Od okamžiku, kdy popadl Halle Berryovou a potom sošku Oscara, je z něj hvězda. Miláček mnoha divaček, pro něž má vytáhlý mladík s protáhlým obličejem neodolatelné kouzlo, i mnoha režisérů, kteří do svých filmů potřebují smutného losera, co se ještě nechce vzdát.
Asi nejen předávající Halle Berryová, kterou Brody na Oscarech zuřivě políbil, vítězství tehdy 29letého, málo známého herce překvapilo, když měl za soupeře kapacity jako Daniela Day-Lewise či Jacka Nicholsona. I když to tak pro mnohé vypadalo, v únoru 2003 se Brody nezjevil odnikud. Měl za sebou skoro dvě desítky filmů a léta v byznysu. Léta nenápadná, ale dlouhá. Do hraní se profesionálně pustil už ve třinácti, v televizním filmu Home at Last. Už v roli sirotka z New Yorku, který hledá štěstí a nový život v Nebrasce, si mohl natrénovat ten charakteristický smutný výraz svých psí očí.
Divoký kouzelník
Sám Brody je taky z New Yorku, konkrétně z Queens, kde se narodil v dubnu 1973. Dětství neprožil jako sirotek, ale jako jedináček maďarské fotožurnalistky a polského otce malíře a penzionovaného profesora historie. Protože ho jako dítě matka často fotila, Adrien si rychle zvykl na objektiv. V prostředí matčiny práce, která zahrnovala třeba i portrétování Timothy Learyho, si našel brzo vlastní zábavu. Nejdřív se zbláznil do kouzelnictví. Ještě před pubertou začal chodit na nedělní lekce herectví, postrčen rodiči, kteří ho tak chtěli dostat z vlivu nějaké místní, nepříliš bezpečné party.
Ve dvanácti letech už měl svého agenta, o rok později začal studovat drama na prestižní střední škole LaGuardia High School of Music & Art and Performing Arts.
Rodiče jeho novou vášeň pořád podporovali a když v roce 1988 dostal Adrien větší roli v sitcomu Annie Maguire, ochotně se s ním přestěhovali přes celé Státy do Los Angeles. Seriál ale skončil už po pár epizodách a Brodyovi se stěhovali zase zpátky. Jak měl Adrien ještě několikrát poznat, hereckou kariéru často lemují zklamání. I pro ty, co na plátně debutují u Francise Forda Coppoly (v jeho části Newyorských povídek). Brody se nicméně nevzdal a po ukončení střední a po semestru poznání, že univerzita není to, co chce, jel znovu do Kalifornie odhodlaný se prosadit. Trvalo mu to deset let.
Metodický muž
Už v roce 1993 sice si ho všiml Steven Soderbergh a dal mu roli delikventa v dramatu z hospodářské krize Král z vršku. Pak ale místo další práce přišla nehoda na motorce a několik měsíců rekonvalescence a po nich Brody zase začínal u malých rolí a malých filmů.
Filmy z jeho předoscarového období vypadaly třeba jako Loutka – skromná, nezávislá smutná romantická komedie, kde Brody hrál sympatického, ale bolestně nesmělého muže. Galerie jeho nějakým způsobem handicapovaných loserů zahrnuje taky feťáka, homosexuálního básníka, gamblera či bývalého alkoholika.
Po takových zajímavých, nicméně ne moc výrazných rolích, si herec myslel, že jeho velký průlom přijde v roce 1998 díky filmu Tenká červená linie. Válečná meditace uznávaného Terrence Malicka byla kriticky úspěšná, nabitá velkými jmény a získala několik nominací na Oscara. Z Brodyho role, kterou nejen on sám pokládal za hlavní, protože taková je v předloze Jamese Jonese, ovšem nakonec zbylo víc ve střižně než na plátně, když si v postprodukci Malick původní příběh rozmyslel.
Naštěstí s příběhem Pianisty nic podobného režisér Roman Polanski nezamýšlel, ostatně natočil vzpomínky klavíristy Wladyslawa Szpilmana a Brody hrál právě jeho. Klasický, dojímavý pohled na to, co všechno za hrůzy musel Szpilman v Polsku prožít za Druhé světové války, dobře využil Brodyho melancholický výraz pasivního, citlivého pozorovatele i jeho čahounskou postavu. Už z úcty k rodině svého židovského otce cítil, že si na téhle roli musí dát záležet.
