Uhrančivý a charismatický padouch, který vás dokáže i rozesmát a hlavně – umí hrát.
Kdo je jedním z největších filmových padouchů posledních let? Ne, nebude to Gary Oldman, který se dal na přisluhování Batmanovi, nebude to John Malkovich, jemuž učarovala kamera a art, ani nějaká hora kovu, která se proměňuje v dopravní prostředek. Na špičce prohnilého ledovce by měl stanout Sergi López i Ayats, španělský herec, jemuž spadla do klína role kapitána Vidala v dokonale mrazivém Faunově labyrintu. Ostatně i sám López o Vidalovi prohlašuje: „Tohle je zlem nejprosáklejší postava jakou jsem kdy hrál. Ji už nikdy nepřekonám, protože je tak dobře napsaná, tak pevná. Vidal je prostě postižený, psychopat, jehož nemůžete nijak obhajovat. O tomto filmu si myslím, že je vynikající i proto, že se nesnaží ospravedlňovat nějaké prvky související s fašismem“.
Jeho jasně stanovený postoj a zároveň určitý paradox pramení z jednoho faktu. Lópezova rodina totiž během občanské války byla striktně republikánská a stála v opozici proti frankistickému fašistickému režimu, který Vidal zastupoval.
Tuto rodinu Sergi rozšířil 22. prosince roku 1965 v katalánském přístavu Vilanova i la Geltrú. Příbuzní nijak neoplývali uměleckými ambicemi, ale výřečný Sergi k herectví tíhl již od malička. Nejprve účinkoval v tradičních katalánských lidových hrách označovaných jako Els Pastorets. Poté zamířil do Barcelony, aby zde herectví studoval. Nicméně toto studium jej dostatečně nenaplňovalo a tak zamířil na východ, do Francie, přesněji řečeno na pařížskou Mezinárodní školu herectví Jacquese Lecoqa, jíž kupříkladu vystudoval i Geoffrey Rush.
S Francií jsou spojeny i Lópezovy první herecké krůčky. V roce 1991 začal spolupracovat s režisérem Manuelem Poirierem, což o rok později vyústilo v debut v dramatu Malá Antoniova přítelkyně. Poté si odskočil natočit do rodného Španělska snímek Ciudad Baja, kde ale měl talentovaný herec jen malou roličku a velmi rychle se vrátil pod ochranná křídla Poireira. V roce 1995 s ním natočil ...a la campagne a o dva roky později dostal hlavní roli ve vynikající komedii Western. Ten byl nominován na Oscara a López na Césara. Pro Lópezovy postavy, tedy ty, jež vznikly pod režijní taktovkou Poireira byl typický španělský původ a určitá míra bloudění v neznámé Francii.
Je paradoxní, že za pět let, kdy se López stával ve Francii známým a na své poměry oblíbeným hercem, si jej prakticky nikdo ze španělských producentů nevšiml. Ledy prolomilo až poutavé drama Něžnosti, po němž začal své pracovní rozložení spravedlivě dělit mezi rodnou zem a stát, který mu dal šanci předvést se. Ve Francii natočil výtečný Pornografický vztah, ve Španělsku pak koprodukční snímek Mezi nohama, který utkví v paměti hlavně zajímavým výkonem uhrančivého Javiera Bardema.
Rok 2000 přinesl další velké úspěchy: španělské syrové drama Umřít (nebo ne) a velmi úspěšný francouzský film Harry to s vámi myslí dobře. Zde už proměnil svou nominaci na Césara a sošku si odnesl. A tady začala i éra Lópezových padouchů. Hned ve čtyřech dalších snímcích ztvárnil zápornou postavu a v roce 2002 nakoukl i na západní trh vedlejší rolí ve Špíně Londýna, kde se potkal i s Audrey Tautou. Je trochu paradoxní, že začal zapadat do škatulky padoucha, případně rovnou psychopata, když jeho repertoár je mnohem širší a několikrát ukázal, že mu sedí i komediální poloha.
Nicméně rok 2006 přinesl padoucha z nejpadouchovatějších, výše zmíněného kapitána Vidala. Faunův labyrint je vizuálně výjimečným snímkem. Je ovšem tak výjimečný hlavně díky jasné vizi režisérského mága Guillerma del Tora, který trval na tom, že celý snímek bude v podobě, jakou si zvolí a z jeho psychické i fyzické brutality nic neodejme, ačkoliv producenti naléhali, aby jej alespoň trochu uhladil. Další bitvu svedl o samotného Sergiho Lópeze. Del Toro patřil mezi jeho obdivovatele a roli Vidala napsal přímo pro něj. Nicméně producenti si nejprve postavili hlavu a odmítali Lópeze obsadit. Del Toro jim nakonec předložil ultimátum a López dostal svou zatím nejslavnější roli. A udělal dobře, kdo viděl Faunův labyrint, nikdy na Vidala nezapomene.
Ve stejný rok se ovšem López vrátil i do divadla, kde částečně režíroval svůj jevištní monolog Non solum, který je mimochodem v katalánštině. Kromě ní López mluví samozřejmě španělsky, pak anglicky a francouzsky. V současnosti jej můžeme vidět ve svérázném mysteriózním dramatu slavného Fracoise Ozona Ricky. Sympatické je, že se vyhýbá jakýmkoliv bulvárním kauzám a žije spořádaně se svou přítelkyní, s níž má dvě děti. Uvidíme, zda Ricky bude bránou za moře a nebo zůstane López v Evropě. Možná to bude lepší, než se ničit v béčkových thrillerech, jimiž mnozí „přesídlenci“ v Hollywoodu musí projít a u nichž často i skončí.
Aleš Smutný
Malá Antoniova přítelkyně - 1992
Ciudad Baja - 1994
...a la campagne - 1995
Western - 1997
Něžnosti - 1999
Mezi nohama - 1999
Lisabon - 1999
Pornografický vztah - 1999
Umřít (nebo ne) - 2000
Harry to s vámi myslí dobře - 2000
Dobrotivé nebe - 2001
Špína Londýna - 2002
Felix a Rose - Láska po francouzsku - 2002
Les Mots bleus - 2005
Faunův labyrint - 2006
Ricky - 2009