Od krásné štíhlé blondýnky by Hollywood čekal, že se spokojí s dekorativními rolemi v nenáročných filmech. Ale Charlize Theron už tohle nestačí.
Možná i proto, že ačkoliv je od loňska již americkou občankou, vyrůstala na farmě v Jižní Africe, zemi tehdy ještě rozdělené apartheidem. Její rodiče (otec francouzského původu, matka německého) vlastnili stavební firmu. Charlize coby jedináček dojila krávy, sbírala kukuřici nebo řídila traktor.
„Byla jsem vychovávána s tím, že se sice můžu litovat, ale pak se přes to musím přenést, protože s lítostí se nikam nedostanu. Všechno je otázka přežití,“ vzpomíná herečka. Tato výchova se jí hodila obzvlášť v patnácti letech, když před ní matka v sebeobraně zastřelila jejího otce, násilnického alkoholika.
Před touto můrou Charlize v šestnácti utekla do světa, vydala se tam jako modelka, i když to povolání nesnášela. Chtěla být baletkou, dokonce se dostala na baletní školu v New Yorku, ale zranění kolena ji o taneční uměleckou dráhu připravilo hned v devatenácti letech. Matka, k níž má Theron dodnes silný vztah, jí pak koupila jednosměrný lístek do Los Angeles, aby zkusila štěstí v Hollywoodu. A štěstí Charlize skutečně měla. Zrovna v ten den, kdy v bance ztropila scénu kvůli neproplacenému šeku, za ní stál hledač filmových talentů.
Hlavní roli v Showgirls, proslulém propadáku Paula Verhoevena, naštěstí nedostala. Po první třísekundové roličce v hororovém béčku Kukuřičné děti III (1995) tak na sebe upozornila v černé komedii Drsný a drsnější (1996).
Dobrý příběh nad zlato
Už part v Pearl Harboru Michaela Baye odmítla kvůli menší Listopadové romanci (2001), nikterak výjimečný film, za který byla dokonce nominovaná na Zlatou malinu pro nejhorší herečku, ale tehdy prostě chtěla znovu pracovat s Keanu Reevesem, s nímž se v roce 1997 setkala v Ďáblově advokátovi. Ukázala se také v Pravidlech moštárny (1999) nebo ve dvou filmech Woody Allena, kde satirovala svou krásu v roli perverzní modelky, resp. zbohatlé nymfomanky. Dalším důležitým filmem její kariéry se stal krimithriller V pasti (2002), kde poznala Stuarta Townsenda, svého neoficiálního manžela (oficiálně si ho prý vezme, až budou legalizované svatby homosexuálů).
Bojovat a přežít
„Samotný vzhled vás daleko nedostane. Vždycky bude někdo mladší nebo hezčí. Musíte spoléhat na něco jiného,“ říká v srpnu 33letá herečka. Jí samotné se vyplatilo, když se spoléhala jenom na svůj herecký um. Pro roli podle reálné vražedkyně Aileen Wuornsové úplně změnila svůj modelkovský vzhled, mj. i tím, že přibrala 13 kilogramů. Akademie rozdávající Oscary měla takové proměny vždycky ráda, stejně tak jako když se z mediální hvězdy vyloupne skutečný herec. Své ceny dala Charlize za Zrůdu v roce 2004 ještě řada dalších porot.
I když se dostala na seznamy nejvíc sexy celebrit a zrovna nyní je k vidění v blockbusterové akční komedii Hancock, Theron využívá svůj status čím dál víc k propagování filmů, které ukazují ženy jako něco víc než pouhé objekty krásy. Důkazem může být film Její případ (2005) inspirovaný osudem hornice, která v 80. letech jako první žena v USA dovedla k soudu případ sexuálního obtěžování. Podobně v dramatu V údolí Elah (2007) není policistka v jejím podání kulisou ani superhrdinkou, nýbrž svobodnou matkou bojující s případem i předsudky. V obou případech představuje silné postavy, které se snaží přežít, jak nejlépe umí.
Iva Přivřelová