Temné ropné drama Až na krev patří k nejlepším filmům roku, jak i naznačuje jeho po-oscarová pověst. Od příběhu o nelítostném vzestupu misantropního vrtaře se už ale čekalo hodně ještě dřív, než ho vůbec někdo viděl. Stačilo vědět, že ho natočil Paul Thomas Anderson.
Každý film dnes 37-letého Američana totiž od jisté doby vzbudí naděje, že uvidíme další filmařsky i myšlenkově vytříbený kousek.
Konkrétně tomu tak je od premiéry Magnolie, rozvětveného dramatu biblických rozměrů i závěru, o roli předurčenosti, zátěže minulosti a hříších otců, které pokračují v osudech dětí. V Magnolii se do podmaňujícího celku spojily všechny klíčové prvky Andersonova stylu. Dlouhé kamerové jízdy, skvělá práce s tempem vyprávění, zvukem a hudbou (tady od Aimee Mann), komplexní postavy bojující s odcizením, silný a početný herecký ansábl, v němž nechybí známí jako Julianne Moore, Philip Baker Hall, John C. Reilly nebo Philip Seymour Hoffman. A prostředí losangeleského předměstí San Fernando Valley, místa bolestně blízko i daleko od snů Hollywoodu, předměstí, kde sám Anderson vyrostl.
Vzdělaný praxí a videem
Jako jiní skvělí režiséři (nejznáměji Scorsese), i Anderson patří k cinefilům, ovšem těm z „generace z videopůjčovny“, jako třeba Tarantino. Ostatně Andersonův táta, bývalý moderátor noční televizní hororové show, byl první v okolí, kdo měl video, takže Paul mohl nakoukávat spousty filmů a sám pak brzo vymýšlet své vlastní. Zkusil i získat akademické filmové vzdělání na newyorkské univerzitě, ale vydržel tam tak krátce, že mu ještě vrátili školné. Za ně natočil krátký film Cigarretes and Coffee, s nímž zaujal na festivalu v Sundance.
Než námět o stárnoucím gamblerovi a jeho chráněnci rozvinul v roce 1996 do celovečerního debutu, posbíral ještě zkušenosti u reklamy, klipů a televizních filmů. Svůj první film on sám nazval "Sydney", ale producenti z Rysher Entertainment mu neo-noirovou krimi přestříhali a pustili do kin jako Hard Eight (aby zmatků nebylo málo, u nás se film překládá jako "Tvrdá osma", ale na videu vyšel jako "Gambler").
Průlomový film tak přišel o rok později, když se Anderson vrátil k jinému svému kraťasu, The Dirk Digler Story, parodickému dokumentu o nejlépe vybavené pornostar všech dob, který natočil ještě na střední škole. Pro film ale změnil tón a Dirka vykreslil v rozmáchlém dramatu selhání a návratu, v němž upadající filmový pornoprůmysl funguje jako jedna velká pošahaná rodinka. Hříšné boogie (nebo Hříšné noci) uspělo, Anderson si připsal první oscarovou nominaci (za scénář). Ještě větších ovací se dočkal za Magnolii, nominovanou na 3 Oscary (pro Andersona opět za scénář) a zvítězivší na Berlinale, která 30ti-letého filmaře proměnila v jeden z nejzářivějších nových talentů.
Kalifornie v jiném stylu
V osmi letech mezi velkolepými dramaty Magnolie a Až na krev Anderson natočil jenom jeden snímek, režisérskou cenou z Cannes poctěné Opilí láskou. Už tam opustil svou suitu herců (kromě Hoffmana), pro melancholickou, bizarní love story mezi netradičním párem postav i herců – tajemnou čistou duší Emily Watson a zranitelným, frustrovaným prodavačem Adamem Sandlerem, který kritiky svým výkonem překvapil ještě víc než Tom Cruise v Magnolii a Mark Wahlberg v Hříšném boogie.
Ani v Až na krev, které taky soutěžilo v Berlíně (cena ze režii) a na Oscarech (tentokrát konečně i o nejlepší režii a film), nenajdete altmanovsky početné obsazení, dokonce ani P. S. Hoffmana, jenom ďábelsky strhujícího Daniela Day-Lewise, pro nějž Anderson roli cynického magnáta napsal, a nadějného Paula Dana. Poprvé tu taky režisér, který si své filmy i sám píše, zkusil adaptaci, i když jenom volné a jen části románu Oil! od jedné z postav sociálně kritického hnutí tzv. kydačů hnoje, Uptona Sinclaira. (U nás se kniha jmenuje Petrolej, protože poprvé vyšla už v roce 1927). Knihu si prý Anderson koupil náhodou, proto, že měla na obálce obrázek Kalifornie a jemu se zrovna stýskalo po domově. Nakonec si ale filmař chválil, že ho Sinclair přivedl tam, kam by ho jeho instinkt nezavedl.
Během práce si taky často pouštěl Hustonův skvělý příspěvek k tématu dehumanizující chamtivosti Poklad na Sierra Madre. Možná proto Až na krev neuklidní závěrečným vykoupením jako Hříšné boogie nebo Magnolie, i když jinak taky vlastně zkoumá komplikované rodinné vztahy a tíhu hříchů.
Po tomhle filmu se PTA už definitivně počítá k nejlepším americkým tvůrcům. Takže si ho snad nikdo nesplete s režisérem podobného jména Paulem W. S. Andersonem, který natočil o poznání méně významné klasiky, Resident Evil a Vetřelec vs. Predátor.
Iva Přivřelová
Filmografie:
krátké filmy:
The Dirk Diggler Story (1988)
Cigarettes & Coffee (1993)
celovečerní filmy:
Gambler/Tvrdá osma (1996)
Hříšné boogie/Hříšné noci (1997)
Magnolie (1999)
Opilí láskou (2002)
Až na krev (2007)