Po vzoru herců z newyorského Actors studia, s nimiž sdílí zápal do herectví ve stylu Method acting, proto hubený a vytáhlý Brody ještě 15 kilo zhubnul, naučil se hrát na piano a aby se cítil izolovaný jako Szpilman skrývající se sám před nacisty, vzdal se svého bytu, auta, mobilu i přítelkyně. „Udělám všechno, co je v mých silách, abych našel spojení s někým, s kým mě nic nespojuje. Za každou cenu,“ popisuje svůj přístup k herectví, které začal brát takhle vážně od doby, kdy u Kena Loache hrál vedoucího stávky (Chléb a růže). Na tak intenzivní ukázku herectví, jakou předvedl v Pianistovi, zareagovaly i různé akademie a Brody se konečně zapsal do historie filmu – jako nejmladší držitel Oscara za hlavní mužský výkon a jako první americký herec, který ve stejné kategorii získal Césara.
Andersonovský hrdina
„Spousta herců má tendenci čekat na dokonalou roli. A ta nikdy nemusí přijít. Nechci měnit svůj pohled na svět,“ vysvětloval Brody, proč si jako první roli po svém ohromujícím úspěchu vybral nebezpečného blázna v tajemné „pohádce“ M. Night Shyamalana Vesnice. „Připadalo mi to jako nekonvenční volba. Byl to ten druh postavy, kterou bych vzal před Oscarem.“
Už mezi Tenkou červenou linií a Pianistou začal Brody sbírat tiché ovace, když hrál u známých režisérů jako Loach, Spike Lee či Barry Levinson, a své nešťastníky varioval v různých tónech – temných, když hrál psychopatického vraha (Bez dechu), akčních, jako válečný reportér (Harrisonovy květy), a romantických, když se oblékl do kostýmu šlechtice ženatého s pletichářkou Hilary Swank v Aféře s náhrdelníkem.
Jakmile se v podobných rolích objevil po Pianistovi, už se o tom psalo, protože Brody byl najednou ta hvězda s Oscarem, jakkoliv on sám se tomuhle statusu pořád úplně nepoddal. Po Vesnici se s odhodláním vrhl na roli veterán bez paměti, který bojuje o svůj život, v zamotaném sci-fi thrilleru Svěrací kazajka. Jeho hrdina prochází brutální psychologickou léčbou zahrnující zavírání do márnice ve svěrací kazajce, takže Brody chtěl, aby ho tam zavírali taky, i mimo natáčení.
Velkofilm zatím zkusil jenom jednou a to ještě King Konga režíroval Peter Jackson a jednu z hlavních rolí, po digitální opici a Naomi Wattsové, Brody považoval za „ikonického hrdinu“, což byl part, který se mu často nenabízel. A pořád asi nenabízí. Brody totiž pořád zůstává věrný osamělým loserům. V ódě na film noir Hollywoodland hrál šupáckého a cynického soukromého detektiva, který odhaluje temnou minulost a smrt představitele televizního Supermana. A i když se jeho hrdinové vyšvihnou, jako chudý Žid Leonard Chess v uhlazené biografii studia Chess Records (Cadillac Records), nebo slavný toreador, který prožívá vášnivý románek s herečkou v podání Penélope Cruzové (Manolete), nečekají na ně šťastné konce.
To, že se Brody zapojil do světa Wese Andersona obývaného příbuznými smutně komickými a citově deformovanými melancholiky, vypadá přirozeně. V Darjeeling s ručením omezením se stal jedním ze tří bratrů, kteří vyrazili na duchovní cestu po Indii, účastní se i animované pohádky Fantastický pan Lišák. Bratři Bloomovi, kteří teď dorazili do českých kin, se snaží andersonovské poetice aspoň přiblížit, a i když se jim to nedaří úplně, Brody tu je zase takový, jak ho známe nejlépe. Smutný muž, kterému bratr píše v jejich velkolepých podvodech role zranitelných antihrdinů, zatímco on mezi tím vším bezradně hledá sám sebe.
Brody se díky herectví spíš sám od sebe odpoutává. „Když hraju nějakou postavu, v tom okamžiku tou postavou jsem. Je to jako bych se napojil na emocionální stav jiné bytosti, který je jiný než můj. A to je velmi osvobozující, spirituální zážitek.“
Iva Přivřelová
Výběrová filmografie:
Home at Last (1988) (tv)
Povídky z New Yorku (1989)
Král z vršku (1993)
Andělé (1994)
Střela (1996)
Moje velká mafiánská svatba (1997)
The Last Time I Committed Suicide (1997)
Tenká červená linie (1998)
Bez dechu (1999)
Krvavé léto v New Yorku (1999)
Chléb a růže (2000)
Harrisonovy květy (2000)
Aféra s náhrdelníkem (2001)
Loutka (2002)
Pianista (2002)
Zpívající detektiv (2003)
Vesnice (2004)
Svěrací kazajka (2005)
King Kong (2005)
Hollywoodland (2006)
Manolete (2007)
Darjeeling s ručením omezením (2008)
Bratři Bloomovi (2008)
Cadillac Records (2008)
Giallo (2009)
Splice (2009)
Fantastický pan Lišák (2009)
The Experiment (2010)
High School (2010)