„Je na roli obyčejného chlápka moc krásný,“ stěžoval si nedávno kritik na BBC během hodnocení prvního amerického filmu Wong Kar-Waie Mé borůvkové noci, kde Jude Law hraje majitele kavárny. Ano, zdůrazňování jeho vzhledu a zájem o povrchní vnějškovost vůbec veřejný život tohoto 35letého Angličana provází neustále. Ne, že by to byla jeho volba.
„Vždycky jsem považoval pohádkového prince z Popelky za tu nejnudnější roli, já bych radši byl zlá čarodějnice,“ řekl jednou. Na čarodějnici je nicméně taky moc krásný, a tak často hraje zlé prince. Takový byl aristokraticky dekadentní Alfred Douglas, od něhož se nemohl ani za cenu sebezničení odpoutat Oscar Wilde, krutě smyslný opravář Billy, kterému propadl kultivovaný Kevin Spacey v Půlnoci v zahradě dobra a zla i Dickie Greenleaf, idol a ideál Talentovaného pana Ripleyho, který si stvrdil rozsudek smrti v okamžiku, kdy svého snaživého napodobovatele chladně odstrčil.
Nejen šarmantní bastard
„Má v sobě mimořádné charisma, ale taky krutost,“ odpozoroval i Anthony Minghella, režisér, který Juda využil ve třech filmech (což je bohužel konečné číslo, protože Minghella 18. března nečekaně zemřel). Této kombinace využil i dramatik Harold Pinter, když přepsal další roli, kterou Law převzal po Michaelu Cainovi – milence z psychodramatu Slídil. Tentokrát na něj sám Caine i dohlížel, v roli manžela a soupeře. I když ani nový Slídil, podobně jako nový Alfie (u nás i jako Zlatíčko) originálu nekonkuruje, nepřehlédnutelně znovu připomíná, jak neodolatelně Law umí smíchat šarm s vulgaritou a přitažlivost s vypočítavostí.
Ne že by ovšem londýnský rodák hrál jenom různé variace na svou průlomovou roli Dickieho Greenleafa, za níž získal první nominaci na Oscara (ta druhá přišla za jiný Minghellův film, Návrat do Cold Mountain). Ostatně na to natočil moc filmů (v roce 2004 jich šlo do kin dokonce šest, což podnítilo tehdejšího moderátora oscarové show Chrise Rocka k proslule nepovedeným narážkám). Ale stejně, když už hrál dokonalého milence, tak to byl robot (A. I. Umělá inteligence), chrabrý Nebeský kapitán zase žil v retro-futuristickém Světu zítřka, ze zdánlivě obyčejného praktikanta se v úchylné sci-fi eXistenZ vyklubal terorista a dokonce i ten roztomilý bratr Kate Winslet, do něhož se v prázdné romanci Prázdniny zamiluje Cameron Diaz má určité tajemství – dvě dcerky a mrtvou ženu.
Pod palbou pozornosti
Prázdniny jsou v bohaté filmografii herce, který pracoval se Scorsesem, Spielbergem, Nicholsem, Cronenbergem, Branaghem nebo Mendesem, jedním z mála nenáročných filmů, pro nějž víc než svůj vzhled a šarm nepotřeboval. Pokud chce Jude zůstat hercem, který už vyrostl ze svých soap-operních začátků, pak by asi podobně prvoplánové věci pro nenáročné publikum dělat neměl. Stačí, že už teď jeho jméno tíží titul Nejvíc sexy žijící muž roku 2004 od časopisu People a že to ještě není tak dlouho, kdy ho víc než jakákoliv role „proslavovaly“ nekonečné a intimní spory kolem konce jeho manželství se Sadie Frost a začátků a konců jeho následujícího vztahu se Siennou Miller.
„Pozornost paparazziů, to je jako kdyby mě sledovali snajpři. Vlastně je to ještě horší, protože chtějí i fotky mých dětí. Ještě děsivější je ten apetit prodávat tyhle příběhy,“ stěžoval si v rozhovoru pro britský Observer a jako důkaz přidal historku o tom, jak prozatímní rozhodnutí o jeho rozvodu nejdřív z nejvyššího soudu putovalo do redakce bulváru a pak teprve k němu. S podobným, pro něj nepochopitelným pohledem se musel vyrovnávat vlastně už od prvních úspěchů, vždyť o jeho první výrazné divadelní roli ve hře Indiskrétnosti od Jeana Cocteaua, která ho přivedla až na Broadway, víc lidí ví, že se v ní objevil nahý, než že za ní byl nominovaný na cenu Tony.
Na divadle začal syn dvou učitelů hrát už ve dvanácti letech a jako správný pokračovatel britské tradice v něm hraje dodnes, i když nárazově. Tradici herců, kteří chtějí ovlivňovat filmy v nichž hrají, zase podpořil založením vlastní produkční společnost Natural Nylon v roce 1997, spolu s kamarády Ewanem McGregorem, Johnny Lee Millerem a Sadie Frost. Ačkoliv firma skončila už po šesti letech a šesti filmech, Law se produkci občas dál věnuje, viz titulky filmu Slídil.
Pověst hezouna mu ale přes veškerou snahu zůstává. „Člověk se může snažit jak může, a pořád vás obviňují, pořád jste pošpiněný tou nálepkou. Neříkají mi Jude Law, mám tři jména: 'Fešák Jude Law' nebo 'Krasavec Jude Law'. Tenhleten laciný jazyk vás shrne do malé závorky, nezajímá se o váš život. Ale za tou nálepkou je o něco víc.“
Iva Přivřelová
Filmografie (výběr):
Wilde (1997)
Gattaca (1997)
Půlnoc v zahradě dobra a zla (1997)
Krokodýlí moudrost/Tajemství krokodýlů (1998)
eXistenZ (1999)
Talentovaný pan Ripley (1999)
Nepřítel před branami (2001)
A. I.: Umělá inteligence (2001)
Cesta do zatracení/Road to Perdition (2002)
Návrat do Cold Mountain (2003)
Mám rád Huckabees (2004)
Svět zítřka (2004)
Alfie/Zlatíčko (2004)
Na dotek (2004)
Letec (2004)
Řada nešťastných příhod (2004)
Všichni královi muži (2006)
Dveře dokořán (2006)
Prázdniny (2006)
Mé borůvkové noci (2007)
Slídil (2007)
The Imaginarium of Doctor Parnassus (2009)