků samoty?
Přiznám se, že do té doby jsem knihu nečetl, takže jsem se s ní musel rychle seznámit. Začal jsem ji číst, když jsme hru začali zkoušet, a měl jsem s tím ze začátku trochu honičku, abych stihl všechno rozkrýt: o co v příběhu jde, proč postavy jednají tak či onak a podobně.
Je podle vás hlavním tématem díla samota?
Je to jedna z linií, kterou Sto roků samoty obsahuje. Každá z té spousty postav, které v knize vystupují, prožívá chvilkové štěstí, za které je však vzápětí potrestána. Zároveň lze příběh vnímat také jako obraz toho, v čem žije většina z nás na celém světě. Lidé mají různé problémy, které nezveřejňují, prožívají vnitřní samotu, z které je těžké se vymanit. I kvůli tomu stojí za to se do divadla vypravit.
Ondřej Nekola