FILM > PORTRÉT
Michael Fassbender - Hlad po nových výzvách
Když něco děláš, dělej to pořádně. Tohle heslo svého otce si irský herec Michael Fassbender vzal k srdci. A je odhodlaný jít do všeho po hlavě, věřit svým instinktům a oddat se filmům, které si vybral.
Dneska už to nejspíš dělat nemusí, občas ale prý Michael Fassbender na konkursu využil podobnosti jména a tvrdil, že Rainer Werner Fassbinder je jeho prastrýc. S německým režisérem má ovšem společné jiné věci než příbuzné. Filmové povolání, odhodlání zůstat svůj a německý původ. Navíc provokativní filmař Fassbinder je oblíbeným režisérem paní Fassbenderové a díky tomu taky jedním z těch, na jehož filmech její syn vyrůstal. Právě od matky se Michaelovi dostalo raného filmového vzdělání. To později stvrdil ještě na Drama Centre v Londýně, vysoké škole akcentující tzv. method acting, ponoření herců do role.
Fassbenderova matka pochází ze Severního Irska, dokonce je praneteří slavného irského revolucionáře Michaela Collinse. Otec je z Německa a tam, konkrétně v Heidelbergu, se taky Michael v dubnu 1977 narodil. Když mu byly dva roky, rodina se přestěhovala do města Killarney na severozápadě Irska, Fassbender se tak dneska počítá mezi irské herce. Oba rodiče ho na budoucí dráhu dobře připravili.
Zatímco matka ho naučila milovat film, otec mu vštěpil přísnou pracovní morálku podle hesla: když něco děláš, dělej to pořádně. „Když jsem napsal ve škole test na 80 %, táta se zeptal: a co se stalo s těmi zbylými 20 %?“ vzpomíná Fassbender. Dneska, když už do něčeho jde, všechno dělá na 100 %. Takže když měl hrát Bobby Sandse, člena IRA, který v britském vězení dobrovolně umírá hlady, zhubnul tolik, až při svých 185 cm vážil jenom 59 kilogramů. „Byl to jediný způsob, jak to udělat tak, aby to bylo přesvědčivé,“ tvrdí herec.
Poslední týdny života a smrt Bobby Sandse se nedostaly do filmu poprvé. Sands byl během vězeňského protestu proti tomu, že členi IRA nemají status politických vězňů, v roce 1981 zvolen do britského parlamentu a dodnes je pro Iry národním hrdinou. Začínající britský filmař Steve McQueen ale jeho boj ve svém debutu Hlad pojal jinak – jako explicitní a až brutálně intenzivní drama zoufalého vnitřního odhodlání, které nevyjde ze zdí vězení a zblízka sleduje Sandsovo pomalé umírání. „Je to film o chuti, pachu a zvuku,“ uvedl jeho režisér.
Hlad byl loni jedním z nejvíc chválených děl artového filmu, získal mj. Zlatou kameru v Cannes, prestižní britský časopis Sight and Sound ho zvolil filmem roku. Fassbender za svůj silný, surový a soustředěný výkon získal ceny na třech festivalech, cenu od londýnských kritiků, irskou IFTA, britskou Independent Film Award a nominaci na Evropskou filmovou cenu.
Nejednoznačný masochista
Ale ani v Česku, kam Hlad teprve teď dorazil do kin, není Fassbender neznámou tváří. Jeho původ zlákal Quentina Tarantina, aby ho obsadil jako britského špióna, jenž i přes dobrou němčinu nedokáže s Němci úplně splynout, do svého hitu Hanebný pancharti. Bývalého filmového kritika plukovníka Hicoxe cinefil Tarantino modeloval podle George Sanderse. Fassbender musel jeho role poctivě nakoukat a tím, jak sám říká, si i podstatně rozšířit pole své dosavadní inspirace. Angličan Sanders se v 40. letech proslavil rolemi šarmantních zloduchů a sofistikovaných hulvátů, což jsou typy ne tak vzdálené od těch, které dobře jdou i Fassbenderovi, který pod sympatickým zevnějškem skrývá určité nebezpečí.
Slabošský, rozervaný malíř, který se ožení pro peníze, ale nedokáže svá selhání ustát (Angel). Sympatický, nezodpovědný a trochu nemorální muž, o nějž se zajímá patnáctiletá dcera jeho přítelkyně (Fish Tank). Zmíněný Bobby Sands, pro jedny terorista, pro jiné hrdina (Hlad). A řada dalších postav z jeho televizní kariéry, čítající od amerického vojáka přes katolíka, který chce vyhodit do vzduchu anglický parlament, po nenápadného vraha žen – to nejsou jednoznačné líbivé charaktery, které by prostě zneužívaly Fassbenderovo charisma a hloubku jeho modrých očí.
