- Kde jsme ho viděli? – Všude - A kdo to je? - Nevím... Tento záznam autentického rozhovoru z kinosálu nejlépe vystihuje kariéru Sama Rockwella. Ve filmu jej viděl pravděpodobně každý z nás, ale zapamatovalo si jej jen pár pozorných. Přitom ale jde o jednu z nejvýraznějších tváří dané herecké generace. Ke své smůle (či štěstí) si ale velmi často vybírá méně ambiciozní projekty, velmi často z nezávislého spektra snímků.
Narodil se 5. listopadu roku 1968 do herecké rodiny, která se po pěti letech rozpadla. Většinu času pak trávil s otcem Petem v San Francisku a na prázdniny vždy jezdil za matkou do New Yorku. Tam si i odbyl svou hereckou premiéru, když si zahrál v divadle v deseti letech po boku své matky Humphreyho Bogarta. Jako student ovšem nebyl Rockwell příliš snaživý.
Dle svých slov byl jako každý teenager daného věku. „Měl jsem pocit, že jsem černej, chtěl jsem dělat breakdance, chodit s holkama a bejt věčně zhulenej“. Na střední škole uměleckého zaměření ovšem s tímto přístupem nevydržel. Rodiče ovšem vzali budoucnost svého syna vážně a proto jej zapsali na alternativní střední školu, kde většina vyučování byla v přírodních podmínkách a velmi uvolněné atmosféře.
„Dostal jsem co jsem chtěl, protože tahle škola měla pověst ústavu pro huliče, kteří dostanou zadarmo maturitu“. Nicméně něco na výukových systémech zřejmě bylo, protože Rockwell se znovu začal aktivně zajímat i o něco jiného než své spolužačky – o herectví. V posledním ročníku už měl za sebou roli v nezávislém filmu a s ukončením vzdělání se odstěhoval do New Yorku, kde chtěl dál pokračovat v hraní.
Poslíček i šmírák
Svůj první snímek Clownhouse si asi za rámeček nedá, ale nedá se říct, že by šlo o vysloveně špatný horor. „Na začátku si myslíte, že váš první film vás udělá slavným. Myslel jsem, že tenhle film mě udělá. Po pár letech jsem z toho vyrostl“. Po přesunu do New Yorku ovšem poznal, že herecký chléb není tak jednoduché sousto jak si myslel. Zprvu se objevoval v epizodních rolích různých seriálů, u nás jsme jej mohli vidět třeba v Právo a pořádek. Zahrál si třeba padoucha v Želvách nindža a vymetal jednu podřadnější roli za druhou.
Do toho si přivydělával převážně jako rozvozce jídla. „Dělal jsem ve spoustě restaurací. Ve filmu jsem měl štěky v soap operách, reklamách. Typický herec, co? Jezdil jsem na kole a rozvážel burrita. Moje poslední opravdová práce bylo rozvážení pro jednu hodně trendy restauraci. Bože jak já nesnáším práci. Vždycky když si začnu stěžovat na herectví, vzpomenu si na tohle a přejde mě to“. Dokonce v jednu chvíli pracoval jako asistent soukromého detektiva. „Sledoval jsem jednu holku, co měla aférku s milencem a fotil jí jak jde do motelu. Odporná práce, hned jsem s tím přestal“.
Od piva až po vraha
V kariéře Sama Rockwella byly dvě události. Tou první masově nasazená reklama na pivo, která jej vtiskla do paměti mnoha lidí a pak především film Toma DiCilla z roku 1996 Život v sedmém nebi. Rockwell zde spolu s Johnem Torturrem naplno zazářil jako excentrik, který učí usedlého chlapíka znovu žít a všichni žasli nad oním neznámým, ale skvělým hercem. A někteří si vzpomněli, že ho viděli v reklamě na pivo. „Ten film byl pro mě okamžikem, kdy se vše zlomilo. Konečně“.
Poté se objevil ve Schnabelově Basquiatovi, kde měl sice opět malou roličku, ale na place si prohlédl jména jako Gary Oldman (jehož je bezmezným obdivovatelem), Benicio del Toro, Willem Dafoe či Dennis Hopper. Po boku Bena Afflecka si zahrál v překvapivě slušné komedii Glory Blaze. O rok později opět zazářil, tentokrát ve snímku Lawn Dogs. Za roli zahradníka, který naváže velmi blízký vztah s desetiletou dívkou z velmi bohaté a velmi společensky předpojaté rodiny mu vynesl hereckou cenu z prestižního montrealského filmového festivalu.
