Pohledný chlapík s lišáckým úsměvem, věčnou jiskrou v oku a vždy perfektními uhlově černými vlasy, který je neustále v pohybu. Osud nechává Johna Travoltu zažívat podobné věci ve svém osobním i kariérním životě, které obojí plynou po sinusoidě; cesty do nebes a zpět ho provázejí ve všemožných smyslech slova.
Herec s italsko-irskými kořeny vyrůstal v Englewoodu, na periferii New Yorku a vždy snil o velkých věcech. Nejmladší ze šesti dětí bylo po celé dětství fascinováno letadly, která přelétala nad jejich domem, v hlavě se mu honily romantické otázky jako, kdo v nich asi sedí, kam letí a jaký to musí být pocit mířit někam do dáli.
Snil o tom, že jednoho dne bude mít vlastní tryskáč zaparkovaný na dvorku. Ve stejné době, když se přesunul napříč Amerikou do Los Angeles a jeho kariéra začala strmě startovat, stal se kromě herce, zpěváka a tanečníka i pilotem. A dnes díky svým dvacetimilionovým honorářům vlastní letadel hned několik a parkuje s nimi takřka až v obýváku.
Vzhůru do výšin a zpět
Po úspěších na Broadwayi, prvních seriálových rolí, z nichž nejvýznamnější byl Vinnie Barbarino ze série „Welcome Back, Kotter“, a menší roli ve slavné stejnojmenné De Palmově adaptaci Kingova hororu Carrie se stal hvězdou díky dvěma snímkům: Horečka sobotní noci a fenomenální muzikál Pomáda byly obrovské hity konce sedmdesátých let a Amerika roztančená v rytmu diska měla nový idol.
Tony Manero z Horečky vynesl Travoltovi dokonce nominaci na Oskara, což ho pasovalo do role jednoho z nejmladších herců, kteří kdy byli na zlatou sošku nominováni. Snímek sice ukázal Johnovy dokonalé pohyby, košile i účes ve třpytu diskokoulí a rytmech Bee Gees či Kool and The Gang, zároveň jím však probleskovaly i dost temné tóny a Tony byl do značné míry tragickým hrdinou. Jako by v tom bylo určité předznamenání celého Travoltova dosavadního života i kariéry, které jsou ve znamení neustálých vzestupů a pádů.
John sice rozhodně není Tonym, který v Horečce prohlašuje mimo jiné: „Vykašlat se na budoucnost, budoucnost je dnes v noci“, neboť sám je rodinným typem a jeho manželství s herečkou Kelly Prestonovou patří k jedněm z nejstabilnějších v rámci slavných hollywoodských párů, minimálně jedna podobnost, co se nočního života týče, tu ale je. Travolta je noční tvor, který běžně vstává v pět hodin odpoledne a rodině i práci se věnuje v pozdně odpoledních až nočních hodinách.
Osmdesátá léta už rozhodně nebyla pro mladého nadějného herce roztančeným obdobím ve znamení velkých barevných límců a pomády ve vlasech. Staying Alive, pokračování Horečky, režírované Silvesterem Stallonem, ve kterém kromě Travoltova svalnatého těla a rambovského účesu zaujalo máloco, byl propadák, a moc dobře si nevedly ani další vesměs romantické snímky jako Nebeský pár či Dokonalí.
Jediným úspěšnějším titulem byl rodinný film Kdopak to mluví, který následovaly další dvě pokračování v první půli devadesátých let, ale nešlo rozhodně o snímek, který by se zapsal do dějin něčím více než tím, že roli užvaněného kojence rozkošně namluvil Bruce Willis. Tito dva herci se ovšem měli zanedlouho setkat v mnohem zásadnějším díle.
Padouch nebo hrdina, všechno jedna rodina
V roce 94 přišel zázračný resuscitátor umírajících kariér Quentin Tarantino, který vytáhl Travoltu z hlubin zapomnění a nechal ho opět vzletět. Pulp Fiction je snímkem, který proměnil kinematografii, byť to nebylo zrovna díky výše zmíněné další konfrontaci Willise s Travoltou. Pravdou ovšem je, že střetnutí těch dvou na baru či toaletě bylo nevyčíslitelně vtipnější než šišlání u dětské postýlky. Pravdou je, že od té doby jeho kariéra rok od roku kmitá jako ručička seismografu, ale rozhodně se o něm od té doby ví, což se odráží nejen na hercových honorářích.
Jestli má někdo talent pro výběr herců a práci s nimi, je to nepochybně Tarantino, který moc dobře věděl, jak zúročit Travoltovo charisma, pohybové nadání i živou tvář, v níž neustále probleskuje pobavený výraz, ať už hraje romantika či zabijáka s heroinovým návykem. Vincent Vega umožnil Travoltovi po čase zazářit v další nezapomenutelné taneční kreaci a přinesl mu druhou oskarovou nominaci.
Je otázkou, nakolik bylo při castingu do Pulp Fiction pro Tarantina zásadní, že snad jediný kvalitní a zároveň žánrově trochu spřízněný snímek dosavadní Travoltovy kariéry, byl Výstřel Briana De Palmy, o kterém je známo, že patří mezi Tarantinovy vůbec nejoblíbenější filmy. V tomto díle z počátku osmdesátých let svěřil De Palma, který ostatně Travoltu uvedl na plátno právě ve snímku Carrie, Johnovi hlavní roli a nutno přiznat, že jednu z nejlepších v jeho kariéře.