Že v takových rolích dokáže být přesvědčivý, vychází kromě jeho až nutkavě pečlivé přípravy i z jeho přístupu k postavám. „Snažím se lidi, které hraju, nesoudit. K tomu, abych jim rozuměl, je nejdůležitější mít je rád. Navíc je zajímavější, když postavy působí jako lidi, ať už to jsou vrazi nebo chůvy. Diváci se k nim pak můžou víc přiblížit, přestože to pro ně může být choulostivé nebo nepříjemné,“ říká Fassbender.
Jeho role bývají taky fyzicky náročné. Nejen v Hladu musel dvaatřicetiletý herec zapojit i své tělo, stejně tak i v hororu Jezero smrti, kde představuje jednoho z protagonistů páru terorizovaného bandou puberťáků, nebo v nakládačce 300: Bitva u Thermopyl, pro níž zase musel nabrat svaly. „Nejspíš v tom je něco masochistického, ale mám rád fyzickou stránku herectví. Můžete použít své tělo, abyste vyřadili odstavec dialogu,“ myslí si Fassbender.
Risky beze strachu
Na plátno irský herec vstoupil až docela nedávno, v roce 2006, kdy se stal Steliem, jedním z udatných Sparťanů v 300: Bitva u Thermopyl. Komplikovanější roli mu nabídl Francois Ozon ve své britské zkušenosti, ironickém melodramatu o špatné spisovatelce Angel. Fassbenderův pochybující malíř Esme, do nějž se Angel rozhodne zamilovat, je opakem naivní a křečovitě optimistické hlavní hrdinky. Loni následovaly Jezero smrti a Hlad s výkonem tak přesvědčivým, že ho nešlo přehlédnout a zapomenout. Úspěch herci otevřel cestu do světa, v rámci nabitých natáčecích dnů dalších filmů ho zavedl od Berlína, Skotska či New Orleans a změnil jeho adresu z londýnské na losangeleskou.
Zájem si Fassbender zatím užívá, o to víc, že ví, jaké to je žádné nabídky nedostávat a živit se jinak, třeba jako vykladač zboží z náklaďáků, zásobovač v restauraci svých rodičů, barman nebo průzkumník trhu. „Dělal jsem dost normálních prací, zažil jsem život,“ může tak aspoň tvrdit. S herectvím se mu povedlo pořádně začít na počátku nového století. Nejdřív v televizních seriálech (Bratrstvo neohrožených), pak v televizních filmech (Spiknutí střelného prachu), občas se mihnul v reklamě, hudebním klipu, v rádiu (pro BBC namluvil Jonathana Harkera v Draculovi) nebo na jevišti, kde si zahrál prapředka Michaela Collinse nebo v adaptaci Tarantinových Gaunerů, kterou i produkoval a režíroval.
Dneska začíná být objevený talent znám i víc popkulturně zaměřenému publiku, po Tarantinově trháku získal roli v adaptaci westernového komiksu Jonah Hex, kde hraje zloducha vedle Joshe Brolina, Johna Malkoviche a Megan Foxové, a pak v historické akci Centurion, kde bude naopak za hrdinu. Mezitím se ale do evropských kin dostává i v Cannes oceněný Fish Tank režisérky Andrey Arnoldové, vycházející z britské tradice sociálního realismu, který zase od publika vyžaduje, aby si samo zodpovědělo pár závažných morálních otázek.
Fassbendera prostě baví všechno, nezávislé filmy i velkorozpočtové studiové opusy, dokud mu scénář nabídne něco nového, nějakou výzvu, a dokud může spolupracovat s dobrými filmaři a herci. „Risk mě zajímá, i když ho vždycky nezvládnu. Jestli se ale chcete opravdu něco naučit, tak musíte být otevřený a dělat i věci, které nemusí dopadnout tak, jak jste si představovali. Nehodlám se omezovat strachem,“ říká Fassbender.
Iva Přivřelová
Filmografie:
Bratrstvo neohrožených (tv) (2001)
Spiknutí střelného prachu (tv) (2004)
300: Bitva u Thermopyl (2006)
Angel (2007)
Jezero smrti (2008)
Hlad (2008)
Hanebný pancharti (2009)
Creek (2009)
Fish Tank (2009)
Jonah Hex (2010)
Centurion (2010)