Mihl se v Celebritách Woodyho Allena a pak přišla významná vedlejší role v ambiciozní adaptaci knihy Stephena Kinga Zelená míle. Role vraha dětí „Wild Billa“ byla skutečně nezapomenutelná, ale Rockwell se začal obávat, aby nedostal nálepku excentrického magora. „Hrozně se mi líbilo hrát tuhle postavu. I hrdinové přece mají své vady. Byla v tom trocha opovržení sebou samým, trocha vzteku... Jenže pak jsem opravdu potřeboval změnit žánr, jinak bych nehrál nic jiného a toho jsem se bál“.
Žánrové variace
Takovou změnou žánru bezesporu byla vedlejší, ale rozhodně nezapomenutelná role v Galaxy Questu, oblíbené parodii na Star Trek. Další žánrovou odbočkou byla vedlejší role ve Snu noci svatojánské a do třetice padouch v Charlieho andílcích. Rockwell stále vděčně hrál i malé role a nedělal si iluze o stavu věcí. „Vidím se jako hereckého tovaryše. Ano, mám nějaký talent a tvrdě dřu, ale lidé jako Marlon Brando a Al Pacino jsou jakoby Bohem dotčení. Na to nemám. Jsem rád kde jsem a že si tak mohu vydělávat. Peníze jsou moc a moc vám dává právo volby“.
Až donedávna ovšem byla Rockwellovou stěžejní kariérní rolí ta z Milujte svého zabijáka. V nezávislém snímku George Clooneyho vybuchl jako supernova, když ztvárnil reálného populárního moderátora Chucka Barrise, který zároveň pracoval jako zabiják pro CIA. Rockwell svým výkonem všechny uhranul a zastínil dokonce i Clooneyho i s Julií Roberts dohromady. Pozitivní kritiku sklidil i za roli rivala Nicholase Cage ve Švindlířích pod režijní taktovkou Ridleyho Scotta.
Dalším snímkem, který bohužel tak trochu zapadl se stal Stopařův průvodce po Galaxii, kde si zahrál dvouhlavého Zafoda Bíblbroxe. Sérii charakterů, kteří nejsou z jedné škatulky završil v podobně opomenutém westernu Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem, kde si zahrál Fordova bratra.
Přečtěte si recenze aktuálních filmů se Samem Rockwellem: Moon a Všichni jsou v pohodě
Nejen filmem ovšem Rockwell žije. V divadle se objevuje od roku 1992 v LAByrinth Theatre Company, kde jej občas řídí jako režisér i Phillip Seymour Hoffman jako například v Posledních dnech Jidáše Iškariotského. Rockwell sám otevřeně říká, že má raději divadlo než film. „Film je hodně vyčerpávající. Osmnáct hodin na place, po čase úplně vyhoříte. Navíc mi u filmu vždy chybělo to kamarádství jaké znám z divadla“.
U filmu ovšem doposud zůstává a vyplácí se to i divákům. Série solidních, ale nijak výrazných filmů mu zajistila obživu na dalších pár let a dokonce byl zvažován pro roli Iron Mana, jíž nakonec dostal taktéž vynikající Robert Downey jr. Ten se mimochodem zase ucházel o roli Zafoda Bíblbroxe. Iron Man ale nezůstal Rockwellovi zapovězený, ve druhém díle si zahraje byznysmena a génia Justina Hammera. V tomto roce jej můžeme vidět v pohodové komedii Všichni jsou v pohodě a hlavně geniálním sci-fi Moon, který stojí na výkonu jediného herce, jímž je samozřejmě Rockwell. Je přesvědčivý a dá se říci, že společně s režisérem Jonesem „udělali“ celý film.
V současnosti má Rockwell rozjednáno několik dalších projektů vyšší i nižší svítivosti a o jeho kariéru rozhodně strach mít nemusíme. Jenom milovníci drbů ze soukromého života mají smůlu. Rockwell se nikdy neoženil a na otázky týkající se tohoto tématu odpovídá, že nechce mít děti. „Nejsem na ně ten vhodný typ“.
Aleš Smutný
Výběrová filmografie:
Moon (2009)
Všichni jsou v pohodě (2009)
Duel Frost/Nixon (2008)
Zalknutí (2008)
Milovaný Joshua (2007)
Sněžní andělé (2007)
Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem (2007)
Stopařův průvodce po Galaxii (2005)
Švindlíři (2003)
Milujte svého zabijáka (2002)
Poslední loupež (2001)
Ranaři (2001)
Charlieho andílci (2000)
Galaxy Quest (1999)
Sen noci svatojánské (1999)
Zelená míle (1999)
Celebrity (1998)
Kasaři (1998)
Lawn Dogs (1997)
Na vlastní pěst (1997)
Basquiat (1996)
Život v sedmém nebi (1996)
Pátrání po Jednookém Jimovi (1994)
Clownhouse (1989)