Výstřel se zaobíral podobnými motivy jako Antonioniho legendární Zvětšenina či Coppolův Rozhovor a je možné, že už De Palma, který patří mezi největší kouzelníky s kamerovými jízdami a dynamickou režií, dal Johnovi příležitost právě proto, že si uvědomoval, jak s jeho stylistickou ekvilibristikou budou souznít hercovy ladné pohyby i věčně živá obličejová mimika.
Tarantino si těchto kvalit byl vědom nepochybně a kromě těla nechal roztančit i jeho obličej v množství vtipných dialogů i monologů a těžko si představit vhodnější obličej pro památnou scénu, v níž Vincent, poté co si vpálil královskou dávku nejkvalitnějšího heroinu, odplouvá ve svém voze i své mysli do dáli a opiátové opojení vyvolává v jeho tváři nepatrné vláčné pohyby, které na oplátku vyvolávají v divácích záchvaty smíchu.
V průběhu druhé půle devadesátých let ztvárnil Travolta role od kriminálníčka (Chyťte ho!) po hrdinu náhle získavšího nadpřirozené schopnosti (Fenomén) či dokonce anděla (Michael). Obzvlášť poslední jmenovaná role velmi souzněla s jeho zálibou v nebeských výškách, byť Michael není zrovna nejéteričtější z andělských bytostí - kouří, pije a je kapku při těle, přesto však rozhodně nepostrádá duši (metaforicky vzato, do teologických otázek se pouštět nebudeme) ani smysl pro humor a samotná režisérka Nora Efronová si ho prý do této role vybrala, proto že pro ni ztělesňuje člověka, který v sobě má zvláštní kombinaci nevinnosti a obrovské sexuální přitažlivosti.
V té samé době se též začal objevovat v rolích podmanivých padouchů, nejvýrazněji ve dvou snímcích Johna Wooa, dalšího režiséra, pro kterého je pohyb vším, což dokládá možná nejdelší akční scéna v dějinách kinematografie, neuvěřitelná třičtvrtěhodinová přestřelka v nemocnici z jeho hongkongského hitu Hard Boiled.
Operace Zlomený šíp je poměrně standardní akčňák dokládající neschopnost hongkongských režisérů adaptovat se na radikálně odlišné tvůrčí podmínky v Hollywoodu, ale Tváří v tvář, nejpovedenější z Wooových amerických filmů, ukazuje další rysy Travoltovy tvárnosti. Zápletka založená na výměně identit mezi detektivem a padouchem kladla na Travoltu i jeho hereckého partnera Nicholase Cage enormní nároky. Kromě toho, že střídavě každý z nich hrál zápornou i kladnou postavu, zároveň musel spolu s proměnou přebírat herectví a gesta svého kolegy. Nejde jen o povedenou akční krimi, snímek stojí na složité hře s identitami a zasloužil by si důkladný rozbor, který by mohl být cenným příspěvkem i do samotné teorie herectví.
Zarytý scientolog v roli tlusté maminy
Travolta pochází z katolické rodiny, přesto je jeho náboženským vyznáním už od jeho 20 let kontroverzní scientologická církev. v jeho případě sice nejde o posedlost jako v případě kolegy Cruise, přesto je mnohým Johnovým fanouškům trnem v oku a nejvíc ten trn zabolel, když Travolta na přelomu tisíciletí přijal roli v adaptaci knihy zakladatele církve L. Rona Hubbarda, který je kromě věrozvěsta i spisovatelem sci-fi. Katastrofální Bojiště země, které mnozí považují za jednu z nejlepších nechtěných komedií, zahájilo zatím poslední dekádu Travoltovy kariéry, která byla ještě rozmanitější než ta předchozí.
Střihnul si roli v bláznivé parodii Austin Powers – Goldmember, hrál v Okrsku 49, v jednom z prvních snímků po 11. září, které se detailně zaobíraly životem hasičů, namluvil ústředního hrdinu v Disneyovském animáku Bolt, vyřádil se v rozpustilé motorkářské komedii Divočáci, a před dvěma lety učinil vůbec nejradikálnější fyziologickou proměnu, stvrzující široké spektrum jeho talentu.
V remaku kultovního muzikálu Hairspray totiž ztělesnil postavu stokilové ženy, což rozhodně neubralo na jeho pohybovém ani hereckém umění. Žádná větší katastrofa nezasáhla v poslední době jeho profesní život, zato ten skutečný ano. Na začátku minulého roku tragicky zemřel jeho devatenáctiletý syn Jett a tento pád z výšin rodinného štěstí byl jistě tím nejbolestivějším.
Tomáš Stejskal
Výběrová filmografie:
Horečka sobotní noci – 1977
Pomáda – 1978
Městský kovboj – 1980
Výstřel/Výbuch - 1981
Kdopak to mluví – 1989
Kdopak to mluví 2 – 1990
Pulp Fiction - Historky z podsvětí – 1994
Chyťte ho! – 1995
Operace: Zlomený šíp - 1996
Fenomén – 1996
Michael - 1996
Město šílenců – 1997
Tenká červená linie – 1998
Malý svědek – 2001
Austin Powers - Agent 003 – 2002
Okrsek 49 – 2004
Buď v klidu – 2005
Bolt - 2008
Únos vlaku 123 – 2009
Old dogs – 2009