Juliette Binoche patří od osmdesátých let k nejvýraznějším francouzským herečkám. Přijímá role jak v sofistikovaných podívaných Anthonyho Minghelly či Lasseho Hallströma, tak v náročných uměleckých filmech Michaela Hanekeho či Houa Hsiao-Hsiena.
Dcera divadelního režiséra a herečky se své profesi věnovala již od ranného mládí a přes působení v divadle se ve svých devatenácti letech dostala k malým rolím ve filmech (debutovala v roce 1983 ve snímku Liberty Belle). V roce 1985 ztvárnila svou první výraznější vedlejší roli ve filmu „Zdrávas Marie“, kontroverzní parafrázi příběhu panny Marie natočené Jeanem-Lucem Godardem (Binoche si současnou následnici biblické Bohorodičky nedávno zahrála sama v nevyrovnaném snímku excentrického autora Abela Ferrary Marie).
Skutečnou pozornost na sebe však upoutala až hlavní rolí ve filmu Schůzka z téhož roku. V tomto snobském, lacině romantizujícím milostném dramatu herečka ztvárnila další z řady vitálních svobodomyslných dívek, jichž je francouzská kinematografie plná. V postavě začínající divadelní herečky Niny se však střetává samostatnost a odhodlání se zranitelností a obtížně zvladatelnou emocionalitou, což napříště budou typické znaky Binochiných hrdinek.
Právě tato kombinace dětinskosti a vyspělosti se bude opakovat napříč celou hereččinou filmografií, ať už půjde o postavy femmes fatales, manželek či vdov, a předurčí osudům těchto hrdinek tragickou polohu vycházející z neschopnosti usmířit protikladné síly jejich povah.
Lehkost, posedlost a barvy
Na přelomu osmdesátých a devadesátých let Binoche ztvárnila trojici svých nejzásadnějších filmových rolí, kde výše naznačené charakteristiky dovedla do mezních poloh. V americké adaptaci Kunderovy knihy Nesnesitelná lehkost bytí hrála mladou českou fotografku Terezu. Osou vývoje této postavy, zpočátku naivní a iniciativní vesnické dívky, která se zamiluje do atraktivního lékaře, je nutnost vyrovnávat se s promiskuitou jejího partnera. Binoche v této kronice milostných deziluzí jedné ženy předvádí působivou hereckou studii pocitu studu.
Nepříliš zdařilá variace na prastaré téma Posedlost režiséra Luise Malleho poskytla Binoche příležitost rozehrát daleko vyhrocenější verzi femme fatale, než jakou představovala Nina ze Schůzky. Postavu Anny dokázala s minimem výrazových prostředků předvést jako neproniknutelný a nebezpečný lidský labyrint plný protichůdných zrádných zákrut, z nějž nakonec bloudící hrdina v podání Jeremyho Ironse nenajde cestu ven.
Vrcholný je ovšem její výkon v Kieslowského snímku Tři barvy: Modrá, kde dokázala vyvážit zděšení i otupělost, které zmítají postavou čerstvé vdovy Julie, do jednotného, přesvědčivého a civilního výrazu.
Spasitelka a bojovnice
Po této trojici zásadních rolí se Binoche posunula směrem k snímkům určeným většinovému publiku. Za vedlejší roli ošetřovatelky Hany v přeceňovaném melodramatu Anglický pacient získala Oscara, účinkovala ve dvojici francouzských kostýmních historických dramatech Husar na střeše a Prokletí ostrova Saint Pierre a vrcholu komerční kariéry dosáhla hlavní rolí v pohádkové Čokoládě Lasseho Halströma.
V prvních třech jmenovaných snímcích Binoche potvrzuje svůj status herečky pro tragédii a stylizuje se do pozice spasitelky mužských hrdinů – pečuje o zmrzačeného vypravěče (Anglický pacient), pátrá po svém ztraceném manželovi uprostřed válečného chaosu (Husar na střeše) a pomáhá nápravě odsouzeného zločince (Prokletí ostrova Saint Pierre). V Čokoládě naopak v roli svobodné matky bojuje sama za sebe proti celému světu o právo bohabojných vesničanů na pojídání sladkostí.
V posledních letech se v hereččině filmografii množí spolupráce s uznávanými a nonkonformními filmovými tvůrci. Vedle zmiňované spolupráce s výstředním Abelem Ferarrou se jedná o role ve dvou filmech rakouského tvůrce fascinovaného násilím a médii Michaela Hanekeho. Přestože postavy začínající herečky Anne a manželky hlavního hrdiny v Hanekeho filmech Kód neznámý a Utajený rovněž procházejí partnerskou krizí, oproti starším hereččiným rolím se vyznačují menší odevzdaností a odhodlávají se k ostřejším útokům vůči svým protějškům.
K ještě výraznějšímu vnějškovému posunu od Binochiných typických rolí při zachování stejných základních charakteristik došlo u postavy rozvedené loutkoherečky Suzanne ve vynikajícím snímku Houa Hsiao-Hsiena Let červeného balónku. Binoche sehrála tuto postavu s rozcuchanými odbarvenými vlasy způsobem, který odpovídá duchu celého filmu – na hraně mezi absolutní civilností nejvšednějších okamžiků každodenního života a expresivitou uměleckého výrazu.
Antonín Tesař
Filmografie (výběr):
Liberty Belle 1983
„Zdrávas, Marie“ 1985
Schůzka 1985
Nesnesitelná lehkost bytí 1988
Posedlost 1992
Tři barvy: Modrá 1993
Husar na střeše 1995
Anglický pacient 1996
Prokletí ostrova Saint Pierre 2000
Kód neznámý 2000
Čokoláda 2000
Utajený 2005
Marie 2005
Dveře dokořán 2006
Let červeného balónku 2007
Paříž 2008